DEMON LORD (MAŌ-SAMA)

Kapitola první

Další z řady těch nudných dní. Řekl jsem si ráno v koupelně před zrcadlem. Když jsem byl spokojený se svým účesem vyšel jsem z koupelny a vzal si snídani. Pustil jsem rádio a jedl aniž bych vnímal chuť. Moje jméno je Shen ......... Rodiče umřeli při autonehodě a já zůstal u prarodičů. Zůstal jsem úplně sám před dvěma roky. Nejsem ničím moc zvláštní až na jednu věc. Moje pravá paže je od ramene po loket posetá zvláštními obrazci. Jsou to asi písmena ale v žádném jazyce jsem je nenašel. Naučil jsem se si jich nevšímat a nezatěžovat se tím, tedy až do včerejšího večera. Začali pálit a jednou jsem měl i pocit že září ale to musela být jen moje představa. Po snídani jsem si oblékl černé kalhoty, tričko a mikinu od kapely Powerwolf. Vytáhl jsem si rukávy po lokty a vydal se do školy. Procházel jsem ulicemi a nemyslel na nic jiného než na školu, na tu otravnou budovu kam chodím jen proto že musím. Měl jsem nasazená sluchátka a zdravil všechny lidi z naší ulice. Měl jsem je rád a oni zase mě. Znali totiž můj příběh ale nikdy na něj nikdo z nich nepoukazoval za což jsem jim byl vděčný.

Zhruba v polovině cesty mě začala pravá ruka neskutečně bolet. Zaběhl jsem do uličky a vytrhl sluchátka z uší. "Co se to do hajzlu děje." Říkal jsem si mezi návaly bolesti. Najednou se mi pod nohama začal tvořit jakýsi kruh. Byl úplně bílý a začal se rozšiřovat. Poslední věc co jsem viděl než jsem začal utíkat byli složité obrazce. Běžel jsem uličkou pryč a najednou mě něco chytilo za nohu. Cítil jsem jak mi tělo ochabuje, co se to se mnou děje. Klekl jsem si na jedno koleno a podíval se co mě to sakra drží. To něco byl řetěz stejné barvy jako kruh na zemi. Najednou mě začal táhnout směrem ke kruhu. Chytil jsem se za sloup pouliční lampy a držel se pravou rukou. Druhou nohu a levou ruku my chytili stejné řetězi a já cítil jak mi dochází síly. Musím se udržet, jinak mě to vtáhne, říkal jsem si pro sebe a pak se dostavil ten zvláštní pocit. Jakoby moje pravá ruka těžkla nebo co. Podíval jsem se na pravou ruku a vykřikl jsem překvapením, byla úplně šedá. To snad ne, co se s to děje, jakoby ta ruka byla z kamene. Najednou mi kamennou ruku u lokte urazil další řetěz. Takže po mojí pravé ruce zůstal jen pahýl. Nezmohl jsem se ani na křik a nechal se vtáhnout kruhem někam pryč.

Vyletěl jsem nad zem a dopadl tvrdě na trávník. Chvíli jsem lapal po dechu a nakonec se postavil. Viděl jsem rozmazanou řadu postav v černých pláštích z nichž jedna stála přímo přede mnou a vyjeveně na mě koukala. Začal jsem si uvědomovat bolest v pravé ruce. Zvedl jsem ji, teda to co z ní zbylo a viděl jsem že část ruku těsně před rukávem mikiny chybí a z ruky mi stříká proud krve. "Jsi v pořádku ?" zeptala se najednou postava v plášti. Podle hlasu to musela být dívka. Vážně se zaptá jestli jsem v pořádku když vidí že moje ruka je v hajzlu ?! "Ne, nejs......" víc jsem neřekl protože jsem se složil na záda. Poslední co si pamatuju je jak nade mnou klečí ta holka a ještě nějaký maník ve fialovém plášti.

Je tohle sen ? Nebo už jsem konečně mrtvej. "Hej kluku !" ozvalo se za mnou. Byl jsem uprostřed ničeho, jakoby ve vesmíru ale měl jinou barvu, byl tmavě rudý. Otočil jsem se za hlasem a uviděl pár obrovských zelených očí. "Co jsi zač ?" zařval jsem. "Já jsem předchozí Démon Lord a moje duše je ukryta ve tvé ruce." odpověděli mi oči. "Cože ? Jak můžeš sakra být v mé ruce ? Co je tohle za blbost ?" řval jsem. "Podívej se na svou ruku. Nepřipadá ti zvláštní ?" odpověděl hlas. "Co je to ?" ptal jsem se. "Jsou to runy, byl jsi předurčen k tomu stát se mým nástupcem." "Ale já vůbec nechápu co se děje a navíc jsem o tu ruku přišel." začínal jsem dostávat záchvat paniky. "Jednou až budeš připravený a najdeš svůj Longinus, teď jdi synu Hidanův a přežij dokud pro tebe nepřijde." vteřinu na to byl pryč. "Kdo pro mě přijde, co je Longinus a jak to poznám !?" křičel jsem ale hlas už se neozval. Rudý prostor kolem mě se začal hroutit a rozpadat. Spadl jsem do temnoty najednou jsem viděl světlo.

