Moje malá omega

Tajemství ve tmě

I přes téměř neslyšný šepot, který se princovi protlačil kolem rtů, sebou Anthony prudce škubl. Hlava mu vyletěla nahoru a prudce narazila do zdi za ním. Ne, že by to něčemu pomohlo. Oči černé chtíčem tak, že se z nich vytratila veškerá teplá hnědá barva se zaměřila na mága. Anthony nedokázal odtrhnout pohled od postavy, která zabírala téměř celý vchod. Nevěděl, kdo to je a vlastně mu to bylo i jedno. Alfa ho konečně našla, aby ho odtáhla do svého doupěte. Přestože toužil po doteku, a hlavně po tom, aby ho alfa svlékl hned teď a tady, stočil se do ještě těsnějšího míče a tiše kňučel. To byl možná poslední vzdor, který ze sebe dokázal dostat.

„Anthony," zkusil znovu promluvit Loki, který si nenechal uniknout, že ho jeho přítel nepoznává. Norny, jak hluboko již byl ve svém žáru, že nerozezná jednu vůni od druhé? „To jsem já...Loki. Neublížím ti. To přeci víš. Anthony. Podívej se na mě prosím. Znáš mě. Chci ti pomoc." Pomalu se posouval do výklenku, tomu se ani nedalo říkat jeskyně, blíže ke svému malému příteli. Nikdy si nemyslel, že ho pohled na někoho blízkého v nouzi může takhle bolet. „Anthony," opakoval neustále jeho jméno s vroucím přáním, aby si kovářův zamlžený mozek uvědomil, že on je jediný, kdo ho tak oslovuje. Všichni na Asgardu mu říkali Tony tak, jak si Anthony přál. „Jsem tady. Já, Loki. Pomůžu ti. Slibuji." Nedotýkal se stočené postavy před sebou. Pravděpodobnost, že se všechno pokazí, by s náhodným, i když dobře zamýšleným dotekem, velmi prudce vzrostla.

Ke kováři však sotva pronikala nějaká slova, a když už tak útržky, ne zrovna ideální pro kohokoliv, kdo se bojí. „...ony, ...ublížím, podívej..., tady." S naprostou hrůzou se donutil zvednout pohled, aby splnil požadavek lovce, který byl dost chytrý, aby ho našel i v tomto úkrytu. Nikdo z nich neměl být tak chytrý. Nezanechal žádnou stopu a stihl to včas. Tak jak je možné, že ho někdo našel? Kdo z účastníků lovu, byl tak chytrý? Loki. Jedině jeho alfa mohla být natolik chytrá, že by ho dokázala sledovat i beze stop. Musel se jen soustředit, určitě se nemýlil. „Tady, Loki, pomůž..., slib...," sotva dokázal udržet pozornost, ale i těch pár vteřinek mu stačilo. Stále sice nepoznával postavu ve vchodu, ale věřil. Nikdo z lovců by se "nesnížil" k tomu, aby se vydával za druhého prince. „Loki," jediné slovo znělo jako modlitba k bohu.

A princ se málem rozplakal, „ano ano, jsem Loki. Jsem tady Anthony." Teprve teď si dovolil položit ruku na kovářovo rameno. A udělal dobře. Menší muž se mu vrhl zoufale do náručí a přisál se na něj jako pijavice. Neváhal a jednou ruku mu obtočil kolem zad a druhou vedl mužovu hlavu k ohybu svého krku. Snažil se co nejvíce uklidnit, aby se mu zklidnil tep a omega se mohla uklidnit v jeho vůni. „Anthony," šeptal, když mazlil hnědé kadeře, které ho lechtaly na tváři.

„Loki," vydechl do místečka, které okupoval. Nikdy se odsud nechtěl pohnout. Cítil, jak jsou všechny jeho smysly zahlceny vůní alfy. Jeho vyvolené alfy. Jeho princ si pro něj přišel. „Moje alfa," zavrněl a začal okusovat místo na krku, které se mu zrovna tak příhodně naskytlo. Chtěl to tak moc, že to bolelo.

Loki proti své vůli zasténal. Za jiných okolností a nejspíš i na jiném místě, by nechal Anthonyho ať si dělá, co chce, ale ne dnes a ne takhle. Jeho sebeovládání pomalu začalo kolísat a on nechtěl, udělat něco, čeho by později litoval. „Anthony přestaň," když se mu nedostalo žádné pořádné reakce, jen se mu ústa z krku přesunula na ušní lalůček, kde se pro změnu usadila, zavrčel, „dost!" Musel odtáhnout hlavu svého přítele, a hlavně ta ďábelsky zručná ústa, než to zašlo dál, než by mělo.

„Alfa," zakňučela omega, když nedostala, co chtěla a co potřebovala. Málem to Lokiho odrovnalo. Ten potřebný zvuk, který jeho přítel vydával. Zachytil jeho obličej do dlaní s myšlenkou, že se mu snad podaří navázat nějaké pevnější spojení, ale když pohlédl do očí kováře, věděl, že nemá šanci. Jindy měděně zbarvené oči plné inteligence zmizely a nahradily je vyfoukané černé zorničky a chtíč. Navíc tím, že pustil ruce ze zad a tím povolil držení, které na omeze měl, se potulné prsty právě zmíněné osoby začaly pohybovat k lemu jeho zbroje a pod ni.