Lovena stínem

Část 1

Bylo to doopravdy nebo se jí to jenom zdálo? To sama nevěděla. Elise se probudila zpocená a vyděšená ze svých nočních můr. Dala si sprchu, oblékla se a došla do kuchyně, kde si sedla ke stolu a svému kafe.

,,Zase ty noční můry?" zeptala se jí máma. Její máma byla tmavovlasá žena, které bylo pomalu 39 let. Byly si s Elise hodně podobné.

,,Byly mírnější než obvykle," zamumlala unaveně.

,,Myslím, že by sis měla vzít zase ty léky..." nahodila její máma.

,,Je mi fajn."

,,Víš, když jsi je brala, spala jsi-"

,,Je mi fajn!" přerušila ji Elise. Co nejrychleji dopila kafe a zvedla se ,,Už musím, jinak mi ujede autobus" popadla tašku a šla na autobusovou zastávku.
Cestou se pomalu uklidňovala a přesvědčovala samu sebe, že žádné prášky nepotřebuje a že je naprosto v pořádku.

,,Ahoj" pozdravila zasmušile na autobusáku svou kamarádku Laslie. Laslie byla tak trochu její opak. Narozdíl od Elise měla vlasy jen po ramena a světle blond, tyrkysové oči a byla o 5 centimetrů nižší.

,,Téda, ty máš, ale velké kruhy pod očima. Zase ty noční můry?" vybafla na ni a energie měla na rozdávání

,,Hm..." zamručela ,,Jak jinak?"

,,Zkoušelas třeba pudr nebo něco na kruhy pod očima?"

,,Víš moc dobře, že to nezabírá. Mám toho doma plno a nic nepomáhá," řekla a z obličeje si odfoukla svůj hnědý pramen vlasů.

Hned po tom, co autobus dorazil a ony, spolu s dalšími lidmi nasedli,  Laslie se zeptala: ,,Tak, co se ti zdálo tentokrát?"

,,Jako vždycky" zamumlala ,,Samé stíny, utíkání, divné věci, schovávání..."

,,Víš napadlo mě, že bys možná měla zase začít brát ty léky co ti předepsali..." nahodila, pro Elise velmi nepříjemné téma.

,,Co s tím dneska všichmi máte? Mamka mi to samé říkala ráno! Je mi fajn! Jde jen o to, že někdy pořádně nevím, co byl sen a co ne..." povzechla si.

,,Co ti posledně řekl pan chytrý mozeček?" zeptala se Laslie.

,,Zkráceně, že jsem cvok a že by mě nejradši asi zavřel do cvokárny. Občas to i vyznělo, že si všechno vymýšlím."

,,Takže...?"

,,Takže mi napsal další stupidní prášky na uklidnění," řekla a otočila oči v sloup.

,,Možná byste mohli zkusit změnit pana chytrého mozečka za normálního nebo aspoň jiného psychologa," navrhla.

,,To těžko..." zamítla Elise ,,Je to jeden z těch, které si můžem dovolit a navíc, jsou to jenom sny...proti těm nejde nijak bojovat ať mě nadopují čím chtějí..."

Zazívala.

,,Hele, nechceš se trochu prospat než dojedeme?" zeptala se Laslie.

,,Vždyť za 10 minut jsme tam."

,,Aspoň 10 minut ne?" namítla ,,Usneš hned jak zavřeš oči."

,,Ne ne , pak se mi bude chtít spát ještě víc, než teďka. Zůstanu hezky vzhůru," prohlásila.

Za 10 minut byli ve škole.

****

Třetí hodinu v matice si Laslie něčeho všimla.

,,Co to tam máš?" zeptala se Elise. Laslie si všimla jejího zápěstí a dotkla se ho.

,,Au" ucukla Elise. ,,To bolí."

,,Odky to máš? Va autobuse jsem si toho nevšimla."

,,Upřímně, nevím," přiznala se. ,,Ráno jsem to ještě neměla."

,,Tak jestli si to ráno ještě neměla, ta sis to musela udělat někdy včera večer, jinak by se ti to ukázalo už ráno. Máma tě chytala za zápěstí?"

Zavrtěla hlavou.

,,Máš ho úplně fialové, něco se muselo stát," nedala se odbýt Laslie.

,,Já vážně nevím."

„A ty sny?"

„Jsou to jen sny, Laslie," šeptla. „Jo, drželi mě za zápěstí, ale jsou to jenom sny. Nic víc."

Laslie pokrčila rameny. ,,Něco mi na tom nesedí."

****

Elise vysedla z autobusu, došla ke dveřím a otevřela je. Uviděla svého psychiatra. Byl to obyčejný psycholog, teda podle Elise, středního věku, vcelku vysoký a od ostatních psychologů se lišil asi tak, že neměl plešatou hlavu, ale, zatím, pokrytou hustými, černýmy vlasy a měl na sobě tmavomodré sako. Jeho povíšenost z něho byla přímo cítit.

,,Ahoj Elise" pozdravil ji.

,,Dobrý den, pane Josne," odpověděla nepříliš nadšeně.

,,Tvá matka mi říkala, že si zase měla ty noční můry" Zase? Spíš pořád myslela si. V zápětí došla Elisiina matka a Elise na ni vrhla zlostný pohled.

,,Nic neobvyklého," odpověděla.

,,Tvá matka navrhla, že by jsi zase mohla brát ty léky, co jsem ti předepsal."

,,Ale já je nechci," řekla pevně.

,,Chceme jen, aby jsi měla-"

My? Tss jasně pomyslel si.

,,Řekla jsem, že je nechci," říkala pořád klidně.

Pravda byla, že ty prášky působily jen tak, že sny jenom utlumily. Místo duhových jednorožců, kteří se tam zřejmně měli objevit po těch prážkách, se sny aspoň nestávaly tak děsivé, několikrát ji nezabijou a mohla pár hodin docela v klidu spát. Potom všem řekla, včetně svojí kamarádky Laslie, že žádné noční můry neměla, aby se její máma znovu nestresovala kvůly jejím snům. ,,Je mi fajn."

,,Dobře, ale kdyby jsi je přeci jen chtěla-"

,,Nechci."

,,-stačí zavolat" a pak odešel. Elise zamířila rovnou do pokoje.

,,Proč jsi si je nevzala, Elise?" zeptala se jí máma.

,,Prostě je nechci. Říkám to dneska už po čtvrté. Je. Mi. Fajn!" řekla a zabouchla dveře od svého pokoje, sedla si ke stolu, chtěla se učit, ale zachvilku se rozrazili a vtoupila do nich její máma.

Tak, první část :)