Velká Šestka

kapitola 7

Hleděla jsem ze zavřeného okna meho pokoje našeho hradů, venku to bylo nepříjemně chladně a hlavně bílé.

"sníh.. nesnáším sníh! Je studený a dostane se všude. Minule jsem musela domu dojít, celá promrzla.."

Otřesů se chtěla jsem tak moc ven, ale riskoval své zdraví rozhodně nechci a tak jdu si sednou ke krbu. Na hradě byl klid, rodiče byly v hlavní hale a povídali si, slyšela jsem jejich tlumené hlásí, jen se pousměji a na chvíli se zasněně podívám do ohně.. Jaký by to bylo, kdybych též mohla cítit hřejivý dotek lásky.

Představují si jak mě můj vyvolený drží v objetí a zahřívá mě, při těchto chladných dne. Projedu si rukou pramínek, svých rudých vlasů. Z mého zasnění mě probudí náhlý silný naráz, někde venku rychle jdu k oknu a rozhlédla jsem se, zdá nepatřím původ toho zvuků, ale byla špatná viditelnost. Sníh byl krutý, vál mi do očí silným větrem. Zíma byla nesnesitelná chvěje se, jako osika. Rychlé zavřu okno a utíkám se ohřát ke krbu. Náhle do pokoje v padne otec s mečem.

"Merido Jsi v pořádku?! Slyšeli jsme naráz z tvého směru hradů."

Já, jen přikývla.

"Ano jsem, ale též nevím, co to bylo. Venku není nic vidět.."

otec se, též podívá ven z okna, pak ho zavře. Znepokojivě ho pozorují.

"Otče ,Co myslíš, že ten zvuk mohl způsobit?"

Bylo chvíli ticho, nebylo to zrovna příjemné ticho, pak se otec uvolnil.

"Netuším Merido, možná jen zvuk padací ho sněhu či ledu, ale raději bych se měl na pozoru. Meč tu máš?"

Zeptá se mě, já jen nebojacně přikrývku. Vytáhnu svůj meč, který jsem měla opřený za skříní, ale spíše jsem preferovala luk, který mi visí nad krbem. Otec kyvne a odchází z pokoje. Já okamžitě beru luk a toulec se šípy si opíram o židlí na který sedím a čekám, co bude dál.

Nejspíše jsem čekala dlouho, protože u příjemného a uklidňující ho ohně jsem se ponořila do řeky snů, které zrcadlily moje myšlenky, které jsem měla, před tím zvukem. Sny, kterým jsem se podala..

Zdravím všechny čtenáře tohoto příběhu, chtěl bych se všem omluvit za svoji, opravdu, hodně dlouhou neaktivitu, ale nebyl moc čas, kdy psát a když, už byl, tak jsem neměl ani chuť, ale dneska se ten čas našel a chuť byla a já si řek proč ne? Když mám teď pár dní volno od práce. Doufám, že se kapitola líbila.. ^^