10 nocí

my

"super!! to je úžasné!" křičeli ti lidi kolem nás. Měla jsem podivné pocity, protože jsem hrála po opravdu dlouhé době.. v jiném městě.. jiní lidi.. je to celé divné.. Já, Chica, jsem s Freddym zažila spoustu věcí.. I když nového Bonnieho moc neznáme, vypadá vcelku fajn.. Všechno je hrozně divné.. nové Město, nový začátek..
"Dylane, chceš se vyfotit s medvídkem ?" zeptala se nějaká holka jejího bráchu. Na tričku měla napsané Mischelle, takže asi nějak tak se bude jmenovat, to je logický..
*po 4 hodinách*
Nějaká ženská nám sem vlítla, v tu dobu jsem se nehorázně lekla. V tom smutku, jak rozebírali freddyho, jsem byla poněkud nepřítomná..  "AHOJ MODRÁSKU, ŽE TY VÍŠ KDE JE MOJE DCERA?!" začala ta podivuhodná ženská křičet. Snažila jsem se nehýbat, šlo by poznat, kdybych se pod reflektory pohla. Byla jsem nervózní. Po jejím divadle Bonniemu rozbila kytaru. Bylo mi ho líto. Ta ženská naštěstí odešla po chvíli, takže jsme měli štěstí. Chvíli u nás nikdo nebyl, jen jsme s Bonniem slyšeli šepotání nějaké holky a hlídače.
"hele psst, Bonnie?" zapískala jsem na Bonnieho. Ten se ja mě smutně podíval a řekl "s čím mám teď hrát? co si počnu?.. hraju měsíc, a už teď me lidé nemají rádi..". Jeho jemný, robotický hlas byl lehce zlomitelný.
"notak, Bonnie, budeš mít novou, nic se přeci neděje.." řekla jsem mu tak, abych ho povzbudila. "nechci novou.. já-já chci tu starou Chico..". Přišlo mi, jako bych se bavila s malým klukem, co musí mít to, co chce. Po chvíli Bonnieho trucování jsem uslyšela klíče. "pozor, jde hlídač.". řekla jsem Bonniemu "nehýbej se". "Však je to Finn", myslel si, že je tam sám. "však je tady ta holka ty hlupáčku, prostě se nehýbej." V tom přišel hlídač Finn s tou holkou, co měla na triku napsáno *Michelle*. "možná mě budeš mít za blbce.. ale.." slyšela jsem, jak finn říká Michelle. "možná tomu nebudeš věřit ale.. Chico, Bonnie, můžete." řekl to, jakoby so myslel, že ho budeme poslouchat. Naschvál jsme se nepohli. "notak, barabizny, hýbejte se!" zakřičel a kopnul do zbytků Bonnieho kytary. "Tak sakra, ukažte se!!!" začal na nás křičet, a jeho chvilky agrese se začali znovu vykreslovat. "hele, notak, já chápu že třeba věříš že se hýbou, ale" řekla Michelle. "SAKRA, JSOU ŽIVÍ CHÁPEŠ!? jsou živí!! v noci se hýbou úplně normálně, povídáme si, proboha seš snad slepá Michelle, ta slepice pohla očima!" křičel zoufale Finn. "opravdu ti věřím Finne.. " vlastně nevěřila. Potom spatřila, jak bonnie pohl nečekaně očima na ní. "Počkat, on se fakt hýbe!! vždyť nás zabijou!" v tu dobu mě zamrzelo to, že lidi mají nás roboty buď za miláčky pro děti, nebo jako za monstra. V tu dobu moje důvěra k Finnovi zklesla. Uvolnila jsem se, a odvážela se mluvit. "Finne, zklamal jsi mě." řekla jsem a koukla na Michelle. V tu dobu se uvolnil i Bonnie. Finn se na nás zamračil. "CO TO TAK TRVALO?!" zakřičel. "nejsem tvoje sluška, abych ti tady skákala jak si myslíš, Finne." sebrala jsem se a šla směr naší místnosti, ve které v noci musíme být. Po pár metrech jsem se zastavila, a řekla. "hele, holka, neměla jsi náhodou jít už dávno na autobus?". "A SAKRA... úplně jsem zapomněla.." řekla mischelle úplně vystrašeně. Já se jen otočila zpátky, a šla jsem se vypnout do naší místnosti. Ti 3 tam zůstali celkem dlouho.Asi Mishelle bylo jedno, že měla už jet dávno domů.. Dobře, nebudu lhát, nevypla jsem se hned, chvíli jsem poslouchala. I když ten Finnův hlas jsem nechtěla vůbec slyšet. Možná se ptáte, proč moje důvěra k němu zklesla? Vše vám povím...