Lovena stínem

Část 5.

Stál tam ON! ELIOT!

,,Ty..." řekla vztekle, ale zároveň překvapeně. Byl zády opřený o kuchyňskou linku. Došla k němu a párkrát do něho šťouchla.

,,Baví tě to?" zeptal se.

,,Ty fakt žiješ."

,,Samozřejmě, že žiju," odvětil a Elise do něho přestala strkat.

,,Řekl si, že mě necháš na pokoji, když ti řeknu, co chceš vědět."

,,Ne, řekl jsem, že tě nechám na pokoji ve snech. O skutečném světě nsem neřekl ani slovo," hájil se Eliot.

,,Elise, ty ho znáš?" zeptala se její máma.

,,Tak trochu....objevil se u mě ve snu," odpověděla rozpačitě

,,Tak ve snu, jo?" Zeptala se a podívala se na Eliota.

,,Vlastně ve snech," opravil ji Eliot.

,,Máš drzost sem přijít a ještě lozit moji dceři do snů?!"

Elise se podívala na svou mámu. ,,Tak jo, ještě jednou. Co se tu děje? Mami ty ho znáš?"

,,Tak trochu...," řekla rozpačitě.

,,Myslím, że bychom si měli něco ujasnit. Teda ty by sis měla něco ujasnit," řekl Eliot a podíval se na mě.

,,Nic se ujasňovat nebude!" rozčílila se Elisina matka.

Narozdíl od Elise, kterou většinou jen tak něco nerozházelo, byla její matka naprpstý opak. Rozčílilo ji skoro všechno a uměla se začít hádat s kýmkoliv, kdekoliv a očemkoliv. Elise si občas i myslela, že by se začala hádat i s královnou, kdyby na to došlo.  ,,My dva jsme si toho ujasnili až dost. Nikam nejde!" pak se k němu naklonila a skrz zaťaté zuby prohlásila: ,,A nikdy se o tom nedozví."

,,Haló," ozvala se Elise. ,,Já jsem pořád tady."

,,Víš moc dobře, co se stane, když semnou nepůjde," ignoroval ji, ,,a když o ničem nebude mít ani páru."

,,Nikdy by se o ní nedozvěděla, kdyby ses jí do snů nepřipletl ty!" zasyčela.

Eliot se zasmál. ,,Tomu přece sama nevěříš. Víš, že dověděla. Ví to už dlouho. Možná bys to trošku oddálila, to je všechno. A samozřejmě ještě víc zhoršila. To je ti doufám jasné, ne?"

,,Kdo by se o kom nedozvěděl? Mluvíte, jako kdybych tu nebyla," zkusila to znovu Elise.

„ A kdo ví? Třeba by k tomu vůbec nedošlo! Byly jsme konečně na správné cestě to všechno ukončit."

,,Připravuje se na to už od doby, kdy ji začala pronásledovat ty sny. Je připravená."

,,Ne dost. Ne na všechno," řekla potichu její máma.

,,Možná by byla kdyby jsi jí nevodila k psychiatrovi a ten jí nedopoval těma práškama, ale za to ti vlastně musím i poděkovat. Díky tomu jsem se k ní snadnějc dostal, i když...ona vlastně taky."

,,Dělala jsem to pro její dobro!"

,,Pro její, nebo tvoje?"

,,Tak dost!" zaječela Elise. Byla zmatená a už měla dost toho, že nic neví. Navíc si byla jistá, že po tom, co řekl Eliot, by máma už vážně vybuchla a to nechtěla znovu zažít.
Máma s Eliotem se na ni konečne podívali.
,,Co se tu děje? A chci odpověď. Hned!"

,,Dobře zlato," odpověděla smutně její matka. ,,Víš ono...ono je to složité. Nevím, kde začít," vzdychla.

,,Třeba tam, odkud znáš jeho," řekla a ukázala na Eliota. ,,Pak co s tím vším mám společného já, o tom na co jsem se to měla připravit a kdo je k sakru ten člověk, o kterém se tu bavíte."

