Kiribaku „Jak to bylo dál"

Zpět do školy

Ráno jsem se probudil na Kirim a to mě donutilo se usmát a zčervenat. Opatrně jsem se z něj zvedl, abych ho nevzbudil. Dal jsem mu pusu na čelo a odešel jsem do svého pokoje sbalit si tašku.

Ráno mě probudilo slunce, které prosvítalo přes závěsy. Otevřel jsem své rozespalé oči a posadil se, už jsem chtěl popřát dobré ráno Bakugovi, když v tom jsem si všiml, že tu není. ,,Bakugo?" Zvolal jsem do pokoje a rozešel se do koupelny v domnění, že tu je. Nebyl. ,,Bakugo!" Zorničky se mi strachem rozšířili a začal jsem se rychle oblékat.

Už jsem byl převlečený a balil jsem si tašku. Mezitím jsem napsal Dekuovi, ať na mě počká před školu, že tam budu tak za půl hodinu. Dal jsem si do tašky poslední učebnici, ještě že dneska nemáme tělák, a vydal jsem se ke Kirimu. Už jsem chtěl zaklepat, ale najednou se rozrazili dveře a Kiri to do mě napálil.

Rozevřel jsem dveře a do někoho jsem narazil ,,Do prdele." zanadával jsem a koukl se, do koho jsem to teda narazil. Když jsem uviděl Bakuga, cítil jsem velkou úlevu ,,Bakugo!" vykřikl jsem a pomohl jsem mu se zvednout. ,,Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic? Nebolí tě něco? Kam jsi zmizel?" chrlil jsem ze sebe jednu otázku za druhou a prohlížel ho.

Když to do mě napálil, oba jsme spadli a Kiri začal nadávat. Pak zvedl hlavu a když mě viděl, vytřeštil překvapeně oči a chvíli na mě zůstal zírat. Pak se rychle zvednul a mě vytáhl na nohy s ním. Najednou ze sebe začal chrlit jednu otázku za druhou, v tu chvíli jsem zase vykuleně zíral já na něj. „Kiri, klid, jsem v pohodě, proč bych nebyl? Děje se něco?" zeptal jsem se zmateně.

Když jsem se ujistil, že mu nic není, obejmul jsem ho a pevně. ,,Nebyl jsi tam, když jsem se vzbudil. Bál jsem se, že se ti něco stalo. Kort po tom, co se stalo včera." mumlal jsem mu do ramene a zavřel jsem oči. ,,Tohle mi už nedělej." Vydechnu.

Já sem fakt blbec, řekl jsem si a oplatil mu objetí. Rychle jsem se podíval, jestli na chodbě někdo je. „Kiri, lásko, moc se omlouvám, vůbec mi to nedošlo. Slibuju, že jsem v pořádku, jen jsem si potřeboval vzít věci a oblečení a bylo mi líto tě budit, vypadal si hrozně kawai" řekl jsem a políbil ho na tvář.

,,Dobře." Vydechnu úlevně, začervenal se a opřu si čelo o to jeho. ,,Jen mi slib, že mi necháš příště aspoň nějakou zprávu." kouknu se mu do očí.

Aww, on zčervenal. Opřel si čelo o to moje a já si ho k sobě víc přitáhl. „Slibuju a ještě jednou se omlouvám miláčku" řekl jsem flirtovně a políbil ho na nos.

,,V pořádku." Usměju se, když mi dá pusu na nos ,,Dojdu si pro věci, ano?" pohladím ho po tváři a políbím ho. ,,Neuteč mi." Zasměju se a odejdu do pokoje, kde si sbalím rychle věci do školy a upravím se. Odejdu z pokoje a přejdu k Bakugovi.

„Dobře, máš půl minuty, jinak jdeš sám" usmál jsem se a Kiri si rychle běžel pro věci. Pak ke mně přijde a mi vyrazíme do školy. Po cestě si povídáme a smějeme se, je to fajn. Když dorazíme ke škole, najdu v davu zelenou hlavu a jdu se s Dekuem přivítat a poděkovat mu za včerejšek.

Když dorazíme ke škole, nenápadně stisknu Bakugovi ruku a oddálím se, ale tak, abych mu byl na blízku. Po celou dobu ho sleduju, jak jde k Dekuovi a musím se usmát. Vypadal jak anděl.

Cítím, jak na mě furt Kiri kouká a zčervenám. Došel jsem k Dekuovi a poklepal jsem mu na rameno. „Hm? Oh, ahoj Kacchan...jak ti je?" zeptal se ustaraně, prostě Deku. Usmál jsem se „díky tobě a Kirimu líp" řekl jsem potichu a objal ho. On se zářivě usmál a objetí mi oplatil.