Dark Minds

3

„Jdem dovnitř?" Zeptal se Steve.

„Mužem ještě chvíli počkat?"

„Jestli máš strach můžeš počkat venku."

„Já a strach! Hahaha! Ne jen mi to přijde až moc snadné." Kdyby si jen věděl Rogersi. Chtěl jsem ještě něco říct, ale ozvali se moje Apple Watch s tím že přišla nějaká zpráva.

„Kdo vám píše starku. Pepper?"

„Ano." Zalhal jsem. Po pravdě to byl Peter a psal, že už je doma že školy, jestli jsem to vyřešil s tím Stevem.

„A co píše?"

„Tak zaprvé, co je vám do to ho a zadruhé, píše ohledně té auto nehody."

„Aha."

„Mužem dovnitř?" Ptám se pro změnu já a nabíjím zbraň co mi přidělili.

„Ty umíte se zbraněmi?"

„Jsem slavný. A geniální. Spousta lidí se mě pokoušelo vykrást... A nebo zabít." Prohodím a vydám se vykopnout dveře, když se k tomu ten Steve nemá.

„A tohle si se naučil kde. Na nějakém kurzu rychlých úniku."

„Ne. Na vysoké."

„Ou."

Se zbraní zdviženou do úrovně oči jsme vešli do mojí budovy.  Pohledem jsem Zavadil o Peterovu bundu ledabyle pohozenou na poličce na boty. „Někdo tu je." Prohodil jsem a pohledem naznačil že mám na mysli tu bundu.

„Tody dobrý postřeh. To mate z té geniality a nebo je to taky z vysoké?"

„Ne, tohle je základka."

„Co!?"

„Neptejte se na otázky, na které nechcete znát odpověď, pane Rogersi."

„Co když tu odpověď znát chci, pane starku?" Řekl šeptem Roger.

„Ale ne. Nechcete." Vyvrátil mu to taky šeptem a dal potichu naslapuji a dostávám se do útrob budovy. „Šel bych do patra... Já mám doma v patře pokoje a travim tam většinu volného času."

„Vy jste vy starku, jste známý spoustou věci."

„No ale nějakou pointu to mělo, ne?"

„To asi jo... Hej ty šestadvacítko, jdeš s náma nahoru zbytek to prohledá tady." Křikl ledňák na jednoho z agentů.

„Nebylo by v rámci nějaké morální slušnosti v tvém zájmu se naučit aspoň ty jména?"

„Satrku, zrovna vy nemáte žádné právo mi říkat něco o morální slušnosti."

„Ale jistě, já jenom, že to vy jste tady ten slušný."

„Ano to sem, a to, že neumím jména nic nemění. A můžete už konečně nechat tu pusu zavřenou." Štěkne po mně Steve, naštěstí stále šeptem.

„Pardon pardon." Sundám jednu ruku ze zbraně a zdvednu ji nad hlavu. Chudák šestadvacítko musí být hodně zmatený.

Vyšli jsme schody a ocitli jsme se na chodbě mně velice dobře známé. Moc dobře jsem věděl kam chci dojít, ale i tak jsem se zastavil na posledním schodu a dělal, že nemám tušení kam jít.

Mrazák se na mě tázavě podíval a když zjistil, že já mu neporadím vydal se nalevo, směr Petera pokoj.

V duchu jsem začal mírně vyšilovat a pochybovat o tom co vlastně dělám. Na venek jsem však nedal nic znát, a v tichosti jsem následoval Steva.