Cukr a bič

1.

Harry seděl na barovém pultu a opíjel se. Byla to jeho poslední noc v Bradavicích. Ředitelka McGonagalová uspořádala tradiční ples absolventů. Všichni jeho přátelé se bavili na parketu. On se cítil osamělý. Již složil OVCE a dnes se konalo slavnostní předávání diplomů. Byl oficiálně dospělý. Ale nechtělo se mu odsud. Miloval tento hrad, byl jeho domovem. K domu na Grimmauldově náměstí nikdy nepřilnul, tak jako sem.

Poté co zničil Voldemorta, se začal zabývat otázkou, co dál. Bystrozorství se již nejevilo, jako ten nejlepší nápad. Poslat přihlášky na jiné vysoké školy, už ale propásl. Neměl žádné plány do budoucna. Cítil se najednou strašně sám. Hlavně poté, co odmítl Ginny. Po válce už to mezi nimi neklapalo. Potom, co se dozvěděl o Snapeovi a jeho matce, začal na toho muže pohlížet jinak. A během posledního školního roku se do něj prostě zamiloval. Jenže Snape byl tak nepřístupný. Harry musel jednat, dnes byla poslední možnost.

"Bavíte se, Pottere?" řekl Snape posměšně, když si šel nalít sklenku ohnivé.

Teď nebo nikdy! Pomyslel si Harry.

"Chci s vámi mluvit," oznámil mu mladík. Vstal ze židle a vrávoravě došel až ke Snapeovi.

"Vždyť sotva stojíte na nohou," ušklíbl se Snape.

"Někde v soukromí," prosil Harry. Snapeovi se zablýsklo v očích.

Copak mi náš Zlatý chlapec může chtít?

"V mé pracovně," navrhl Snape. A Harry přikývl. Tiše spolu šli do sklepení.

***

Jakmile se dveře od pracovny zabouchly a Severus se otočil, Harry se hladově vrhnul na jeho rty.

"Pott…," Snape nedokončil myšlenku. Harry drtil jeho ústa, až se jazykem vedral mezi ně.

Pro Merlina, Snape nadšeně odpovídal. Harry ucítil pnutí ve svých kalhotách a jasně mohl cítit i to Snapeovo.

"Pottere, pokud toto mělo být rozloučení…"

"Ne, profesore. Miluji vás už dlouho, trvalo mi nějakou dobu, než jsem si to ujasnil. Ale jediný co vážně chci, je být s vámi. Udělám pro to cokoli," vydechl Harry celý rudý.

Snape neřekl nic, prohlížel si mladíka, ruce překřížené na prsou. Prsty jedné ruky si mnul bradu, přemýšlel. Oči zúžené do škvírek.

"Vskutku?" zeptal se Snape.

"Ano," hlesl mladík.

"V tom případě pojďte," popadl jej Snape za ruku a vešel do krbu.

Když Harry vylezl z druhého krbu, ocitl se někde, kde neočekával, že se někdy objeví. Ve Snapeově soukromém bytě.

Profesor jej zavedl k zamčeným dveřím. Kouzlem odstranil ochranu a otevřel je dokořán, byla tam tma a nebylo nic vidět.

"Uvidíme, jestli jste ochoten pro mne udělat skutečně cokoliv," řekl Snape a vtáhl Harryho dovnitř a zabouchl za nimi dveře. Okamžitě zde zaplály svíce.

Místnost byla tmavá, ponurá. Uprostřed stála černá postel se zeleným saténovým povlečením. Na konstrukci nebes, byly přišroubované háky. Když se Nebelvír rozhlédl, mohl uvidět na stěnách vystavené různé biče a rákosky. V rohu místnosti stál velký černý dřevěný kříž s pouty.

Harry vytřeštil oči a celý se roztřásl. Přistoupil blíž a v otevřené komodě zahlédl, pouta a další věci, o kterých mohl sotva vědět k čemu jsou.

Zvedl se mu žaludek, padl na kolena a vyzvracel se. Mučírna, jiné slovo na tuto zrůdnost neměl.

Co se mnou chce Snape provést?

Severus, který stál u dveří, se zatvářil znechuceně.

Nezačíná to nejlépe.

Harry horečně přemýšlel, zatímco se zvedal ze země.

Snape je sadista! Bude chtít tohle všechno použít.

Kozlem se zbavil potupného výměšku svého žaludku. A otočil se na svého bývalého profesora.
Snape tam stál a pozvedl jedno obočí v něm otázce.

"Ehmm… to jsem nečekal," hlesl Harry.

"Vyvolený je šokován," řekl Snape posměšně.

"Mírně řečeno," polkl Harry na sucho.

"Musel byste se mi ve všem podřídit. Byl bych váš dominant a vy můj submisiv. Žádné jiné vztahy neuznávám," oznámil mu Snape.

Severus se musel držet. Chtěl Pottera, strašně moc už nějakou dobu. Chtěl mu nařezat na tu jeho rozkošnou zadnici, až bude jeho kůže pořádně rudá, chtěl ho ošukat do bezvědomí. Chtěl ho vlastnit, chtěl být jeho dominantem. Musel ho mít! Ale mladík se očividně bál. Snape si rozhodně nechtěl tuto příležitost nechat protéct mezi prsty.

Když Harry nic neříkal, odhodlal se Snape ke kompromisu.

"Máte den na rozmyšlenou. Mějte na paměti, že nejsem trpělivý člověk," řekl Snape a Harryho vyhodil ze svého bytu.

Mohl jen doufat, že se sem mladík zítra vrátí zpět. Potřeboval nového sub. Potřeboval se vybít. Jeho poslední s ním nevydržel ani měsíc.

Oh sladký Zlatý hoch. Potter, zlomit jeho zpupnou duši, to by byla výzva.

***

Když Harry té noci uléhal do postele, nemohl přestat myslet na to, co mu Snape ukázal u sebe v bytě. Tolik nástrojů k bolesti snad ještě neviděl. Voldemort byl sice parchant, ale k mučení používal Cruciatus.

Ale Snape, co je proboha zač? Jistě vím, že má rád disciplínu a nesnáší, když mu někdo odmlouvá. Fyzické tresty ale nikdy nepoužíval. Nechával si je jenom pro své milence? Celé je to divné. Musím s ním mluvit. Mám čas jen do zítra a nic o tom vlastně nevím… co když je to celé trochu jinak… ale jak? Ty biče a další nástroje tam určitě nebyli náhodou.

Harry si přivolal pergamen brk a inkoust. Naškrabal vzkaz a předal jej Hedvice. Pošeptal jí instrukce o adresátovi a teď už jen mohl čekat.

***

Snape seděl za svým stolem, nemohl spát.

Potter kdo by to byl řekl. Bude nakonec můj? Jsou jeho city opravdu tak silné, že by svolil k takovému druhu svazku? Nevyděsí ho to nakolik, že už jej nikdy neuvidím? Tolik otázek a žádná odpověď.

A pak Snape uslyšel soví zahoukání. Kouzlem otevřel dveře. Dovnitř vletěla sněžná sova Harryho Pottera. Nesla krátký vzkaz.

"Musím si o tom s vámi nejdřív promluvit."

Tak Potter chce vyjednávat. Hmm to by mohlo být zajímavé.

Snape odpověděl. A spěšně sovu popohnal.

Přijď! Zněla strohá odpověď na pergamenu. Harry vstal, neviditelný plášť si hodil přes sebe a sebral plánek