Lovena stínem

Část 4.

Hned co se vzbudila vběhla do koupelny, neztrácela čas, any si vůbec zjistila kolik je hodin a pustila si na sebe ledovou vodu, aby se probrala. Ztvrdla tam minimálně půl hodiny. Přecházela sem a tam a přemýšlela.

Proč mi říkal, že si mě najdou? A kdo si mě najde? A co mělo znamenat to: Jsi v...Asi v nebezpečí? V průšvihu? Blbost! Jsou to jenom sny! Přestaň nad tím už tolik přemýšlet!

„Haló! Nad čím tak dumáš?" zeptala se jí máma, když nečině seděla ráno nad svou snídaní.

„Ale to nic..." koukla se na hodiny, „asi bych už měla jít."

„Vždyť sis právě sedla," namítla.                                   

„No jo, ale píšeme tu písemku a chci si to na zastávce ještě projít," řekla Elise. Popadla tašku a jako každý den zamířila na zastávku. Sedla si na lavku, otevřela si učebnici a pokoušela se učit, jenže jí pořád v hlavě zněl ten noční rozhovor. Z, pro ni neznámých, důvodů ho nemohla z té hlavy dostat.

O 15 minut pozdějc dojel autobus, ale Laslie nikde.

Asi se dneska budu muset obejít bez ní...pomyslela si Elise.

Když už byla skoro v autobuse, z dálky se ozvalo Lasliino ječení: „Počkejte!"

Nebo taky ne. „Zaspalas?" zakřenila se.

„Tak trochu," řekla zadýchaně Laslie.

Nastoupily do autobusu. „Včera jsem prohledávala internet a-" nadechla se.

„A jéje," vpadla jí do toho Elise, ale Laslie ji ignorovala a pokračovala: „Podle starého, ale dobrého strýčka googla se ti někdo pokoušel poslat vzkaz, zprávu,..."

„Vzkaz?" zopakovala.

„Jo, pokoušel se ti něco říct."

„Promiň Laslie, ale tohle mi došlo, když mi říkal, že si chce promluvit."

Takhle podobně Laslie do Elise hustila informace celý den. „A nevíš co po tobě ten někdo chtěl?" „A co když je ten někdo zlý a chce tě postrčit na špatnou stranu! Nebo je možná hodný, ale ty mu nevěříš!" „Nebo je ten někdo kluk-"

„Eliot!" nevydržela to už Elise.

„Co?" zarazila se Laslie.

„Ten tvůj někdo kluk se jmenuje Eliot," řekla jí.

„Tys s ním včera zase mluvila?"

Přikývla.

„Proč jsi mi to hned neřekla?!"

„Protože jsi mě dneska skoro nepustila ke slovu." vysvětlila jí.

„Jéé, máte podobný jména!" Zakřenila se. „A co říkal? Dělej, vyklop to!" naléhala.

Elise jí řekla všechno co se jí v noci zdálo. Laslie nečekala ani vteřinu a okamžitě se začla vyptávat: „Eliot? A neříkal příjmení? A co myslel, že si tě najdou? Kdo?"

„Nějakou představu mám," zamumlala. „Věř mi, kdybych to věděla, neptala bych se sama sebe každou minutu. Ale, máš to stejně jedno. BYL TO JENOM SEN!"

„Celé je to takové tajemné!" zahihňala se.

„Ne, je to celé divné. Naprosto padlé na hlavu," opravila ji. „Být tebou tak do toho vůbec nerýpu, nesnažím se nic zjistit, hlavně z Wikipedie a prostě na to zapomenu. Měli bychom jít, dojdem pozdě na zemák." zakončila to.

***

„Dej mi okamžitě vědět, kdyby sis na něco vzpomněla nebo něco našla, jo?" řekla jí ještě u zastávky Laslie.

„Neboj!" zavolala na ni.

Šla od autobusové zastávky domů. Bydlela jen pár uliček od zastávky.

„Jsem doma!" zavolala zvesela Elise, když zavřela domovní dveře. Uslyšela hluk z kuchyně.  Jako by se její mamka s někým hádala... „Co se to tu-" řekla pomalu, když vkročila do kuchyně. Nestihla se ani podívat, s kým se to její máma hádá, když si před ní stoupla a řekla: „Ne! Nedám ti ji, nikam s tebou nepůjde!"

Elise koukla matce přes rameno, aby se podívala, kdo tam je. Uviděla ho. Stál tam ON! Eliot!

Asi trošku kratší, ale chtěla jsem to udělat tak trochu napínavé. Neříkám, že se mi to povedlo :D.

Děkuju těm, kteří to čtou, kterým se to líbí. Moc díky, fakt to pro mě hodně znamená! :)

Každé vote a komentář potěší! :) :D