Prudce jsem se posadil a viděl kolem sebe hlouček lidí v černých pláštích, opět. "Hlavně klid nebo se ta rána zase otevře." řekl mi vysoký muž ve fialové kápi. "Kde to jsem ? Co se stalo ?" ptal jsem se zmateně. "Jsi v zemi Sarzex, ve škole pro kouzelníky." odpověděl muž. Postavil jsem se a sundal si mikinu PW. "Proč jsem tady a kdo jste vy ?" ptal jsem se. "Tsukai ma (služebník) nemusí znát nikoho vysoce postaveného, PAMATUJ SI TO !" zařval a dal mi facku. Ucítil jsem vlnu která projela celým mým tělem a odhodila mě dva metry dozadu. Mikinu jsem stále držel v levé ruce protože byla to jediné co mi zbylo po rodičích. Z těžka jsem se zvedl a byl připravený po tom chlapovi vystartovat ale zadržela mě holka. "Nech toho, pokud nechceš umřít." řekla "Postav se za mě a na nic se neptej." Zvedl jsem se, přehodil si mikinu přes rameno a šel s dívkou k hloučku dalších. Měla rudé vlasy dlouhé do půlky zad a oranžové oči. Zbytek těla jsem nemohl vidět jelikož byl zakrytý pláštěm. Až teď jsem si všiml že u ostatních stojí zvířata která jsem v životě neviděl. Ten fialový ksicht předstoupil a řekl: "Dobře žáci, pro dnešek hodina končí. Zbytek dne máte volno a čas na seznámení se svými Tsukai ma." Otočil se na patě a šel pryč. "Slečno Ellys a vy si ho uklidněte." řekl směrem k dívce přede mnou.

Seděl jsem zády opřený o stěnu velké kamenné věže a zíral na pahýl své pravé ruky. "Je mi líto co se ti stalo." řekla potichu. "To je jedno, ale pokud jsem to správně pochopil, tak bych ti teď měl sloužit. Ale v tomhle stavu ti asi budu celkem k ničemu." řekl jsem. "Nemáš mi sloužit," řekla Ellys "To je věc každého mistra co po svém služebníkovi bude chtít. Já jen chci abys mi byl nápomocný kdykoliv to budu potřebovat. Chápu že s tou rukou to asi nebude nejlehčí." řekla ustaraně. "Budu se snažit abych ti nepřidělávat starosti." řekl jsem a oblékl si znovu mikinu. Pravý rukáv ve slabém větru plandal. "Hej Ellys tak co ?!" ozval se jakýsi hlas. Přicházel k nám jakýsi dlouhán a usmíval se. Nebyl to však přátelský úsměv, spíš jakoby posměšný "Odkud přicestoval tenhle krypl ?" "Jak jsi mi to řekl ?" zeptal jsem se ho. Viditelně ho to zaskočilo. "On nám rozumí ?" zeptal se najednou Ellys. "Ano, ovládá jazyk dokonale." odpověděla hrdě. "Tak to možná nebude zas tak marnej." odpověděl kluk a dloubl mě dvěma prsty do čela. "Za co to bylo ?" zeptal jsem se ho. "To je tradiční pozdrav." odpověděl. "Yahiko ! Co to děláš." okřikla ho Ellys. "Víš dobře že si můžu dělat co chci, někdo bez talentu by neměl moc mluvit. Otočil se a se smíchem odcházel. "Hej ! Na něco jsi zapomněl." křikl jsem na něj. "Opravdu ? A na co ?" zeptal se posměšně. Přišel jsem k němu, byli je zhruba stejně vysocí. Jedním ladným pohybem jsem ho praštil dvěma prsty do čela a jelikož jsem na tom byl tělesně zdatnější dost to s ním zamávalo. "Co si sakra myslíš že děláš ?" houkl na mě. "Vracím pozdrav." odpověděl jsem a odcházel.

Najednou jsem ucítil divný tlak na krku a než jsem se nadále vznášel jsem se půl metru nad zemí a něco mě škrtilo. Začínal mi docházet vzduch ale i přes to jsem se otočil a viděl Yahika jak svírá v ruce hůlku a má ji namířenou na můj krk. Začal mě zvedat ještě víš. "Co si to ke mě dovoluješ ! Já tě zabiju !" řval rozčíleně. "Yahiko, přestaň." ozvala se další holka, její vlasy byli světle modré. "Pro mě za mě." řekl Yahiko a já věděl co bude následovat. Pustil mě tak šest metrů nad zemí a já padal zpět na trávník. Najednou jsem prudce zpomalil a na trávu jsem dopadl měkce. Přišla ke mě holka s modrými vlasy a zeptala se "V pořádku ?" "Víceméně, až na ten krk." řekl jsem a mnul si krk levou rukou. "Já jsem Akane." řekla s úsměvem. "Shen" řekl jsem asi až moc suše protože úsměv na její tváři trochu povadl "Rád tě poznávám." dodal jsem už trochu veselejším hlasem a úsměv byl zpátky. Najednou mi někdo zezadu sevřel krk dvěma prsty. "Co si jako myslíš že děláš !" řvala na mě Ellys "Okamžitě se zvedni a odcházíme." Zvedl jsem se a nechal Ellysinu ruku volně spadnou z mého krku. Odcházeli jsme a cítil jsem na sobě pohledy snad všech lidí co tam byli.

První kapitola trošku rozsáhlejších příběhu. Může staré dílo Příběh démona které je na mém starém účtu obnovíme tady. (Nenašel jsem přihlašovací údaje na můj starý účet) Zatím menší náhrada doufám že se bude líbit. Budu rád za každý ohlas. Prozatím SAYONARA