,,Neví vůbec nic," podivil se tiše Eliot.

,,Nebyl k tomu důvod," opáčila se chladně Elisiina matka. ,,Ty tvoje noční můry," otočila se znovu k Elise, ,,nejsou jenom tak, mají...jistý důvod."

,,Asi takhle," vložil se do toho Eliot. ,,Tvoje sny nejsou jenom obyčejné noční můry, toho sis asi už všimla, jsi celkem důležitá a ten někdo," podíval se na její matku, ,,tě chce...dejme tomu dostat. Loví tě stíny a doteď jsi jím nějakým zázrakem podařilo utíkat, ale zhoršuje se to a jestli se mnou nepůjdeš, tal tě asi vážně dostanou. A než řekneš: 'To ty se mě vždycky pokoušíš ve snech zabít' tak ne, já se tě nesnažím zabít a říkám ti to už počtvrté."

Elise se na ně chvilku zaraženě dívala a pak prohlásila: ,,Jo, jasně. Hele, nevím, jak ses ty," ukázala na Eliota, ,,dostal do mých snů, ani jak se vy dva znáte," ukázala na Eliota a mámu, ,,ale máte to dobře vymyšlené. To se musí uznat."

,,Elise-" namítla její máma.

,,Ne, možná jsem unavená, ale rozhodně ne tak blbá, takže ať jste si tady nacvičovali cokoliv, mě z toho vynechte. A teď, jestli mě omluvíte, jdu do svého pokoje," řekla, otočila se na patě a odešla.

Na stole v pokoji rychle nahmatala mobil a vytočila Lasliino číslo. Byla jediná, komu tohle mohla říct.

,,Ahoj," ozvalo se v telefonu.
,,Ani neuvěříš, co se právě stalo!" Vykřikla.

,,Našlas něco o tom klukovi ze snu?"

,,Tak trochu."

Vylíčila jí všechno, co se udál, když došla domů.

,,Páni!" Vydechla. ,,A kde vlastně je? A kde jsi ty?"

,,Řekla jsem jim, že si všechno vymýšlí, nechala je v kuchyni a odešla do pokoje," vysvětlila jí Elise.

,,Zbláznila ses?" vyjekla Laslie.

,,Mám pocit že jo..."

,,Musíš se tam hned vrátit!"

,,A to jako proč?"

,,Myslím, že říkal pravdu a je jediný, který ti může říct víc o těch tvých snech a taky o tom, kdo tě chce...cokoliv co chce."

,,Ty taky?" Zeptala se unaveně.

Laslie se zasmála. ,,Slib mi, že se tam vrátíš!"

,,Laslie..."

,,Slib mi to!"

,,Proč?"

,,Může to být dobrodružství a navíc...někde uvnitř v sobě víš, že má pravdu, že se to všechno zhoršuje, jenom si to nepřipustíš. Budeš to zvládat další rok a pak skončíš někde...někde. Seš strašně paličatá!" řekla Laslie.

,,No jo, já vím..." potvrdila jí to.

,,Prostě mi to slib a pak dej vědět, jo?" Když Elise chvilku neodpovídala, Laslie trochu zatlačila. ,,No tak!"

,,Slibuju..." zamumlala.

,,No vidíš, tak a teď se tam vrať a nech si to všechno pořádně vysvětlit."
Ještě se rozloučila a poto Laslie zavěsila.
Elise chvilku chodila po pokoji, přemýšlela a přemýšlela, nechala ty informace jakž takž vsáknout a pak se stejne rozhodla se tam vrátit.

Její máma s Eliotem na sebe zase řvali, ale když si jí všimli, okamžitě zmlkli.

,,Co se tu děje?" Zeptala se potichu a hlas se jí třásl. ,,A co s tím vším mám společného já?"

Ahoj! Pardon, že tu dlouho nebyla část, ale tak nějak jsem na to zapomněla a musela si předepsat pár dalšíc částí. No, doufám že se líbilo, aspoň trošku, dejte vote, napiště komentář...Znáte to :D