2.

260 13 0
                                    

Plavky, ručník, šampón... Ještě něco? Mobil s sebou mít nemůžeme, takže nic.. Joo, kartáček a pasta, na to vždycky zapomenu. Jak jste už asi poznali, ano, nastal onen osudný den, jede se na tábor. Je 30. července přesně 8:25 a za hodinu je odjezd (takže jako vždy to nestihnu). Už se nemůžu dočkat, vstávala jsem dokonce v půl šestý jak jsem netrpějivá. Ježiš, co si vezmu na cestu?? Teprve ted jsem si uvědomila, že jsem si včera nestihla připravit věci na sebe. Jaaaj, to mi trvá nejdýl na celým odjezdu (když nepočítám než se, s prominutím, vyprdelím z bytu do auta s tou těžkou krosnou). ,,Lilly, pojď se nasnídat." Hmm.. Jídlo. Kašlu na hadry! ,,Už jduuu!" Přiběhla jsem tam a na stole: rohlíky, sýry, obložený zeleninový a ovocný talíř, DOOOTUUTYY!! No mamka se jesdnoznačne zbláznila. ,,Ty opravdu chceš, abych ještě tlustší, než teď, viď?" ,,Co kecáš, vždyť seš štíhlá." Leda tak ve snu! Jo, asi to přehráním, ale mě přijde, že mý stehna jsou jak prasečí kejty.
*********************
,,Mami? Je normální, že jsme u nádraží PATNÁCT minut před srazem a ne pět minut před odjezdem ..?!" ,,No taky se docela divim." Na sebe jsem si nakonec vzala šedý kraťasy s pastelovými vzory a bílý tílko. Ty kraťasy jsou fakt boží, nejen že jsou extrémně pohodlný a hezký, ale hlavně mají kapsy. Což je pro mě fakt důležitý. Předtím, než jsem došli na nádraží, jsem si šla koupit vedle do krámu nějaký pití a jídlo (to bych přece nebyla já, kdybych zapomněla na jídlo, že.?). Mamka mezitím šla na nádraží. Když jsem tam za ní přišla, stála tam: Rose, Clary, Dextii, Kora, Jony a.... no to snad NENÍ MOŽNÝ.!

...WTF?!Kde žijí příběhy. Začni objevovat