Světlo pouličních lamp, které pronikalo skrz žaluzie, dopadalo přímo na můj obličej a já pouze ležela a koukala do stropu. V hlavě se mi ronily další a další otázky, ale nikdo mi na ně neodpovídal. Co se stalo? Kdo je ten muž? Proč odešel, když jsem řekla, že si ho napamatuji? Miliony otázek, ale žádné odpovědi. Toho muže neznám, ale doufám, že dnes opět přijde. Chtěla bych, aby mi odpověděl alespoň na nějaké otázky.
Na tvrdé nemocniční posteli jsem se posunula více nahoru a upravila si polštář. Můj zrak upoutala moje levá ruka, přesněji prsteníček. Tyčil se na něm snubní prsten. Jednoduchý, s několika malinkými kamínky, ale krásný. Předtím jsem si ho nevšimla, proto jsem na něj koukala asi pět minut a hlavou mi proběhla další otázka - Já jsem vdaná? Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Dveře do mého pokoje se otevřely a vešel ..... Až teď mi došlo, že nevím, jak se jmenuje.
" Ahoj Ann. " Zašeptal potichu, ale díky tichu, které panovalo v pokoji, se jeho hlas rozezněl všude. Pomalým ladným krokem přešel až ke mě a věnoval mi letmý polibek na čelo. Sklonila jsem hlavu, jelikož jsem cítila, jak se mi do tváří hrne krev a zadívala se na ten prsten. Cítila jsem se nejistá, nevěděla jsem, jestli mám začít mluvit nebo počkat.
" Vím, že máš plno otázek, tak se ptej. Rád ti odpovím. " Nejistě se usmál a chtěl mě chytit za ruku, ale uhnula jsem. Viděla jsem v jeho očích zklamání, ale i trpělivost. Chtěla jsem si ty otázky srovnat v hlavě, ale než jsem to stihla udělat, vyhrkla jsem je.
" Kdo jsi? Odkud se známe? Proč jsi tady? Co má znamenat ten prsten? Co se stalo? Kde je máma? Mám plno otázek. " Zoufale jsem si schovala obličej do dlaní a vydechla. Všechny tyto otázky jsem řekla jedním dechem ato byla tak 1/3 ze všech.
" Hej uklidni se. Dobře tak... Jsem Ryan a jsem tvůj manžel. Potkali jsme se před dvěma roky na party mého kamaráda Joshe a před půl rokem jsme se vzali. To proto ten prsten a i proto jsem tady. Protože jsi moje manželka a já tě miluju... S tvoji rodinou se nestýkáš. Víš, je to trochu těžší, ale když jsi mě s nimi seznámila, vykopli tě z domu. Nebyli zrovna nadšení, protože si mysleli, že ti manžela vyberou sami. Teď k tomu, co se stalo. Jeli jsme z večeře u mých rodičů a měli jsme nehodu. Stáli jsme na semaforu a nějaký idiot do nás ze zadu narazil. Je mi to líto Ann. " Z jeho slov mi na zádech běhal brát až jsem si musela deku vyhrnout až ke krku. V jeho očích byla láska, smutek a lítost.
" Panebože. " Vydechla jsem a sledovala, jak se mi podíval do obličeje. Nejistě jsem natáhla ruku a dotkla se jeho tváře. Byla tak jemná a příjemně teplá, že jsem na ní nechala položenou dlaň. Cítila jsem, jak se pod mým dotekem uvolnil. Naklonil hlavu na pravou stranu, kde jsem měla položenou dlaň a se zavřenýma očima si užíval tento okamžik. Svou ruku s nejistotou položil na mou a do dlaně mi vtiskl polibek. Snažila jsem se tuto chvíli zapamatovat, protože jsem se cítila tak zvláštně. Cítila jsem se v bezpečí, chtěná, milovaná.... Cítila jsem se jako už dlouho ne. Možná už jsem to s ním zažila, ale v důsledku ztráty paměti si to nepamatuju. Byl to krásný okamžik, který se mi vryl do paměti.
Byla bych ráda za votes a komentáře, jak se vám to líbí :):
