𝑊𝑒 𝑤𝑒𝑟𝑒 𝑡𝑜𝑔𝑒𝑡ℎ𝑒𝑟 ˡᵃʳʳʸ ✓

-5-

„Pane?" Vzbudilo mě mé jméno.

„Hmmm. Co se děje?" Mluvil jsem skoro ze spaní. Zabrat se mi povedlo asi až kolem dvanácté a tak jsem nebyl zrovna čilý.

„Tady na probrání." Podal mi skleničku čehosy neznámého a já to stejně vypil.

„Jak se vlastně jmenuješ?" Zeptal jsem se ho na něco co mě trápilo, že nevím.

„Harry. Harry Styles." Odpověděl.
Harry. To nezní špatně.

Postavil jsem se abych mu podal ruku a všiml jsem si změny v jeho výšce. Před pár dny byl menší než já a teď. Můžou to být tak tři centimetry, ale přece.

„Jakto, že jsi tak vyrostl?" Zeptal jsem se.
„Rostu docela rychle. Možná trochu se spožděním, ale přece."

Kolik mu sakra je? A už zase vypouští to pane, i když je to možná dobře.

„Kolik ti vůbec je?"

„Dvacet jedna."

Ne. To ne.

Je o patnáct let mladší než já!

Za dvě hodiny, které se mi zdáli jako patnáct minut, jsem si ho stihl docela dost proklepnout.

Zjistil jsem odkud je a podobné zbytečnosti. Nevím, ale u něj mi to jako zbytečnosti nepřišli. Zdál se mi na něm zajímaví každý kousek.

O sobě jsem mu však neřekl skoro nic. Nakonec to základní si kdykoliv může najít na internetu.

Nakonec nás vyrušilo mé kručení v žaludku.

„Tady." Podsunul mi míchaná vajíčka. Ani jsem si nevšiml, že by je připravoval.

Po jídle jsem poděkoval a vydal se do ložnice se dospat.

Když jsem skoro už usnul slyšel jsem klepání.
„Dále." Řekl jsem a dveře se otevřely.

„Můžu?" Zeptal se Harry. To jeho jméno. Zní v mé hlavě pořád dokola. Nejhorší na tom je, že se mi to líbí.

Opatrně zavřel dveře a nadzvedl mou peřinu. „Co-" Chtěl jsem protestovat. On mě však umlčel svými rty.

Byly to jemné a něžné polibky. Jako by se bál, že by mým rtům mohl jakkoli ublížit.

„Teď ne." Zarazil mě když jsem se mu snažil vysléct tričko. Místo toho mě obejmul a má hlava se ocitla na jeho hrudi. Přímo na jeho srdci, já tak slyšel jeho tlukot.

On mi přitom projížděl po zádech prstem pomalu, tak pomalu až jsem u toho nakonec usl.

Další dny jsem lítal mezi pracovnou a postelí s Harrym. Když jsem byl v pracovně mé myšlenky byly pořád s ním.

„Ha-Harry." Řval jsem jeho jméno už bez ostychu když mě udělal.

„Lou." Šeptal mi do ucha, když jsme společně usínali v jedné posteli.

„Harry." Řekl jsem vždy když jsem něco potřeboval a on přišel.

Zapamatovávám si každý detail na jeho těle. Všímal jsem si i toho, že po každé když spolu jíme má ten stejný talíř jako poprvé, který je s tím mým shodný.

I když mám asi patnáct druhů talířů vždy to byl tento.

Zbožňuju projíždět jeho vlasy a tak zapomenout na celý zbylý svět.

Jednou jsme, ale museli vystoupit z našeho krásného světa. Harry se mnou jel do nemocnice na vyšetření.

„Rakovina vám zcela neustoupila." Oznámil mi můj doktor. Harry naštěstí seděl v čekárně. Nedokážu si představit jak by na to reagoval.

„Co budu muset podstoupit?" Zeptal jsem se. „Půjdete na operaci, pak následně budete chodit na chemoterapie."

Něco podobného jsem už před několika měsíci podstoupil.

Vypadalo to tak, že to vyjde.

„Tak co?" Zeptal se mě hned co jsem vylezl ven. „Jo všechno je v pořádku. Jen budu chodit častěji na kontroly."

Na jeho obličeji se objevil ten krásný úsměv. Nikdy bych nemohl dovolit aby ho ztratil a i proto jsem mu lhal.

„Chceš se někam zastavit?" Zeptal se mě. „Ani ne." Odpověděl jsem a on mě vzal pod své paže.

Jediné co jsem teď chtěl bylo se schoulit v jeho obětí.

„Proč si chceš vzít volno?" Byl jsem zařažený. „Protože si potřebuju něco vyřídit."
„A to na měsíc?" Začal jsem se s Harrym hádat.

„ Podle smlouvy na to mám právo." Ohraničoval se.

„ Fajn jdi si!" Zamračil jsem se. „ Máš padáka. Stejně jsi více času strávil v mé posteli než v kuchyni."

Jen tak tak jsem potlačil své slzy.

Nechtěl jsem a nechci aby odešel. Chci aby v mém životě zůstal navždy. On se, ale-

„Jak chceš Lou." Přiblížil se k mým rtům těmi svými a pomalu promluvil. „Jen mě nech tě naposledy políbit."

Rychle jsem své rty tiskl na ty jeho, ale on to udělal vášnivější než jsem čekal.

A tak se náš polibek prodlužoval a prodlužoval.

Pomalu jsem ustupoval dozadu směrem do obýváku. Harry se na mě jemně tlačil. Se stálými polibky jsme se blížili k mému gauči.

Na poslední chvíli jsem se, ale opřel o své kožené křeslo namísto gauče.

Harry si mě do něj posunul jako do kolébky a já obepl své nohy o jeho pas.

Když jsem vycítil, že se Harry zvedá obejmul jsem i své ruce, tentokrát, ale kolem jeho krku.

Jediné co udělal bylo, že prohodil naše pozice. Takže jsem byl na něm. Rozkrok na rozkroku.

Když jsme oba úplně nazí a vyčerpání leželi už na gauči nemluvili jsme.

Mé myšlenky se živili jen kolem naší budoucnosti, která tímto končí.

„Asi jsem to přehnal." Na chvíli se odmlčel. „Celý měsíc je moc." Mluvil a přitom se na mě ani nepodíval.

„Máš tři týdny." Oznámil jsem mu. „Od zítra." Dodal jsem.

„Neboj já ti to vynahradím." Konečně se na mě podíval a tentokrát i s jeho úžasným úsměvem.

A pak odešel.