~~Darkness ~~

20.část

***Lea

Běžela jsem na večeři. Doufám, že na mě něco zbyde a hlavně, že tam nebudu znovu sama, ale musím se vyhnout Lee. Je to tak těžké vyhýbat se jí, i když nechci. Do někoho jsem vrazila.

„Au!" Křikla jsem.

Ozvalo se na mě jenom vrčení. Zděšeně jsem se podívala do čeho jsem to narazila. Nade mnou stál veliký černý vlk. Spíš teda vlkodlak, už jsem je několikrát viděla pobíhat v lese. Svým mohutným vlčím tělem mě přimačkával k zemi.

„Tak slezeš ze mě už?" Řekla jsem dost naštvaně a snažila se ho rukama sundat.

Dostalo se mi zase jenom mírné zavrčení. Kolem nás teď stála celá ta jejich "smečka" v bojové pozici, kdykoliv zasáhnout, kdybych jejich vůdci chtěla ublížit.

„Hej!"

Konečně ze mě slezl. Začal se přeměňovat zpět. Ostatní někam mezitím asi zmizeli.

„Co tě to sakra napadlo? Lézt do cesty vlkodlakům?! Vždyť každý tady ví, že je teď náš čas!" Křičel na mě, i když si nejsem jistá proč, vždyť jsem nic neprovedla.

Křičel na mě dál, ale já ho nevnímala, zaměřila jsem se na to jak vypadal. Vysoký, vypracovaný, mírně opálený, jeho černé vlasy zakrývali, nádherné modré oči, hluboké jak studna a stejně tak tmavé a nebezpečné. Nechápala jsem co se to se mnou děje. Očima jsem si ho prohlížela, už nevím jak dlouho. No tak vzpamatuj se! Soustřeď se na to co říká!

„Haló?! Slyšíš mě?"

„Co? Promiň." Řekla jsem, i když jsem se neměla za co omlouvat, to spíš on.

„Příště se mi nepleť do cesty!" Syknul na mě.

Byla jsem naprosto omámená. Co si sakra o sobě myslí? Sakra! Večeře! Rozeběhla jsem se směrem jídelna. Vešla jsem celá udýchaná k pultu s výdejem jídla. Dostala jsem něco co vypadalo naprosto nevábně. Rozhlédla jsem se po jídelně, kam si sednu, uviděla jsem Leu, jak se baví s nějakými holkami. Musela jsem se sama pro sebe usmát, aspoň že ona tu někoho má. Jako vždy moje dokonalá sestřička. Všimla jsem si, že se na mě dívá, radši jsem se rozešla k nejvzdálenějšímu prázdnému stolu co tu byl.

Nestihla jsem ani ochutnat to co mi bylo přiděleno, když sem vtrhla a smečka psů. Achjo, povzdechla jsem si a radši rychle odnesla ten tác a vytratila se co nejvíc nenápadně, jak jen to šlo. Za dveřmi jsem si hluboce oddechla.

„Hej ty!" Prudce jsem se otočila.

„Měla by jsi si dávat pozor." Řekl mi už klidnějším hlasem ten samý kluk, z té smečky.

„Umím se o sebe postarat!" Ohradila jsem se na něj.

„Máme zde plnou podporu ředitelky. Když se něco stane, my z toho vyvázneme. My jsme ti co chrání školu, ti co položí život místo vás! Proto je nás tak málo!" Začalo se mu něco objevovat v očích. Měnily se mu, měly zlatavou barvu.

„Nepřibližuj se!" Křiknul na mě skoro už vůbec nelidsky.

Teď přede mnou stál vlk. Naposled na mě hrozivě zavrčel a někam odběhl. Co to mělo znamenat? Jak jako život za nás? Někdo mě znovu vyrušil z mých myšlenek.

„Danieli!!" Z jídelny vyběhl nějaký blonďatý kluk.

„Znovu ty?" Podivil se a přitom těkal očima po chodbě.

„Jak jako znovu já?" Co mají dneska všichni za problém?

„Hele klídek jo? A bejt na tvým místě, nechal bych Daniela na pokoji, je..."

„Co je?" Čekala jsem co řekne.

„Ehm... Dost svůj. Drž se dál od všech ze smečky!" To už se, ale rozeběhl někam pryč.

Co mají všichni s tou smečkou? Proč bych se jako měla držet dál? Si můžu dělat co chci ne? Konečně jsem došla do svého pokoje. Unaveně jsem se svalila na postel a nechala se unášet spánkem pryč.

Omlouvám se moc všem, co tak dlouho čekali na další část. A chtěla bych moc poděkovat za to, že to se mnou nevzáváte a za vaši podporu :3 Nesmírně si toho cením. Tuto část věnuji svojí kamarádce, která mě donutila aspoň takovýhle kousek napsat s nožem u krku :D Momentálně jsem se dlouho věnovala upravováním prvních částí a musím uznat, hrůza! Co jsem to psala? :D Snad se část líbí :) A nahoře máte Sama. To je ten blonďatý co hledal Daniela :) Snad vás nezklamal ;) Budu moc ráda, za vyjádření k této "části" :)) Jestli někdo chce věnovat další část, tak mi klidně napište, budu moc ráda!!! :*