" S tvým otcem bychom chtěli, aby ses vrátila domů. " Nečekala jsem, že to rovnou řekne. Ale tohle jsem opravdu nečekala. Ironicky jsem se zasmála a pokrčila nohy.
" Nevím, proč bych se měla vracet domů. Vyhodili jste mě a teď chceš, abych se vrátila? To je absurdní. " Ironicky jsem se zasmála a zakroutila hlavou. Nevím, proč to chce, ale já se nehodlám vrátit domů.
" Doktor říkal, že by ses měla vrátit ke svému každodennímu životu. A to je vhodná situace na to, se vrátit domů a urovnat vztahy. Celeste by tě chtěla vidět, chybíš jí a taky brzo budeš tetou. " Cože?? Celeste je těhotná?
" Nevrátím se k vám. A teď, jestli bys mohla odejít?! " Ukázala jsem na dveře zrovna ve chvíli, kdy se otevřely a mezi nimi stál Ryan. Zrovna teď jsem ho ráda viděla. Vždycky, když se objeví, mám hned takový klid v duši. Je to zvláštní.
" Paní Jonesová." Kývnul hlavou směrem k mojí matce, která se bez dalších řečí zvedla a odešla z místnosti. Nepochopím ji. " Ahoj Annie. Co chtěla? " Přišel ke mě a jemně mě políbil na čelo. Je strašně pozorný a polibek na čelo mi vždycky přišel tak moc roztomilý.
" Chtěla, abych se zase nastěhovala k nim. A já souhlasila. " Viděla jsem na něm, jak ztuhnul a s bolestí v očích se na mě podíval. Už se nedíval ven oknem, teď jsem byla já jeho cíl. Okamžitě jsem se začala smát. " Dělám si srandu. "
" Hahaha, strašně vtipný. Víš, jak mi bylo? Málem jsem dostal infarkt." Chytl se v místě, kde je srdce a zatvářil se strašně zraněně. Po chvíli se začal smát a já poprvé viděla, jak krásný úsměv má. Nejspíš jsem našla důvod, proč jsem se do něj zamilovala. Jen jsem seděla na posteli a sledoval ho, jak se směje. Připadalo mi to jako věčnost a celou dobu mě to bavilo. Mohla bych se dívat na něj, jak se směje celý den a neomrzelo by mě to.
" Děje se něco? " Ztuhnul, když viděl, jak se na něj dívám a zůstal stát na místě.
" Máš krásný úsměv. " Bezmyšlenkovitě jsem hned odpověděla, a když mi došlo, co jsem řekla, sklopila jsem hlavu. Bylo mi trapně. Cítila jsem, jak se mi krev hrne do tváří. Uslyšela jsem kroky k posteli a následně ucítila studenou ruku na mé bradě. Pomalu mi prsty zvednul bradu a zadíval se mi do očí. Fajn, jestli se takhle bude dívat déle, asi omdlím. Předtím jsem si nevšimla, jak hezký je. Ty ostře řezané rysy tváře, plné rty, modré oči, které vypadají jako moře a melodický klidný hlas. V jeho přítomnosti se i já cítím klidně a nezajímá mě, že tu sedím s mužem, kterého neznám a který je zároveň můj manžel. Připadá mi to vtipné. Mohl by to být klidně nějaký vrah, který své oběti nejdřív znásilní a pak je zabije někde v hluboko v lese, ale já se zajímám jen o to, jak je krásný.
" Vždycky si tohle říkala. " Zašeptal a palcem mi přejel přes tvář. Okamžitě celým mým tělem projel mráz a příjemný pocit zároveň. Nechtěla jsem, aby to zašlo dál, tak jsem přerušila oční kontakt a odkašlala si. Zastrčila jsem si pramen vlasů za ucho a napila se ze skleničky, která stála na nočním stolku.
" Jo mimochodem, byl jsem za doktorem a říkal, že můžeš jít domů. Jenom se u něj pak stavit podepsat nějaký papíry a dohodnout se na kontrole." Opět se usmál a já se taky neubránila lehkému úsměvu. Nevím proč, ale bála jsem se.
Vyšli jsme z nemocnice a já se konečně mohla nadechnout čerstvého jarního vzduchu. Všude kolem byli rozkvetlé květiny, ptáci zpívali a sluníčko všechno zbarvovalo ještě do hezčího odstínu. Pomalu jsme šli v tichosti na parkoviště, kde jsme se zastavili u normálního, bílého auta. Nebylo to žádné audi, ani BMW, ale jezdilo. Když jsem otevřela dveře ke spolujezdci, tělem mi projel mráz a nepříjemný pocit. Rána, skřípot gum, střepy, bolest. Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit. Celá jsem se klepala a byla mi zima.
" Jsi v pohodě? " Zeptal se se strachem v hlase Ryan a objal mě kolem ramen.
" Jo, jen se mi něco zdálo. " Zhluboka jsem se nadechla a sedla si. Připoutala jsem se, a když jsme odjížděli, pro mě neznámo kam, sledovala jsem krajinu. Pořád jsem nedokázala pochopit, co to mělo znamenat, ale znervózňovalo mě to.
