,,co předemnou ještě tajíš?" koukl jsem se jí do očí, chtěla brečet
,,já...já..." zhluboka dýchala
,,co ty! Viktorie co?" rozhodil jsem rukama
,,nemůžu ti to říct!" Zvedla ke mně svůj utrápenej pohled
,,já nemůžu být s někým kdo mi lže"sebral jse...
Ahoj, je dobře že to čteš . Protože tohle není příběh se šťastným koncem. Myslim si že uděláte dobře když si to přečtete . Zjistíte totiž že jediný kdo tu pro vás kdy bude, budete vy sami. A nic nevyřeší žádný sebepoškozování nebo jiné hovadiny. Já to pochopila až moc pozdě.
Jsem Viktorie Justová. Dlouhý černý vlasy, obličej plnej pih a každý oko jinak barevný jedno modrý a druhý sice modrý ale s velkým hnědo zeleným flekem. Je mi 19 ale postavou ani výškou tomu neodpovídám. Jak říká moje babička vypadám jako smrtka. Mám úzkostné poruchy a taky SF, neboli sociální fobii . S tím vším se vypořádávám sebepoškozováním jak jinak. Nemyslete si že jsem nějaká mentálně nevyspělá holčička, která chce být jen zajímavá . Umřela mi máma v mých 15 na rakovinu plic a štítné žlázy.Můj otec. Alkoholik už od mého narození. Mě má jen pro své potěšení . No jo proč si hraju na chudinku a neřeknu to někomu . Přesně kvůli mým poruchám. Kdo by věřil bláznovy. Zkoušela jsem to. Ale nic z toho akorát ještě horší tresty. Vlastníme malý krám s alkoholem na okraji Nemošic , malé vesničky u Pardubic. Většinou jsem já ta, která musí přes svůj neuvěřitelný strach z lidí a své stavy stát za kasou . Otec provádí a doporučuje alkohol , jak jinak. Jediná věc která mě drží na životě je má babička s dědou a moje fenka Keila (Samojed) , je jí 5 měsíců, koupili mi jí právě babička s dědou.
_________
seděla jsem za kasou a nervózně poklepávala nohou . Vytáhla jsem si ze šuplíku svůj deník a tužku a začala kreslit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,doprdele Viktorie! můžeš si kurva přestat čmárat a jít mi pomoct!"zařval na mě táta přes celý krám až jsem se lekla
rychle jsem se zvedla a došla za ním
,,kurva! dělej" zařval na mě a podal mi basu piva , na mě byla moc těžká takže mi spadla a téměř všechny flašky se rozbily
,,promiň já...já nechtěla" začali mi téct slzy a klepat se mi ruce
táta si sundal pásek přeložil ho a flákl mě s ním přes záda tak moc že jsem sykla bolestí , takhle to udělal jestě dvakrát.
,,ukliď to tady a zamkni! pak táhni s tim čoklem!" pásek si zase nandal a odešel
když jsem to rozdýchala a uklidila střepy . Vzala jsem si svůj deníček a tužku,vyšla jsem z obchodu , zamkla jsem a přeběhla silnici k našemu domu . Deník a tužku jsem si strčila do kapsy , i když je leden není vůbec zima, takž nosim teplaky a mikiny vlastně je nosím přes celý rok. Hned jak jsem vešla na zahradu Keila na mě začala skákat
,,no ahoj lásko" začala jsem jí hladit
odemkla jsem dveře v chodbě jsem si vzala vodítko a do kapsy pár pamlsků a vyšla znovu ven , táta je zase v hospodě proto bylo zamknuto . Připla jsem Keile vodítko a otevřela branku. Vyšli jsme k lesu , když jsme byli dál od silnice pustila jsem jí z vodítka.
,,volno , tak utíkej" usmála jsem se když se rozeběhla po poli
šli jsme na naše místečko na planinku do lesa , je tam klid a je tam dobře .
