Pouta mezi námi

Kapitola I. Nový úděl

8. listopad 1981

Polodlouhé havraní vlasy rozfoukával jemný vánek, nezvyklý pro toto roční období. Většinou vítr využíval své síly mnohem více, jak se na listopad slušelo a patřilo. Posledních několik dní ovšem bylo celkově atypických oproti předchozím rokům. Vše jako by se nějakou neviditelnou silou zklidnilo.

Krok vysokého muže s bledou pletí byl jistý, avšak s prazvláštně křehkými nášlapy. Ani on nebyl typickým představitelem sebe sama. Ale bylo se čemu divit? V tuto chvíli bylo s podivem, že dokázal vůbec jít a celkově jakkoli fungovat. Uplynulý týden totiž svědčil o naprostém opaku. Byl zavřený ve své ložnici, i za normálních okolností dosti ponuré, avšak nyní byla jakákoli vnější temnota ničím oproti té vnitřní, co se v něm rozlila.

Nikdy v životě si nepřipadal tak prázdný a plný zároveň. Prázdný, protože měl dojem, že v tomto životě už snad nezbylo nic, pro co by ještě stálo za to žít. Ostatně ani dosud toho nebylo mnoho. A plný,... přeplněný k prasknutí žalem, jako sklenice, kterou někdo dolil až k okraji a jen sledoval, zda se vyhne tomu, aby tekutina svévolně našla cestu ven.

Hlavou se mu honily různé myšlenky, když se znovu ocitl před majestátní stavbou Bradavického hradu. Ale věděl, proč sem přišel. Bylo to to poslední, co mohl ještě v tomto životě vykonat. Poslední cíl.

***

„Neměl jsem dojem, že byste příliš stál o záchranu chlapce, Severusi."

V brýlích půlměsícového tvaru se odrážela světla místnosti a zakrývala tak pravý pohled, který se za nimi skrýval.

„Vím, oč jsem žádal prvně. Ale on je to poslední z Lily,... co tu ještě na tomhle světě zůstalo. A to chci mít tak blízko u sebe, jak to jen půjde."

„Skutečně?" Bělovlasý ředitel se otočil k oknu a jakoby zamyšleně z něj pohlížel na panství, rozprostírající se kolem školy čar a kouzel.

„Ano."

„Co pro to jste ochotný udělat?"

„Tahle otázka už mi z vaší strany byla jednou položena. Moje odpověď se nemění."

„Tohle bude vyžadovat víc než vaši odpověď."

Otočil se opět čelem k mladšímu návštěvníkovi a schválně lehce sklonil hlavu, aby se tentokrát jejich oči mohly setkat.

„Mnohem víc."

Vráska mezi obočím se zvýraznila, jak Severusovi došlo, oč bude požádán. Souhlasně přikývl a vyčkal, než se dostavil svědek a zpečetitel této události.

„Přísaháš, Severusi Snape, že budeš chránit Harryho Jamese Pottera, že uděláš vše pro to, abys zabránil jeho újmě, a necháš ho trpět jedině za okolností, kdy to bude pro ochranu jeho vlastního života?"

„Přísahám."

„Přísaháš, že ho vychováš a zaopatříš tak, aby mu nic nechybělo, dokud on sám od tebe případně dobrovolně neodejde?"

„Tak přísahám."

Magie, která teď prostupovala celou místnost, doznívala v každém z účastníků svým vlastním způsobem.

Nejisté ruce s naběhlými žilami a pár stařeckými skvrnami uchopily malý spící uzlíček. Věděla, že teď nebude mít jinou možnost. Díky neporušitelnému slibu měla i jistotu, že Snape udělá vše, aby se chlapci dařilo dobře. Vždyť na tom měl záviset jeho vlastní život.

I přesto nemohla zabránit nervozitě, když mu jej předávala a sledovala, jak jeho černý plášť mizí v dálce.

„Je to moudré, Albusi?"

„Nikoho jiného nemá, Minervo. Kromě..."

„Ano, já vím... kromě mudlovské sestry jeho matky a její rodiny."

„Přesně tak. Chtěla byste, aby skončil tam?"

Chvíli bylo ticho, protkané pouze nesmělým přešlápnutím z nohy na nohu.

„Ne."

„Pak nemáme o čem hovořit. Mudlové by nikdy nemohli přísahat tak, jako Severus. Konec diskuze."

Měl pravdu. I přesto si v hloubi duše slíbila, že jednou chlapce navštíví.

***

Sám Severus trochu nevěřil, že se to opravdu stalo. Udělal to. Zavázal se a přivezl si domů syna svého úhlavního nepřítele z dětství a jeho milované Lily.

Ani si nevšiml, že se Harry probudil, dokud ho nezačal hypnotizovat svýma nádhernýma velkýma zelenýma očima. Když do nich pohlédl, stačilo pouhých pár vteřin, než se jeho vlastní zalily slzami.

„Tobě se nic nestane. Tobě už ne."

Pohladil jizvu ve tvaru blesku na jeho čele, otřel slanou tekutinu do tmavého dlouhého rukávu a dal se do přípravy kojenecké výživy.