Dark Minds

1

„Mám tě, iron mane už neutečeš." Křikl ten nafuka v modrým.

„Si tak sladký, až z toho dostávám cukrovku, Rogersi." Udělalal jsem ten nejvíc ironicky obličej co umím, a že je umím hodně dobře. Je sice pravda, že přes provizorní masku ze staré ponožky jej nemohl vidět ale to jsem v tu chvíli neřešil. Pokud by někoho zajímalo jak mě poznal, tak sem tady před chvíli stal a řval na celé kolo že jsem iron man. Nemluvte mi do toho, mám plan!

„Ale no tak plechovko. Konec srandy si v úzkých, z tohohle se už nedostaneš. Pokud jsi si nevšiml, stojíš na krajské mrakodrapu a nemáš svůj oblek." Prohlásil s vítězným pohledem kapitán.

„S úsměvem jde všechno líp." Oznámil jsem ještě tomu mamlasovy a vrhl se střemhlav dolů ze střechy. Jo v tuhle chvíli jsem litoval toho, že jsem si nevzal oblek. I kdyby jen pro jistotu.

Můj volný pád končící jistou smrtí rozplacnitim na chodníku pod mrakodrapem zachytili něčí drobné, ale přesto silné ruce. „Máš sekundu a půl zpoždění, mladej." Peskoval sem ho a pro své vlastní bezpečí se ho chytil kolem krku.

„Mám tě pustit." Konstatoval pavouček.

„To by si neudělal!"

„A chceš to riskovat?"

„Ne."

„Stejně mě udivuje, že mě uneses, vždyť musím být tak dvakrát těžší než si ty." Prohlásil jsem po chvíli ticha.

„Zastavím auto jedoucí sto kilometrů v hodině. O proti tomu jsi lehounký." Oznámí mi puberťák v teplakovce a dál se se mnou houpal nad new Yorkem. Pomalu jsme se blížili k našemu cíli.

„To chceš říct, že jinak jsem těžký!"

„No nejsi nejlehčí."

„Au! Teď zdaňuješ moje city."

„Hele tebe vážně nezabije když ti trochu snížím sebevědomí." Prohodí a pomalu mě postaví na zem před budovou s ohavný exteriérem.

„Seš hrozný!" Prohodím a upravuji si oblak.

„Taky tě miluju, tati." Usměje se na mě s úšklebkem, který ode mě okoukal, a vydá se ke dveřím. „Můžeš mi vysvětlit co to mělo znamenat, to s tím Rogersem?" Řekne když otvírá dveře.

„Já nevím." Pokrčím rameny a vydám se za ním do útrob budovy. Na to jak má ohavný exteriér je interiér přenádherný. Vše je tu v šedých odstínech a nejmodernějšího rázu.

„Vůbec si se nedržel plánu."

„Když já toho modráska tak nenávidím." Zabrblám.

„Vždyť já taky, ale ještě se nám bude hodit." Řekněte Peter mezitím co jeho oblek zmizí zpátky v naramcích na jeho ruce.

„Já vím, ten plán jsem vymyslel s tebou. A co vůbec May na to že tu bydlíš se mnou?"

„May neví, že jsem u tebe, myslím, že si myslí, že spím u nějaké holky." Pokrčí rameny a sedne si na barovou židli proti mě.

„To by si taky mohl. Dáš si?"

„Ne! Moc dobře víš, že to, to moje šimry šimry nemá rádo. A to s těma holkama... Co je ti do toho!?" Prohlasil brunet a šel si pro vodu.

„Já nevím, jsem prostě od přírody zvědavý. Máme to v rodině."

„Stejně nechápu jak mě mohla dát May do rádoby "střídavé péče" Někomu jako si ty." Prohodí když s vodou opět usedá naproti mě.

„No vždyť si to velice rychle rozmyslela a teď mě nenávidí. Jen škoda, že ti v té době už nebylo dvanáct." Řeknu a napiju se šampaňského.

„Tak zaprvé jak víš, že bych si vybral tebe a zadruhé, ty si v té době neměl žádný nárok o mě usilovat. Jestli si nezapomněl nejsme příbuzní." Oznámil mí a přitom mi málem vylil pití, jak rozhazoval rukama.

„Dobře, dobře. Tuhle debatu jsme už párkrát vedli a oba víme, že to končí tak že se pohádáme a minimálně na týden se nebavíme. Ach ses až moc jak já."

„Stejně nechápu proč jsi si mě vybral." Upře na mě svůj pohled.

„Potenciál jsem v tobě viděl hned jak si se narodil, a jak si rostl utvrdil si mě v tom, že si vážně ten pravý. A navíc si měl mrtvé rodiče."

„Proč jsi si nenašel někoho kdo by s tebou byl ochotny žít a mít dítě. Přece jenom, máš peníze, si Playboy, no a když si člověk zvykne tak se s tebou dá i chvíli vydržet."

„Nemám rád děti."

„Aha."

„Co ty a holky." Změním téma.

„Copak snad slavného Tonyho Starka nemrzelo mluvení o sobě samém." Prohodí s úšklebkem, za to ho odměním naštvaným pohledem. „Jo jedna tu je." Doda nakonec.

„Kdo?"

„Lisa."

„To je kdo?"

„Nikdo."

„Takže chdis s nikym?"

„Já sní nechodim."

„To dává smysl, když je to nikdo."

„Fajn! Je to holka ze školy a nechodim s ní jen se mi líbi."

„Tak ji to nějak řekni."

„A jak asi, ahoj Lis já sem Peter Parker a mimo jiné jsem ten známí komplic iron mana aka Tonyho Starka, spiderman. Šla by si semnou na rande?"

„Vynechal tu první větu a šlo by to."

„Agr, tati! Já se tím snažil říct, že ne všichni umí mluvit s opačným pohlavím tak dobře jako ty." Řekne až skoro frustrovaně.

„Promiň. Tak ji to prostě jenom nápiš. Vždyť dnes už na to máš všemožně aplikace." Oznamuji mu bez zájmu a dal upijim šampaňské ze své sklenice.

„Hmm. Stejně nemám čas na to s někým chodit. Musím se plně věnovat plánu."

„Jo jasně ten plán." Zvolám z ničeho nic.

„Jo, plán. Kolik je hodin."

„Pět. Proč?" Zkoumavě se na něj podívám.

„Mám se se jít s Nedem a už mám půl hodiny zpoždění." Řve přes půl obýváku a rychle hledá klíče.

„Jo jasně! Tak si to uží!" Řvu zpátky.

„Jo! Ty taky." Ozve se zpátky a pak už slyším jak zaniká dveře.

„Tak a co teď?" Zeptám se sám sebe a když mě ani po nějaké chvíli nic nepadá beru si své drahé šampaňské a jdu si sednout k televizi.

Mám sice rozepsal jeden příběh ale nějak jsem se teď zasekla a nemám nápady na to jak pokračovat 🤣 no tak sem začala psát další.... 🤣🤣🤣

Mimochodem jestli jste v tom teď trochu zamotaní, to nevadí... Ono se to pak možná někdy rozmota 😂🤣

Jo a 990 slov.