Pouta mezi námi

Kapitola II. - Rozhodnutí

11. ledna 1982

Uplynuly už dva měsíce od doby, co Severus přivezl domů Harryho. Nedalo se říct, že by uplynulý čas nějak usnadnil fungování této dvojice v běžném životě. Možná to bylo tím, že Severus byl v této roli absolutním nováčkem a možná tím, že Harry byl v novém prostředí a chyběli mu rodiče. 

Dost možná i tím, že se na obou podepisovalo nedávno prožité trauma. To bylo také něco, co Severuse nutilo zachovávat si příčetnost, když půlka odpolední svačiny skončila na jeho hábitu, čtvrtka na stěnách a další čtvrtka na podlaze. Z celé skleničky přistálo v puse malého zlobivce sotva dvě a půl lžičky.

Zhluboka se nadechl a vydechl, když se ústa otevřela, ale namísto přijetí další lžičky z nich začal vycházet pronikavý křik. Přivřel oči nad nepříjemně vysokými tóninami a zvedl se ze židle, aby došel pro hadr. Z nějakého neznámého důvodu se mu v hlavě už delší dobu rozlévala celkem zásadní myšlenka. I proto uklízel ručně. Potřeboval se utvrdit v tom, že to, co má v úmyslu bude to správné a že to zvládne.

Ani si v tom zamyšlení nevšiml, že Harryho hlasité vzlykání ustalo. Bedlivě sledoval, jak se Severus snažil očistit prostor od rozházeného příkrmu kolem Harryho židličky. Najednou ucítil, jak jej něco uchopilo za pramen vlasů. Vzhlédl a zůstal si s batoletem zírat do tváře.

„To by se ti líbilo, namísto svačiny mě tahat za vlasy."

Pusa dítěte se zkřivila do něčeho, co by se při troše představivosti dalo nazvat úsměvem, ne-li úšklebkem.

„Celý otec." Pronesl si sám pro sebe Severus, ale věděl, že tomu tak docela není. Ty dvě kulaté věci uprostřed Harryho obličeje byly jasným důkazem.

„Pojď, převlečeš se a půjdeš spát. Hlad evidentně nemáš."

Opatrně vysvobodil svůj porost hlavy z Harryho dlaně a vzal si ho na ruce, aby ho odnesl do ložnice k přebalovacímu pultu. Stále to pro něj bylo nové a občas se bál, aby ho neupustil, jak sebou zmítal, ale začínal si zvykat. S notnou snahou ho oblékl do čistého oblečení a položil do postele. Potom zatáhl závěsy a pustil tichou hudbu.

„Zavřít oči a spát."

„Mama."

Severus ztuhl v půlce kroku, kterým si to už mířil ke dveřím. Nedalo mu to a vrátil se k postýlce.

„Máma nepřijde..." Hlas se mu lehce lámal. Nechal malého, aby mu vzal do zajetí jeden svůj prst a setrval tak, dokud se neozývalo pravidelné klidné oddychování.

„Budeš si muset vystačit se mnou." Pronesl téměř neslyšně do ticha a pak odešel, aby mohl pokračovat v úklidu. Fyzická aktivita mu pomáhala udržovat mysl u něčeho jiného, než u minulosti, jakkoli čerstvé byly rány jí způsobené.

Věděl, že jeho rozhodnutí bude konečné. Mudlové dělali spoustu špatných věcí, ale protože neuměli kouzlit, jejich dopady nemohly mít zdaleka takové následky, jako v jejich světě. Světě, který se rozhodl kvůli svým chybám a Harryho bezpečí opustit.

Poklidil a když se stále neozývaly žádné zvuky, které by naznačovaly probuzení ve vedlejším pokoji, zasedl ke stolu a vzal si papír a inkoust. Musel zajistit, aby ho jednoho dne nepřekvapila sova s dopisem.

Dlouho seděl nad prázdnou stránkou, až z pera ukápla kaňka. Zahodil jej a vzal si čistý a tentokrát svým neochvějným rukopisem sepsal vzkaz, který zamýšlel. Doufal, že se nesetká s odporem a Brumbál bude jeho volbu respektovat. A pokud on, tak i všichni ostatní, byť nemohl zapomenout na pohled Minervy McGonagallové. Nevěřila mu.

Ale nemohl se jí divit.

***

Starý muž si prohrábl celistvě prošedivělý dlouhý plnovous. Už asi popáté si pročítal ta slova a snažil se navnímat energii z nich vycházející. Chápal, co tím Severus sledoval, ale zároveň někde hluboko uvnitř mu to nedalo. V tom se ale otevřely dveře a vešla hubená postava ve smaragdovém plášti.

„Volal jste mne, Albusi?"

Ředitel přikývl a pokynul hlavou, aby se posadila.

„Vím, že jste měla v úmyslu navštívit Severuse Snapea."

Žena se zatvářila trochu překvapeně, neboť o tomto spolu nehovořili. Na druhou stranu věděla, že se znají léta a schopnosti predikce u Brumbála byly dozajista lepší, než u Sibyly Trelawnyové.

„Je v tom nějaký problém?"

„Dost možná." Podal jí dopis a v klidu posečkal, než si ho s nepopiratelným rozhořčením dočetla.„To nemyslí vážně! Harry Potter, že bude vychováván jako obyčejný mudla?! Je to kouzelník, oba jeho rodiče byli kouzelníci! Někdo, kdo zarazil Vol... Vy... Vy víte, koho! To mu nedovolíte, že ne? Nemůžete mu to dovolit!"

Stařík si poposedl a upravil si hábit.

„Abych pravdu řekl, chápu obě strany. Pravdou ale je, že Severus je ten, kdo se o Harryho bude starat. A také... v našem světě nebude jediné dítě, které by neznalo jeho jméno. Bude lepší, když vyroste stranou toho všeho. Ať už by jeho osud poté měl být jakýkoli. Jedenáct let je poměrně dlouhá doba. Uvidíme, zda svůj názor nepřehodnotí."

Zarudlá tvář profesorky začínala získávat zpět svou standardní barvu.

S tím se do jisté míry dalo souhlasit. Zajisté to ovšem hatilo její plány na návštěvu. Už zase musela důvěřovat úsudku Albuse Brumbála.