Temné stíny

Kapitola 1.

Mladá dívka probíhala mezi stromy. Bílé vlasy jí splývaly po ramenou až k hýždím, krok měla ladný jako lovec. Pod jejími chodidly lehce křupaly větvičky a šustilo listí. Všude kolem zářilo spoustu barev, a i když už většina listí nezdobila mohutná ramena stromů v háji, i tak příroda vyzařovala krásu a ušlechtilost. Duchové starých předků si šepotali mezi jemnými větvičkami a každý, kdo šel okolo, si jich musel povšimnout.

Ladně přeskakovala kořeny stromů a vyhýbala se větvím, které se jí proplétaly nad hlavou. Doběhla až k molu u jezera. Vlasy se jí zavlnily okolo obličeje a alabastrová pleť se zatřpytila pod září Feueru. Pozorovala slavnost, která se odehrávala před ní. Dívka, která byla její starší kopií, byla oděna do bílo rudých šatů. Byla vybrána, jakožto dcera vůdce, aby splnila svůj úkol a odevzdala se drakům. Její mladší sestra, Lilith, však věděla, že drak si ji nevybere.

Její sestra, ač na první pohled splňovala zásadní předpoklady ke sňatku, byla obyčejná a neměla v sobě dost krve předků. Za svůj život neovládla žádnou moc, kterou draci vlastnili. Kdežto Lilith už nyní ve svých třinácti letech uměla ovládat vodu i vítr. Nikdo to však nesměl vědět. Museli si myslet, že ovládá pouze vodu, tak jak by to správně mělo být, tak jak je to dané starými zákony.

Starší sestra, Ester, se domnívala, že byla připravena, dobře si vzpomínala na všechny knihy, spisy a příběhy, které musela znát.

Ale osud je nepředvídatelný.

Nadešel čas obřadu.

Ester se rozešla ke konci mola, za zvuků písně, kterou pěli všichni přítomní. Nastoupila na loďku a nechala mocný vítr oddálit ji od břehu. V hloubi duše věděla, že ona není tou, pro kterou si má drak přijít.

S koncem veršů, se počasí změnilo. Na čisté obloze se z nenadání objevily zašedlá oblaka, klidná voda se rozbouřila, ale loďka uprostřed nehybně stála. Z nebes se snesl drak. Jeho mocný řev byl jistě slyšet až k městu, ale to nemohl nikdo posoudit. Máchal ohromnými křídly, kterými tvořil ještě větší vítr, než předtím svištěl okolím.

Lilith si nebyla jistá, zda se ho má více bát, či jej obdivovat. Každý z přítomných musel chtě nechtě uznat, že jeho vzhled byl velkolepý a oči barvy jarní čisté oblohy prozrazovaly jeho původ. Na první pohled se zdály být jemné a kouzelné, ale když se člověk více soustředil, všiml si povýšenosti a patrné dominantnosti. V jejich odlesku se skrývala spousta tajemství, která Lilith už od první chvíle velmi zaujala. Okolo nich vedly v menším oblouku rudé šupiny. Celému jeho obličeji dominovaly velké rohy, trčící z okrajů čela.

Byl to syn potomků z Feueru. Ohnivý, mocný, a tak krásný Drak pomyslela si mladší ze sester.

Korunní princ pohlédl na dívku na hladině, věděl, že není tou, kterou si má vzít, cítil vyvolenou mezi lidmi na břehu.

Ale musel naplnit tento nehezký úkol. Chytil dívku, které bylo čerstvých sedmnáct let do svých spárů, a vznesl se výš. Jedním drápem jí přejel přes páteř, tak jak měl. Nic se však nedělo, a proto byl nucen dívku nechat na pospas smrti. Pustil ji, několikrát se rozmáchl a tak rychle, jak se zde objevil, zase zmizel.

Tělo, jež letělo vzduchem, tak nějak zpomaleně, se změnilo. Alabastrová pleť ještě více zbledla a vlasy se postupně měnily v stříbrné pramínky stáří. Dívka se postupně měnila v prach a dříve než se přiblížila k hladině, byla pryč.

