Velká Šestka

Kapitola 2

Škyťak se šel podívat na břeh,„Je to už 8 měsíců, co můj otec zemřel a já se stal náčelníkem Blbů. Ještě teď slyším Tlamounovy pohřební slova:"Kéž tě uvítají Valkýry a převedou tě přes Odinovo bitevní pole, kéž s vervou opěvují tvoje jméno, abychom ho zaslechli z hlubin Valhally a věděli že jsi usedl na své právoplatné místo u stolu králů, protože padl velký člověk,válečník,náčelník,otec a přítel" „A pak loď zaplavili plameny, radši se vrátím zpět do vesnice." řekl si Škyťak po cestě viděl nějaké muže na pláži, „Kde jsou ty trosky, kde leželi král s královnou, jdu se podívat, co tam dělají," řekl si zamyšleně Škyťak skočil do keře a díval se na ty muže „něco tam hledají, ale co ?" řekl si pro sebe Škyťak, „No to je jedno. Počkat! Co je to u toho vyvráceného stožáru? Půjdu se tam podívat." Viděl sněhovou křišťálovou vločku, vzal ji do ruky, byla lehká a překrásná „To pak ukážu královně, teď se musím odtud.... Počkat! To je Dagur, ale kdo je to tam s ním podívám se blíže." řekl Škyťak se zájmem na toho cizince v kápi, ale nechal si od nich bezpečnou dálku, ale když už asi tak 2 minuty čekal... „Jestli vůbec ten cizinec ze sebe sundá tu hloupou kápi, jak v ní může vydržet? Jak takové vedro může snášet? No nic, asi se rychle vrátím zpět do vesnice, už se stmívá." řekl si Škyťak v duchu a odplížil se pryč, co nejrychleji. Když se vrátil, slyšel z velké síně smějící se hlasy. Když se Škyťak podíval dovnitř, viděl krále s královnou, jak si dobře rozumí s vikinskými vesničany. Škyťak se usmál a měl z toho velkou radost, ani nevěděl proč. Když zkoušel ve své hlavě zjistit proč, přišel na to, že mu to připomíná doby, kdy byl náčelníkem jeho otec. Měl co dělat, aby se nerozplakal. Měl takovou radost, že se jen zasmál královému vtipu a tak spolu klábosili skoro celou noc, vyprávěli si co vše zažili a když se někdy Škyťák zadrhával pomohla Astrid, jeho manželka. Ale když šli spát, královna a po jejím boce Astrid si ještě povídaly, když byly dostatečně zavřené dveře do velké síně, Škyťak se otočil na krále a řekl mu o všem, co se stalo na pláži a koho ta viděl. „Ukaž mi tu sněhovou křišťálovou vločku." Řekl král. Škyťak mu jí dal a pak si král vzpomněl „To je pro moji dceru, jmenuje se Elsa. Měl jsem dárek i pro moji druhou dceru, jmenuje se Anna." „Nenašel jsem její dárek, promiňte králi," řekl Škyťak, „Ale to vůbec nevadí, můžete jí dát tohle." zapátral po té věci a dal ji králi. „Doufám, že se jí bude líbit, copak to je?" zeptal se král. „Je to moje stará vzpomínka. Vyrobila mi ji moje máma." „A kde je tvoje matka?" „Už spí, byla v západní čtvrti vesnice, ale taky si s vámi ráda popovídá. A jak dlouho ještě zůstanete na Blbu?" „Asi na vždy, nemáme jak se dostat zpět." řekl sklesle král. „Ale, ano máte." řekl Škyťak vítězoslavným křikem „Máme draky, můžeme vás díky nim dostat zpět do vašeho království!" „To zní dobře." řekl s velkou nadějí v hlase král. „Ukaž nám, jak získáváte drakovu oddanost." řekl král. „Dobře, začneme hned ráno, vaše výsosti." řekl Škyťak a uklonili se navzájem a potřásli si rukou. Pak šli s úsměvem spát.