Do prdele... a ještě dál

Brigitte

Bydleli jsme ve velký, cihlový ville z části porostlý břečťanem. Stála u jezera, kvůli kterému ji vlastně táta koupil. Každý ráno než šel do práce se na něj zamilovaně díval a rozplýval se, jak je tam krásně.

Jo krásný to bylo, ale všichni kromě táty by jsme se z ztama nejradši odstěhovali a to z toho důvodu, že o celý náš pozemek jsme se museli děli s neuvěřitelným množstvím komárů. Naprosto běžně se stávalo, že jsem našla v jídelně žabku a to jsem vždycky začala vivádět, protože jsem se jí z nějakýho nevysvětlitelnýho důvodu bála. Můj řev většinou přivolal mámu (teda pokud byla doma) a ta začala taky vyvádět, paní Freshová, která k nám chodila vařit začala taky vyvádět a tak jsme vyváděli, dokud nepřišel někdo, jako třeba Violet a neodnesl žabku zpátky k jezeru.

Kromě mámi, táty, Violet, Alexandra a Mě, s náma bydlela Brigitte. Brigitte byla něco jako naše paní na úklid, pradlenka, chůva a kdo ví co ještě a měla v druhým patře v podkrov svůj vlastní byt. Brigitte měla dlouhý černý vlasy, obrovský rudý rty, dlouhý nohy a gigantycké umělé poprsí.

Violet se kdysi kámošila s její dcerou a z toho, co jsem s Violet dostala, vím že Brigitte neměla zrovna šťastnej život.

Když Bylo Brigitte pět, její táta od nich odešel a její mámu to tak zasáhlo, že se z toho už nevzpamatovala a skončila na psichiatrii. Brigitte se teda odstěhovala k otci a jeho nové ženě Keth. Keth brzy otěhotněla a veškerou pozorností zahrnovali malé novorozeně. Brigitte tedy trávila čím dál míň času doma a začala se stýkat s dost pochybnými lidmi.

Když bylo Brigitte třináct, její táta zemřel na infarkt a ona zůstala sama s Keth a třemi dětmi. Keth to nezvládala finančně a tak se přestěhovaly do polorozpadlýho baráku u železniční trati, kde si Brigitte našla nový kámoše, který jí nučili že když kouříš a hlavně piješ, svět je jednodušší. Keth a Brigitte spolu vycházely stále hůř tak jednou Brigitte utekla, Keth jí nehledala, možná byla i ráda, že se jí zbavila.

Brigitte žila pár měsíců na nádraží s její kamarádkou Penny kterou naopak její věčně opilej otec vyhodil z baráku. Penny si na cigarety a alkohol vydělávala jako prostitutka a Brigitte brzy poznala, že je to velice výhodný a získá tím spoustu peněz. Tak prožila rok svýho života věčně opilá s cigaretou v puse na lavičce před nádražím.

Když jí bylo kolem patnácti, seznámila se s jedním klukem, kterej byl drogovej dealer, ale protože je sám neužíval, měl dost peněz na to aby mohl platit nájem. Brigitte se k němu nastěhovala, oba byli neuvěřitelně zamilovaný a plánovali spolu budoucnost a začali si spořit na dům. Pak ale Brigittina partnera zatkli, kvůli obchodování s drogama.

Brigitte se zanedlouho ocitla zase na ulici. Chtěla znovu najít Penny, na kterou se před rokem vykašlala, ale od jejích dávnejch kámošů zjistila, že Penny skočila z okna, po té co jí jeden zákazník znásilnil. Brigitte zase začala s prostitucí a našetřila si na ty gigantycý prsa, aby byla u zákazníků oblíbenější.

ŽIvot se jí však neuvěřitelně zkomplikoval, kyž s zjistila, že je těhotná. Brigitte to moc neřešila, byla šťastná se s vou lahví piva, ale jedna její kámoška, která jako jedna z mála byla trošku při smyslech jí donutila jít na souciálku, aby jí dali místo na ubytovně. Brigitte to přišlo neuvěřitelně ponižující, ale kvůli tomu miminku to udělala a taky přestala pít... teda alespoň na nějakou dobu, dokud se jí nenarodila Maureen.

Brigitte pořád hrozně vadilo, žít na ubytovně a tak se i s malinkou Maureen odstěhovala znovu na nádraží, mezi svý starý přátele. Není divu, že jí Maureen za chvilku vzala sociálka, to Brigitte trošku otevřelo oči a chtěla okamžitě ze svým žiotem něco udělat.

Nastěhovala se zpátky na ubytovnu a našla si práci jako uklízečka ve škole. Díky tomu jí dovolili se s Maureen stýkat alespoň každý druhý víkend. A když bylo Maureen šest, mohly spolu znovu bydlet.

Jenomže osud se rozhodl, že Brigitte prostě nebude šťastná! Maureen dostala rakovinu a v osmi letech zemřela. Brigitte se z toho málem zbláznila, ale Violet, která znala Maureen z houslí o tom řekla rodičům a Brigitte vzala místo u nás, původně jako moje chůva.

Já jsem Brigitte hned od začátku zbozňovala a ona Mě taky,  říkala mi že jsem její  princezna. Až později Mě napadlo že jsem byla taková její náhrada za Maureen.

Když jsem se jednou prohrabovala v tátové peněžence, narazila jsem na papírek s telegoním číslem na jistého pana Ehfraua.

Ten papírek jsem si vzala a když už všichni spali, dostala jsem hlad,  tak jsem se vplížila do Brigittina bytečku. Spala tam rozvalená na sedačce a s její hedvábné košilky vykukovalo její mohutné poprsí a v ten moment Mě napadlo něco co je mi dodnes záhadou. Zalovila jsem v kapse své mikiny s myškou Minie, vytáhla telefoní číslo na pana Ehfraua a vsunula ho Brigitte mezi prsa. Nechápu proč,  ale byla jsem úplně odvařená z toho, že tam drží. Měla jsem z toho upřímnou detinskou radost a navíc mi to připadalo ohromě praktický.

Když Brigitte další den ráno našla papírek s telefoním číslem, s doměním, že je od tajného ctitele, zavolala na něj a nějakým neuvěřitelným způsobem se z nich stali úžasní přátele.

Brigitte byla prostě jako další člen naší rodiny,  nebo alespoň Já jsem ji tak brala a byla pro mě hrozně důležitá