stálá jsem před otevřenými dveřmi od bytu, Kuba už byl v bytě a zdravil se s klukama. Ty hlasy, byly jako hradba. Nemohla jsem se hnout stála jsem a jen koukala
,,Viky?" oslovil mě Kuba
,,mm?" zamumlala jsem
,,pojď" řekl naprosto klidně ,,jsou hodný neboj" usmál se
chytla jsem ho za ruku, jenže jsem jí ihned pustila a pomalu vešla do bytu. Dveře za mnou se zavřely a mně došlo že není cesty zpět
,,ale ahoj pesane" slyšela jsem hlasy, když se do obýváku vřítila Keila
,,kluci" oslovil je Kuba ,,tohle je Viky" pousmál se a ruku mi položil na rameno
,,ahoj, ty si ta z obchodu ne?" usmál se ten vysokej ,,Dominik, mám ale pocit že jsme se už představovali" vyzařovala z něj pozitivní energie
,,Já jsem Tom" zazubil se ten vedle něho ,,a tenhle hafan je?"pohladil Keilu
,,Keila" pousmála jsem se
__________
byly 2:43 a já stála na balkóně a koukala jsem na Pardubice, Keila mi ležela u nohou a spokojeně oddychovala
,,co tu děláš?" ozval se hlas za mnou
lehce jsem sebou cukla a otočila se
,,taky nemůžeš spát?" pousmál se Kuba
,,ne" špitla jsem ,,spaní není má oblíbená aktivita" zamumlala jsem s pohledem tmavé město
,,jakto?" stoupl si vedle mě
,,noční můry a strach.." špitla jsem
Strach. Nejzákladnější, nejlidštější, emoce. Jako děti jsme se bály všeho. Tmy. Strašidla pod postelí. A modlíme se za ráno, které ty příšery odežene. Ač to není nikdy pravda. Jedno vám o strachu řeknu. Vždy je poblíž. Strach z neznámého, strach z toho, že tomu budete čelit sami. Strach z toho, že jsou ti nejbližší příšery. Strach z toho, že když jednu příšeru skolíte, vždy čeká další, která zaujme její místo. Strach, že na konci temné chodby čeká další strašidlo.
Další informace o strachu, někdy roste s vámi. Nebo se ukrývá uvnitř vás, stahuje vaše útroby.
ČTEŠ
"Rodinej" typ
Teen Fiction,,co předemnou ještě tajíš?" koukl jsem se jí do očí, chtěla brečet ,,já...já..." zhluboka dýchala ,,co ty! Viktorie co?" rozhodil jsem rukama ,,nemůžu ti to říct!" Zvedla ke mně svůj utrápenej pohled ,,já nemůžu být s někým kdo mi lže"sebral jse...
