Dark Minds

2

„Vstávej!" řve po mě někdo a následně mi na hlavě přistane nějaká náhodná věc, co byla dotyčnému po ruce.

„Jo už vstávám. Co se děje, snad nehoří ne?" Mumlám z polospánku a pomalu se  hrabu z postele.

„Technicky jo! Za hodinu máš tu schůzku s Rogersem, vždyť víš, aby si nás kryl." Prohodí Peter a hned na to po mě háže můj dráhy oblek, který visel na skříni.

„Přestaň po mě házet věci!" Kriknu po něm.

„Jasně, jasně. Na stole máš udělané vajíčka, já musím do školy. Jo a obleč se. A tím myslím TEĎ hned!" Řve po mě už ze schodiště do prvního patra.

Ještě chvíli tam tak sedím a přemítám nad tím, co mu za tak nepříjemné probuzení udělám ale nakonec se zvednu, obleču si oblek a dojdu do kuchyně. Na jídelním stole ležel položeny talíř s michanimi vajíčky, chlebem a nějakou zeleninou.

Nemělo by to být naopak? Neměl bych chystat jídlo já mu a ne on mně A kde sou vůbec všichni kuchaři a servírky? Ty platím ne? Pomyslel jsem si zatřepal hlavou a usedl ke stolu.

Když se docpu svou snídani vyrážím do podzemní garáže abych si vybral auto. První co mi padlo do oka byl žlutý mustang Shelby. „Takže dneska mustangem." Prohlásil jsem nejspíš stěnám v garáži, protože nikdo jiný tam nebyl.

Jedu, možná až nezdravě rychle, po dálnici do centra New Yorku a z radia mi na nevyšší hlasitost hraje AC/DC. Míjím jedno auto za druhým a už pomalu vidím špičku starktoweru, jenže to bych nebyl já kdyby se něco nepos... Umm nestalo. Musím si cvičit slušnou mluvu, když jdu na schůzku se samotným kapitánem Ameriku... Spíš je to teda kapitán Slušňák, ale i tak business je business.

Předemnou nějaký idiot, nebo blondýna, dostane smyk, narve to do auta před ni a zablokuje všechno tři pruhy dálnice. „Kurva!" Zářvu když si díky prudkému brzdění narazím hlavu o opěradlo.

Naštěstí jsem zareagoval dostatečně rychle a zastavil jsem sotva metr před dvěma vozidli co blokovali silnici, to se však o chlapíkovi za mnou říct nedá. Taktéž teď máme co dočinění se čtyřmi auty co blokují silnici. „Au!" Vykřiknu protože se znovu příštím do hlavy.

Poznámka, teď už je těch aut pět... Šest.

Chci vylézt z auta ale jelikož mám zablokované dveře a přední okýnka rozbité musel jsem se dostat do a zadu a vylézt tím miniaturním okénkem.

„Kurva chlape víš kolik to auto stalo." Seřvu okamžitě řidiče staršího Volva, který to do mě napral ze zadu.

„Neman nejmenší tušení." Řekne mírně otlučený a roztřesený chlápek středního věku.

„Já taky ne, ale bylo to hodně! A navíc mám za patnáct minut důležitou schůzku."

„Není to Tony Stark!" Zařve dívka z už asi sedmého auta, které nestihlo včas zabrzdit.

„Ne já sem růžový nadýchané jednorožec!" Zařvu nazpět.

Minimálně deset minut trvalo než přejela policie, a vysvětlování trvalo dalších patnáct, takže sem v prdeli a toho modrého vojáka už nestihnu. Promítá se mi v hlavě když už v jiném autě jedu do Toweru. Všechno to nudné vyřizování ohledně nehody jsem nechal na pepper. Mé asistentce.

Když jsem zaparkoval doběhl jsem k výtahu a vyjel do nejvyššího patra, kde se nacházela moje kancelář. Nebudu lhát ale tak nějak jsem doufal, že tam nebude ale moje představy se rozplynuly hned jak jsem uslyšel ty tři slova.

„Dobrý den starku."

„Dobrý Rogersi."

„Jdete pozdě."

„Omlouvám se, ale dopravní nehody vážně ovládat neumím."

„Dobrá tedy, co vite o tom nafukovi v červeným kovovým obleku." Tak hele, slovo nafuka už používám já!

„Že ten obleku není z kovu."

„Starku! Můžu vám připomenout, že to vy jste chtěl tuhle schůzku." Prohlásil a nervózně se ošil. Fajn s takovouhle to bude až moc snadné.

"Pardon, ale mám rád když se věci nazývají pravým jménem."

„Tak z čeho ten oblek teda je?"

„Nevím přesně, ale je to nějaká slitina." Zalhal jsem.

„Fajn."

„Fajn."

„Fajn!"

„FAJN!"

„To stačí Starku. Co víte?"

„Fajn. Pamatujete si to vaše poslední fiasko tady v New Yorku?"

„Ano?"

„No podařilo se mi pomoci kamer a logiky, vypozorovat kam se zhruba dohoupali."

„A?"

„To si myslíte, že vám to jenom tak řeknu. Tolik vám zas nevěřím Rogersi."

„Co za to chcete Starku?"

„Prozatím bude stačit když půjdu s vámi."

„Platí."

„Je to na kraji města, takový nenápadný dům, největší ruch je tam tak kolem druhé hodiny."

„Budu vás brát do slova a o půl jedné se potkáme před Towerem, aby jste mi ukázal cestu. Platí?"

„Platí!"

Potřeseme si rukou a kapitán zmizí tak rychle jak se objevil, což je v tomhle případě špatné přirovnání. Ale tak co.

Je něco kolem půl jedna já čekám před budovou na toho moulu, když v tom předemnou zastaví stary Peugeot, a když se otevře okýnko vykoukne z něj Stevova hlava. „Tak do teda ne! Tímhle já nejedu!"

„Ale jedeš. Je to nenápadné auto, a to mi teď přesně potřebujeme. A navíc si dnes už jedno drahé sportovní auto rozbil. "

„Nenávidím tě!" Proklínám může v uniformě vedle mě.

„Na to jsem přišel i bez vás." Prohlásil  řidič a dál upřeně sleduje silnici jako kdyby se tam dělo něco zajímavého.

„Aspoň nepředstírej, že je na té cestě něco zajímavého. Vždyť už asi patnáct minut trčíme v zácpě." Poztězuju si a poposednu si na nepohodlné sedačce v malém autíčku.

„Hmm. Jednu věc mi ale musíte vysvětlit. Jak jste je našel a proč je doteď nenašel nikdo jiný?"

„To sou dvě veci."

„To je jedno."

„Hmm, fajn. Našel jsem je pomocí kamer ale ty přesně v to místě nejsou, a po cestě kterou si vyberou je vždy spoustu slepích míst, tak jsem použil spoustu dalších zdrojů, zjišťoval jsem jak je to tam s byty a tak dále, no a našel jsem tohle."

„A proč si si tak jistý, že tam budou."

„Ó Steve, já se nikdy nemýlím."

„Jasně Starku, a kdo vám dovolil mi tykat."

„Já?"

„Jo, tak si to zas zakažte."

„Rozkaz Steve!"

Pak jsme se tom ještě půl hodiny dohadovali, teda já ho provokoval a ho to štvalo, logicky, každopádně, nakonec jsme se z té zácpy dostali a teď stojíme před budovou s ohavný exteriérem.

„Jsi si jistý že to je ono? Myslím, že musí být bohatý když má na ten jeho oblek."

„Třeba všechno utratil za oblek a na pořádný barák už nezbylo."

1037 slov