Cukr a bič

9.

 
Malá Lily krásně rostla a všechno se zdálo být v pořádku, jenže osud byl k Harrymu tentokrát krutější než k jiným lidem. Postupem času začala být jeho dcerka nemocnější.

Kolem jejího půl roku se začaly objevovat opakované nemoci připomínající chřipku. Když se k tomu později ještě přidala velká únava, motání, vysoké teploty a bolesti bříška, Harry musel jednat.

Vydal se do nemocnice, tam malou přijali a dělali všemožné testy. Nic Harryho nemohlo připravit na následující den, kdy mu lékouzelníci sdělili kruté výsledky testů. Verdikt zněl akutní leukémie. Harrymu se zhroutil svět. Jeho Lily pro něj byla všechno. Bylo jí teprve půl roku a už musela čelit tak strašné nemoci. Harry si nechal na doporučení lékouzelníků okamžitě udělat krevní testy, jestli je vhodným dárcem kostní dřeně. Bohužel nebyl, neměl stejnou krevní skupinu.

Malá Lily navíc měla tak vzácnou skupinu, kterou neměl nikdo z Harryho přátel. Harry si zoufal, protože čekací doba na transplantaci kostní dřeně byla dlouhá a nemoc u ní postupovala velmi rychle. Sice jí byly podávány lektvary na zmírnění příznaků, nicméně nestačilo to. Potřebovala prostě transplantaci a to velmi rychle.

"Harry možná by ses ho měl jít zeptat," objímala svého kamaráda Hermiona a v náručí houpala svého synáčka Huga.

"Neudělá to, je to Snape," plakal Harry.

"Myslíš, že by byl až tak bezcitný?"

"Chtěl ji zabít jen, co se o ní dozvěděl. Proč myslíš, že by pomohl ji uzdravit?" zavrtěl Harry hlavou.

"Harry prosím, udělej to. Třeba ani nebude mít stejnou skupinu, ale udělej to, aby sis třeba někdy nevyčítal, žes to vůbec nezkusil," přemlouvala ho Hermiona.

Díval se na malou Lily ve vzduchové bublině, jak unaveně leží na postýlce. Na hlavičce měla čepeček, aby nebylo vidět, že ztrácí své krásné černé vlásky. Dnes měla další dávku jedů. Dostávala přiměřenou dávku, aby se tím zničily špatné buňky v její krvi, nicméně ji to strašlivě vyčerpávalo. Zvracela po nich, měla průjmy, celkově byla slabá a ztrácela se před očima.

Svýma velkýma, zelenýma očkama sledovala svého tatínka. Chtěla jej chytit za ruku, ale díky bublině, to nebylo možné. Rozplakala se a nebyla k utišení. Harry se díval na své dítě. Drásalo mu to srdce, že jí nemůže vzít do náruče, ale musela zůstat v ochranné bublině, aby od nikoho nechytla byť jen rýmu.

"Zítra tam zajdu," hlesl Harry a Hermiona jej pevně chytila za ruku.

"Věřím, že to dobře dopadne," mrkla na něj a dala mu pusu na tvář.

***

Harry se přemístil rovnou do Tkalcovské, protože bylo léto, ale tam nikoho nezastihl, a tak se vydal hledat Severuse do Bradavic. Ředitelka McGonagalová mu sdělila, že Severus téměř nevychází, ale ve sklepeních opravdu je.

Také se zajímala o jeho dcerku, Harry ale neměl čas na vybavování, musel jít zjistit situaci se Severusem. Tak jí Harry poděkoval a vydal se za ním.

Snape stál shrbený nad kotlíkem, když uslyšel zaklepání. Ignoroval to, doufal, že ten kdo tam stojí, mu nechce říct nic důležitého, a že ho to brzy přestane bavit a odejde. Jenže bušení na dveře se stupňovalo. Harry byl čím dál víc zoufalejší opřel se o dveře a bušil dál. A Snape byl čím dál víc naštvanější.

Nasupeně přešel ke dveřím a prudce je otevřel, Harry mu tak vpadl rovnou do náruče. Zírali si navzájem do očí, neschopni se pohnout. Severus se nakonec vzpamatoval jako první.