Ryan u mě seděl asi tři hodiny a pak se omluvil, že musí jít do práce. Za tu dobu, co tu byl, jsem se dozvěděla tolik věcí. Myslela jsem si, že s mamkou a tátou normálně vycházíme, ale z toho, co mi Ryan řekl, mi bylo špatně. Nikdy jsem si nemyslela, že moji rodiče budou takoví. Nepoznávala jsem je. Navíc mi ještě vyrazilo dech to, že se proti mě obrátila i Celeste. Má vlastní sestra, která mě jako malou chránila. Zajímalo by mě, jak to dopadlo s Taylorem. Taylor byl její přítel už od střední.
" Máte tu návštěvu. " Usmála se na mě sestra od dveří a poodstoupila od nich. Kdo to může být? Ryan má být v práci a navíc říkal, že se dnes už asi nevrátí. Nevadí mi to. Sice to je údajně můj manžel, ale mám v hlavě tolik myšlenek... Sledovala jsem hýbající se stín na zemi a slyšela klapot podpatků.
" Mami? " Vyhrkla jsem nevěřícně a s otevřenou pusu na ní zírala. Co ta tady dělá. Netuším, jestli to, co Ryan říkal, je pravda, ale z nějakého důvodu mu věřím. Myslím si, že by mi nelhal.
" Holčičko moje." Vydechla a pomalu přešla k mé posteli. Ostatní matky by ihned běžely, ale ona není taková. Je to přeci žena, ta neběhá. Má matka vždy byla posedlá kontrolou a vždy hlídala, jak se chová. Nikdy jsem ji neviděla v teplákách, mikině nebo neupravenou. Vždy musela být perfektně upravená.
" Je neslušné na někoho takto zírat. Zavři ta ústa. " Ano, tohle je moje matka. V životě jsem ji neslyšela mluvit jinak, než takhle. Její hrdost byla vždy přednější. Nikdy mě a Celeste neodvedla do školy. Nikdy nám neudělala jídlo. Nikdy s námy nedělala úkoly. Na to měla lidi. V našem domě jsem pokaždé našla plno jiných lidí, jen ne svou mámu. Nikdy mi neřekla " mám tě ráda" . Nikdy se mě nezeptala, jak bylo ve škole. Nikdy se mě nezeptala, co mě trápí.
" Co tady děláš? " Zeptala jsem se s trpkostí na jazyku a prohlédla si ji. Změnila se. Na tváři má více vrásek a vypadá starší, utrápenější. Ne to se mi jenom zdá.
" Ty nejsi ráda? Přišla jsem se podívat, jak se ti daří. " Upravila si své vlasy a porozhlédla se po místnosti. Její opovržení bylo viditelné.
" Matko nikdy ses o mě nezajímala, tak netuším, co tu děláš. Řekni mi to narovinu. " Jednám s ní jako s cizím člověkem? Ano jednám, protože ona pro mě je cizí člověk. Není pro mě mámou. Máma je člověk, ke kterému můžete přijít kdykoliv. Smějete se spolu, brečíte spolu, prostě kamarádka. Vždycky jsem záviděla kamarádkám, které takový vztah s mámou měly.
" S tvým otcem bychom chtěli, aby ses vrátila domů. " Nečekala jsem, že to rovnou řekne. Ale tohle jsem opravdu nečekala. Ironicky jsem se zasmála a pokrčila nohy.
Omlouvám se, že je kratší, ale nějak mi to nejde. Byla bych ráda za názor a i to, jestli mám pokračovat :)
