Pouta mezi námi

Kapitola XIII. - Troufalost

18. srpna 1994 – večer

Když se Harry vzbudil, zamžoural na hodiny ve svém pokoji a zjistil, že už bude skoro půl sedmé. Vypotácel se z ložnice do kuchyně, kde uviděl, jak paní Oldmanová už klade talíře na stůl.

„A, Harry, jdeš akorát," usmála se na něj vlídně.

Trochu ho překvapilo, že vařili společně, nechal to ale bez poznámek. Jen se omluvil a došel si opláchnout obličej, ruce a trochu pročísnout vlasy, aby zkrotil rozčepýřené hnízdo na své hlavě. Poté se vrátil k jídelnímu stolu.

Mlčky si vychutnali vydatný pokrm a Harry se nabídl, že naskládá nádobí do myčky, když zbytek prospal. Jakmile se vrátil, Mary se dala do živého hovoru.

„Až nám všem trochu slehne, půjdete jezdit. Ty jsi to prý zkoušel každý den. Dneska to vyzkoušíte oba naráz. Am, mohla bych mít drobnou prosbu?" Obrátila svůj pohled na Severuse.

„Prosím."

„Bylo by možné odložit ten, kabátec, nebo... zkrátka by pro mne bylo jednodušší sledovat vaše držení těla jen ve svršku a kalhotách. Navíc je to rozhodně i bezpečnější."

Harry se div nekousl do rtu. Mary se mu svým způsobem líbila, asi ještě nezažil nikoho, kdo by byl k Severusovi takhle... troufalý? Ano, to bylo zcela nepochybně to slovo, které hledal. Napjatě očekával, jakou to vyvodí reakci.

„Musí-li to být."

„Děkuji."

***

Harry sám se převlékl do jezdeckého oblečení, co dostal od Severuse. Vynechal pouze sako, které se trochu zdráhal před Mary nasadit, aby si nemyslela, že se cítí bůh ví jak sebejistě a nadutě. Vzal si prosté bílé triko a šel připravit postroje obou koní na ohradu, aby je pak mohli pohodlně a rychle nandavat. Také je oba lehce přelízl kartáčem, aby jim uhladil srst, která se v některých místech rozbíhala všemi směry, jak se s chutí váleli ve výběhu. Nezapomněl ani na vybrání z kopyt.

Téměř své rozhodnutí přehodnotil, když viděl, jak se Mary blíží ve velmi podobném oděvu, jako měl on sám. Kožené naleštěné boty se jí blyštěly v podvečerním slunci a upnutá, leč pružná košile jí těsně obepínala štíhlé tělo. Její konce byly vkusně zastrčené do kalhot a vlasy sepla do úhledného objemného drdolu. Krémové rajtky zdálky trochu navozovaly dojem holých stehen. Tenhle oděv člověku neodpustil ani deko navíc, ale to rozhodně nebyl její problém.

Zanedlouho se dostavil i Severus, tak, jak slíbil. Jeho hábit zůstal někde uvnitř, zatímco měl na sobě pouze padnoucí kalhoty a košili modré barvy. Ta byla ale tak tmavá, že kdyby jeho vlasy nebyly jako uhlíky, sama by byla lehce zaměněna za černou.

„Vypadáte skvostně, pánové, to oceňuji. Každopádně, ukažte mi prosím, jak nauzdíte a nasedláte. Každý sám."

Oba se rozešli pro patřičné vybavení a začali. V uplynulých týdnech se na tom podíleli stejnou měrou, nečinilo jim to tedy už tak velké potíže. Štíhlá silueta se postavila vedle Severuse a měkkým hlasem se ozvalo „to sedlo by mělo být trochu dál". Spolu s tím jemně pošoupla jeho ruce položené na sedle Hardyho, aby mu ukázala správnou polohu. Harry si opravil to samé u sebe, ačkoli se trochu divil, že u něj si toho nevšimla.

Zbytek příprav proběhl již bez chybičky a tak následně došli k samotnému nasedání. Byli pochváleni za přistavení lavice, neb dle Mary nasedání ze země bylo sice občas nutností, ale jeho časté využívání ničilo jak koňská záda, tak kostru sedla, o vytahování třmenových řemenů ani nemluvě. Harry nasedal jako první a pak s Laurelem poodešel o kus dál. Zvědavě ho otočil, aby mohl sledovat Severuse. Měl stejně kamenný výraz jako vždy, ale přesto v jeho pohybech bylo něco, co prozrazovalo lehkou nervozitu. Zvládl to ale výborně a měkce se položil celou vahou na kožené posedlí.

Harry nepochyboval o Kevinových slovech, že je paní Oldmanová dobrou učitelkou. Víc než dobrou působila ale přísnou, neb je opravovala a kárala prakticky neustále. Na konci je však neváhala oba velice pochválit, snad aby v nich úplně nezazdila chuť na zítřejší hodinu.

Když bylo po ježdění, oba koně dostali pár čerstvých mrkví a jablek za odměnu. Neměli na sobě ani jediné místečko, které by bylo mokré od potu, jelikož chodit krokem pořád dokola neskýtalo zase takovou námahu. O něm a Severusovi se to samé říci nedalo. Taktně přenechali koupelnu nejdřív dámě a pak Harry pustil Severuse, který vypadal, že už by se rád natáhl do postele.

***

Kapky osvěžující vlažné vody zmáčely postupně černé vlasy po ramena. Už dlouho si to neužíval tak, jako právě dnes. Blaženě zakláněl krk a vystavoval se jemné masáži od proudu. Celá práce na zahradě mu nedala tak zabrat, jako dnešní hodina jízdy. Zatímco nad záhony se bylo třeba sklánět a šlo si u toho odpočinout, tady bylo nutné být narovnaný a bdělý. Musel ale uznat, že když zabloudil sem tam párkrát očima k Harrymu, užíval si, jak šťastně chlapec působil.

Vydržel by tam i déle, kdyby neměl obavu, že vyplácá Harrymu všechnu teplou vodu. Přece jen tu byla osoba navíc, se kterou bylo třeba počítat. A že uměla být ve svých projevech občas dosti výrazná. Stále si ale opakoval, že mu to všechno za to stojí.