11. Odpolední program

44 2 0
                                    

Celou cestu jsme si povídali a smáli se. Držel jsem Kiriho za ruku a on mě někam vedl. Sem tam jsme zastavili a políbili se, už teď je to skvělé odpoledne.

Šli jsme ještě nějakou chvíli, když jsme došli na menší louku. Odtud už byli vidět atrakce a byla slyšet, i když slabě, hudba. Usmál jsem se na Bakuga ,,Pojď" začal jsem ho táhnout blíž k pouti.

„Pouť, nevěděl jsem, že do města nějaká dorazila" řekl jsem, ale to už mě Kiri táhnul z kopce. „Ale z čeho to zaplatíme?" zeptal jsem se ho u vstupu. „Vzal jsem si jen nějaké drobné, na zmrzlinu nebo tak" řekl jsem a koukl na Kiriho.

,,Přijela nedávno." Zazubím se a dal ho táhnu ,,A s platbou si nedělej starosti" mávnu druhou rukou, vytáhnu peněženku a zaplatím nám vstup. Vezmu si lístky a projdu s ním dovnitř.

„Kiri, řekni mi prosím, jak ti to můžu oplatit, prosím" řekl jsem smutně, když si vyndal svou peněženku a zaplatil. Pak vzal lístky a táhl mě dovnitř a rovnou k první atrakci.

,,Nic mi nemusíš oplácet." Usměju se na něj ,,Kam by jsi chtěl jít jako první?" zastavím a otočím se na něj.

„Ale já ti to chci nějak oplatit, prosíííím láskoooo, prosíííím" udělal jsem na něj psí oči a objal ho okolo krku.

Zasměju se a dám mu pusu na nos ,,Vážně mi to nemusíš oplácet" pohladím ho po tváři ,,Mě stačí, že si tu se mnou" uculím se. ,,A teď si řekni, na jakou atrakci chceš jako první, méďo."

„Kirishimo neštvi mě" řekl jsem uraženě. „Já ti to chci nějak vrátit. Takže ti odpovím, až odpovíš ty mě"......pak mi došlo, jak mi řekl. „Méďo?"

Něco mě napadlo. Ušklíbl jsem se a naklonil jsem se k němu ,,Můžeš mi to oplatit večer" zašeptám mu do ucha s úsměvem a políbím ho na tvář. ,,A ano, Méďo."

Večer? Počkat večer?! Zrudnul jsem a koukal do země. Že já radši nemlčel. Tak počkat, řekl večer ne? Ha, a mám to, večer mu uvařím, hehe, tajemně jsem se usmál. Zvedl jsem pohled ze země, chytl Kiriho za ruku a táhl ho k horské dráze.

Zazubil jsem se, když zrudnul a sklopil pohled, byl roztomilý. Poté se tajemně usmál, což mě trochu zmátlo a začal mě táhnout k horské dráze. Poslušně jsem šel za ním, před námi se objevila velká fronta. ,,Chceš zatím pro něco skočit?" Otočil jsem se na Bakuga.

„Hm, ne dobrý, počkáme." Takhle jsme si užili celý den, Kiri mi dokonce něco vystřelil. A hádejte co to bylo..... medvěd, jaké překvapení, ale byl roztomilý, oranžovovo-bílý s červeným srdíčkem na tváři. Pak jsme se vydali zpátky.

Dnes jsme si to opravdu užili, šli jsme snad na všechny atrakce a to hned několikrát. Taky jsem Bakugovi něco vystřelil, což se ukázalo jako medvěd. Když nám ho prodavač dal, musel jsem se uchechtnout. Navečer jsme se vydali zpátky na pokoje. Když jsme vešli do budovy, pustili jsme se a šli jen vedle sebe do mého pokoje.

Po cestě jsme se smáli a povídali si, sem tam mi dal Kiri pusu na tvář, do vlasů nebo na čelo, bylo to hrozně kawai a já se pořád červenal, pár lidí nám po cestě dokonce řeklo, že nám to spolu sluší. „Hele, ty počkej v pokoji, já to přichystám a přijdu za tebou ok?" řekl jsem, když jsme dorazili do dorms.

Bakugo mě zastavil, když jsme dorazili do dorms a řekl, ať jdu do svého pokoje a počkám tam, než to Bakugo přichystá. Přikývl jsem s úsměvem a vydal se do pokoje. Začal jsem si pískat. Byl jsem natěšený, co Bakugo vymyslí.

Kiribaku „Jak to bylo dál"Kde žijí příběhy. Začni objevovat