𝑊𝑒 𝑤𝑒𝑟𝑒 𝑡𝑜𝑔𝑒𝑡ℎ𝑒𝑟 ˡᵃʳʳʸ ✓

-3-

Ráno jsem se probral úplně vyčerpaný a nemohl jsem se skoro pohnout.

Sejít schody dolů do obýváku byl nadlidský úkol.

Celý den jsem ho neviděl. Celý den se neukázal. Kde je? Nemám jeho telefoní číslo a ani neznám jeho jméno.

Cítím se jako použity hadr. Sakra!

Doplazil jsem se do jídelny a zavolal do kuchyně. „ Ano." Ozvalo se. V tu chvíli jsem si to rozmyslel. Nechci vypadat vlezle.

Vždyť mě vlastně vůbec nezajímá. Doteď jsem nepoznal jeho jméno a nepotřebuju ho vědět ani nadále.

Zavěsil jsem a odplazil jsem se zpátky do obýváku.

A pak zase zpátky do jídelny.

Čekal jsem u telefonu jako kdybych doufal, že zavolá on mě. A tak jsem si tam jen tak seděl do času oběda.

Z mého přemýšlení mě probral, až hlas toho kudrnáče.

„Pane. Jste v pořádku?" Trochu jsem si protřepal hlavu a odkýval, že jsem a snažil jsem se vstát.

Po chvíli jsem zase sklouzl po studené stěně zpátky dolů.

„Co s vámi je pane?" Nastavil svou starostlivou tvář a snažil se ke mě přiblížit. „Ustup. Za tohle stejně můžeš ty." Povzdechl jsem si a on se opravdu odklonil pryč.

Jednu věc, ale stejně nechápu. Jak může být tak jiný? Chová se jako král když mě má a jako výstražné štěně když ne.

„Omlouvám se." Řekl a začal dorovnávat věci na stole. „Najez se se mnou." Řekl jsem.

Začal něco hledat v poličce. Zdálo se mi to až moc dlouho na to, že z ní vytáhl jen talíř.

Potom postupně vytáhl i příbory a nabral nám oběma oběd z mís, které přinesl.

Na podruhé už se mi jakštakš povedlo vstát a dojít k jídelnímu stolu.

Udělal nudlovou polívku. Byla výborná. Chci si přidat. Natahoval jsem se přes půlku stolu až k velké míse kde byla polívka. On vstal a posunul mi ji ještě dřív než jsem se k ní vůbec stačil přiblížit.

„Máš nudli na nose. Víš o tom?" Zeptal se mě. „Ne." Odpověděl jsem mu a začal jsem si hmatat po obličeji kde by mohla být.

On se začal smát. „ Proč se směješ?" Vyzněl jsem naštvaněji než jsem chtěl.

„Žádnou nudli jsi na sobě nikdy neměl." A začal se chichotat znovu.

Jak střídá to jednání mě dohání k šílenství. Chvíli mi říká pomalu za každým slovem pane a na podruhé si ze mě dělá legraci.

„Seděl jste tu dlouho pane?" Zeptal se.
Už to dělá zase. „Ujasni si laskavě jak mi budeš říkat! Měníš to po každé větě. Leze mi to na nervy." Chvíli jsem mlčel a když jeho odpověď nepřicházela, rozhodl jsem se mu odpovědět.

„ A netuším jak dlouho jsem tu seděl."

„Dobře pane." Odpověděl. „Fajn." Řekl jsem s jasným nezájmem a přitom pokročil své čelo.

Přes celý zbytek oběda jsme oba mlčeli.

„Dneska mám ještě práci." Oznámil jsem a vydal jsem se bez jediného pohledu na kudrnáče do své pracovny. Sice s těžkostí, ale vydal.

Ráno jsem se vzbuďil v mnohem lepší formě než předešlí den a vyrazil jsem zpátky do pracovny.

Další den kdy neotrhnu svůj obličej od počítače za účelem napsat další příběh.

„Pane Tomlinsone přišla návštěva." Ozvala se nejspíš moje uklízečka.

Vyšel jsem ze své pracovny a jako vždy za sebou zamknul.

Dole už na mě čekala ta neočekávaná návštěva. „Nazdárek Lou." Pozdravil mě Zayn, ale pro mé překvapení ne Zayn, kterého jsem čekal.

Byl to Malik.

„Co tu chceš?" Zeptal jsem se ho. „Mám se dobře díky za optání a mimochodem média na to přišla."

„Na co zas?" Je tak otravný až jsem musel protočit oči.

„To že máš rakovinu." Řekl skoro neslyšně. „Hm." Pokročil jsem rameny.

„A ty tu děláš co? Nemáš na mě náhodou být naštvaný za to, že jsem tě podvedl?" Vzal jsem si cigaretu ze stolku a zapálil jsem si.

Zayn mě chvíli pozoroval a jakmile si všiml, že si zapaluju plesk mi po ruce a cigareta spadla na zem.
„Jsi normální?!" Zařval jsem. „Co podlaha? Hm." Moje ubohá podlaha. Po cigaretě se tam totiž objevil černý flek.

„Úžasný." Zamračil jsem se. Když jsem se to snažil seškrábat a nešlo mi to.
„Jsi vážně magor Zayne."

„Zachranuju ti život a za to bys mi měl děkovat." Chvíli se odmlčel a pak dodal. „A né poprvé."

„No jo ty slušňáčku." Řekl jsem když jsem se zvedal ze země.

Posadil jsem se do křesla a opjet započal rozhovor. „Hodláš tady ještě dlouho otravovat?"

On si stoupl přede mě a koukal mi do mého otevřeno klína. „Jo. Ještě chvilku bych se zdržet mohl." Pak si klekl a začal mi stahovat mé šedé tepláky.

„Jdi ode mě!" Řekl jsem a odstrčil ho. Pak jsem se zvedl a vydal se směrem do horního patra. „Vyprovoďíš se doufám sám."

Rychle jsem zalezl do své pracovny kde na mě nikdo nemůže. A začal jsem znovu přemýšlet.

Za poslední 3 dny se stali věci co se mi ještě nikdy nestali. Spletl jsem se v sexualitě toho zah-kuchaře. Odmítl jsem nezávazný sex a jako třešnička na dortu. Byl jsem bottom.

Teď mě, ale dohání má předešlá myšlenka z včerejšího odpoledne. Zopakujeme si to někdy? Mám ho vyhodit? Jaké je jeho jméno?