JEN KAMARÁDI (DNF Fanfikce)

O nás dvou (DNF fanfikce)

Ahoj většina textu bude psaná z pohledu George, btw možná tu budou nějaké pravopisné chyby nebo autokorekce něco pokazítak se omlouvám předem.

Když jsem se ráno vzbudil z mého dvou denního spánku, ucítil jsem malý lesní vánek, který mě lechtal na noze. Bydlím u lesa takže to nebylo nic hrozného ovšem mě zarazilo, jaktože tu ten vánek vůbec je. Viděl jsem otevřené dveře a říkal jsem si, že jsem je přece nemohl zapomenout zavřít. Začal jsem se okolo sebe rozhlížet.

A v ten moment jsem na zemi zahlédl mokrou louži a vedle toho rozbitou sklenici, moji oblíbenou sklenici s kytkami.
"Přece ve spaní nerozlévám sklenice" řekl jsem si, když v to jsem uslyšel malý tenoučký hlásek, ten nejroztomilejší jaký jsem kdy slyšel.

"To jsem byl já" ozvalo se cosi malého, "to já to rozlil." Vypadalo to jako raketový míček, byl celý bílý, měl dvě černé oči, které spíš byly dvě černé tečky a ten největší úsměv.
Byl jsem zmatený, kdo to je? co chce? jak se sem dostal? Hned jsem se ho zeptal na to co mě napadlo, on se na mě podíval a řekl smutným hlasem: " Venku jsem se bál, ale pak jsem zahlédl tvůj dům tak jsem se šel schovat, " najednou se začal smát a pokračoval,"bylo až moc jednoduché dostat se dovnitř, já totiž kdykoliv potřebuju, změním svou velikost, takže jsem se protáhl klíčovou dírou a otevřel dveře." Potom udělal ten nejroztomilejší úsměv od oka k oku. Nejspíš byl pyšný na to , že se mi vloupal do domku já jsem ho stejně chtěl vyhodit ven.

" To je sice super ale teď už jdi pryč." řekl jsem mu. "A co když nepůjdu." řekl mi na to provokativně. Naštval jsem se, a zařval jsem na něj: " Tak tě odsud vyhodím vlastní rukou !!!" " On se začal smát a najednou se proměnil ve člověka, byl vyšší než já, s blonďatými vlasy, oči s barvou emeraldů (asi, nevím jistě, jsem barvoslepý) a měl na sobě zářivé žlutou mikinu, nebo to byla zelená? " Tak jak mě vyhodíš teď co?" řekl mi sebevědomě. "No vidíš tak teď můžeš uklidit ty střepy a pak je vyhodit venku do koše, rovnou tam můžeš zůstat." odpověděl jsem mu na to. K mému udivení opravdu začal uklízet střepy a u toho začal povídat:

"Jsem Dream, a jak se jmenuješ ty?" "Já jsem George, Georgenotfound." odpověděl jsem mu. "Tak ty nejsi nalezený jo? Asi jsem tě právě našel." řekl mi a začal se chychotat, když v tom se řízl o kousek skla. "Ty jsi ale trdlo." pověděl jsem mu a vzal jsem obvaz z mé lékárničky, kterým jsem mu začal obvazovat ruku. " Děkuju, jsi hodný " řekl Dream. "Nemáš zač, ale už bys měl jít nez se znova pořežeš," říkal jsem mu, "a navíc už jsem unavený." dodal jsem." "Tak se snad uvidíme brzo." řekl Dream a zavřel dveře. Já se opět vydal do mé postele a šel spát.