Do prdele... a ještě dál

dokonale hezká a dokonale blbá,neuvěřitelně líná a nadpřirozeně rozmazlená.

Moje Babička vždycky říkala že jsem celá máma-dokonale hezká a dokonale blbá-a jako vždy měla moje bábinka pravdu. Kromě toho jsem však byla ještě neuvěřitelně líná a nadpřirozeně rozmazlená.

Vsadím se že ve všech školách bych zaručeně propadala, ale chodila jsem do sokromý školy Manželů Ingridových a tam jsme známky neměli, jenom body. Já jsem vetšinou mívala 0-3 z deseti možných. Táta se vždycky postaral o to abych prolezla do dalšího ročníku a pokud to nešlo po dobrým, pohrozil, že mě dá na jinou školu a přestane škole posílat peníze... no a hned to šlo líp.

Jak už to u nejmladších z rodiny bývá, rodiče moji vypatlanost moc neřešili, pořád jsem pro ně byla ,,ta malá'' a říkali ať si užívám dětství. Raději mě podporovali v tý jediný věci co mi šla... všichni říkali že mám užasnej hlas. Táta na mě byl neuvěřitelně pyšnej a ke čtvrtým narozkám mi pořídil nahrávací studio se vším všudy. Zřídil mi na internetu blog a díky své schopností nadchnout lidi pro všechno co si zamane, jsem zanedlouho měla miliony fanoušků, i když jsem samozřejmě vůbec nechápala o co jde.

Jednou nám přišel dopis, jestli bych nechtěla účinkovat v muzikálu 300 000 průserů. Táta hned odpověděl, že si toho velice ceníme a že určitě ano. Začala jsem tedy jezdit do New Yorku na Zkoušky, ale týden před premiérou jsem dostala mononukleozu a nic z toho nebylo. A protože jsem dlouho nemohla nic dělat tak si táta usmyslel, že se budu učit na klavír.

Kromě Zpěvu a klavíru jsem ještě chodila do baletní školy slečny Skirtové. To si zase vymyslela máma, protože jako malá chtěla být baletka ale jaksi jí to nevyšlo. Její matka totiž tvrdila, že jí nebude platit něco co jí v životě k ničemu nebude a kdykoliv ji přistihla jak si zkouší baletní pozice, nobo se snaží otočit piruetu nadala jí, že radši nedělá něco pořádnýho. Máma poznamenaná tímto traumatem z dětství si usmyslela, že vžádném případě svým dětem nebude bránit ve štěstí a tak to zkusila s každým z nás. Můj o osm let starší bratr Alexandr chodil do baletu půl roku ale pak řekl že ho to nebaví. Violet prohlásila na rovinu, že balet je pro holčičky co neumí nic jinýho než se předvádět a že ona tím nemíní strácet čas a raději trávila dny ve své chemické laboratoři.

Mě Balet taky nešel, ale slečna Skirtová říkala, že kdybych se trochu víc snažila, tak se svou postavou a vzhledem bych se dostala na královskou taneční školu a mohla bych tančit v Národním divadle. To jsem ale já vůbec nechtěla.

Slečna Skirtová byla malá a vychrtlá, ale měla neuvěřitelně silný, pronikavý hlas, kterým po nás běžně každou hodinu řvala a byla schopná nás klidně kopnout do nedostatečně proplého kolena nebo nám zarazit ukazováček mezi lopatky, abychom se narovnaly. Opravdu často se stávalo, že se někdo při jejích hodinách rozbrečel. Slečna Skirtová však jen se slovy ,,Ale bobku, co tě to popadlo?'' do vás dloubla svým ukazováčkem, nastavila vám nohu do správné pozice a nezbývalo vám nic nežpokračovat v tanci. Každopádně ale úspěšně docílila toho, že časem všechny její žačky byly v baletu jedny z nejlepších, pokud to ovšem vydrželi a nervově, nebo fyzicky se nezhroutili.

Já jsem si díky slečně Skirtové k baletu vypěstovala neuvěřitelný odpor. Máma to však nevzdávala a nadále mi kupovala ty nejlepší baletní špičky a rozkošné baletní sukýnky za kdo ví kolik tisíc, do kterých mě s ohromným nadšením před každou hodinou baletu navlíkala.

Skoro všechno, co jsem chtěla jsem si vydupala. Jednou jsem přišla k tátovi a řekla jsem mu, že bych chtěla koně. Mu se to moc nezdálo a i máma říkala, že je to nebezpečný a mohla bych si ,,udělat bebí'' a potom bych nemohla baletit. Tenhle fakt mou touhu jenom zvětšil a rozhodla jsem se, že budu vytrvale otravovat a kňučet dokud ho nedostanu... Bylo to fakt hodně náročný a dala jsem do toho všechnu svoji energii, ale vyplatilo se to! Po čtvrt roce úmorného kňourání a vytrvalého otravování rodičů jsem dostala Bílýho poníka. Dala jsem mu jméno Ludvík Francoa Alexoviczc 1. a slavnostně jsem oznámila, že až budu veliká tak si ho vezma za manžela.

Táta mi pro něho nechal postavit na zahradě malou stáj, kvůli čemuž se musel složitě přesouvat zahradní altánek na druhou stranu našeho koupacího jezírka. A Alexandr mi domluvil hodiny v blízké jízdárně, kam chodila jezdit jeho kámoška Sára.

Když jsem však zjistla, co všechno to obnáší a že se po mě chce, abych kydala hnůj a rovnala seno a kdo ví co ještě, velice pohoršeně jsem jednoho rána u snídaně prohlásila, že na koni v žádném případě jezdit nebudu.

Každopádně Ludvika Francou Alexoviczce 1. jsem si nechali, protože já jsem trvala na tom, že je to přeci jenom můj budoucí manžel a jeklzdila na něm Violet, která to celkem uměla a často mě brala na projížďky s sebou.