Lidé na souši otírali slzy a naříkali. Nejhůř na tom byl však vůdce, ztratil svou nejstarší dceru a mladší za několik let musel také nechat jít. Dítě se mu tisklo k jeho šatu a on věděl, že ji bude muset za chvíli odtrhnout a nechat ji zde, aby si tu scénu zapamatovala.

„Un har det litte, slipp. Jeg mega, du blir her, duvet hvadu majore."*

Odtáhl se od ní poté, co poslední z jeho lidu odešel. Dívka přikývla, setřela slzy a otočila se k otci zády. Došla až na hranu jezera, kde ponořila do vody ruce čerpajíc sílu, co po její sestře zbyla. Po rukách se jí vinuly prameny vody, které stoupaly výš, zastavily se až na jejích spáncích. Cítila mocnou sílu, která ji obklopovala. Zavřela oči a soustředila se na duši sestry. Všechny její vědomosti přešly do ní, ale nebylo to všechno, díky nezdařenému propojení cítila i draka. Vnímala jeho smutek jako by byl její vlastní. Pocítila ho při vzpomínce na to, jak musel nebohou dívku pustit, mrzelo ho, že ona nebyla ta, pro kterou si měl přijít, ale na druhou stranu ji u srdce zahřálo vědomí, že jednou přiletí pro ni. Otevřela oči. Nyní znala svůj osud. Nadechla se, jemný vánek ji lechtal na kůži. Začalo pršet a ona se jako laň hbitě rozběhla k hradbám.

*

Kdysi dávno, když byla naše Země pouze prašnou pustinou bez života, objevilo se na nebi několik planet, prvními dvěma byl Feuer a Yotur. Z Feueru se zrodili ohniví draci, kteří na naši pustou Zem, zvanou Ode, přišli jako první. Yotur je země ledových draků. Postupem času, když se oba druhy sblížili, vznikly další druhy a započal díky nim život.

Jejich vláda však nevydržela v míru dlouho, a tak se zrodila Matka. Z nitra Ode povstala krásná, chytrá žena, která chránila všechny bytosti i planetu.

A vždy za několik milionů let ji vystřídala další, která převzala její břímě.

Vládci kmenů jsou přímými potomky draků, ale dračí moc ovládá pouze jedna dívka z každé generace vládců. Ta ovládá pouze jeden z živlů přírody, ten který náleží jejich lidu.

Po spojení s drakem ztrácí svou moc a získává moc království draka, který pro ni přiletí.
Dcery se spojí s drakem a odlétají s nimi do Dračí země. Synové si nachází obyčejné smrtelnice buď z vlastního království, nebo z cizích.

*

Seděla na zemi u Starší. Soustředila se a myslela na vše, co ji obklopovalo. Vnímala rosu, která se leskla jako slzy pannen na listech rostlin, jemný dech ženy naproti ní, i drobný prach vznášející se ve vzduchu. Ale i přes to, že byla v klidu, vše jindy zanedbatelné ji nyní rušilo. Mimo klid kolem ní slyšela hlasy z ulic, rachot nepromazaných kol vozů, štěkot psů, křik dětí a i štěbetání ptáků ve vrcholech stromů. Znovu stiskla víčka těsně k sobě.

„Nalezni v nitru své schopnosti." Radila Starší a pozorovala mladou dívku, o které věděla, že bude nejmocnější ženou v historii.

Lilith se zamyslela. Cítila, jak její myšlenky prostupují myslí a najednou, jakoby ze tmy se vynořila první malá záře. Z malé kuličky energie se postupně vytvořila jakási spirála, která plynula prostorem okolo ní. Za nedlouho se stejným způsobem utvořily další dvě spirály.

Každá z nich znázorňovala jeden z živlů. Jeden se ale stále ne a ne objevit. Bylo to k vzteku. Nevěděla, co s tím má dělat.

Vyčerpaně si povzdechla a otevřela oči. Naproti ní stála žena, která vypadala velice moudře. Měla za úkol ji trénovat. Nikdo však ani nevěděl, jak se ta žena doopravdy jmenuje, nebo jak dlouho zde vlastně žije. Byla jednou ze Starších. Měla za sebou složitý život a zkušenosti jí opravdu nechyběly.

Lilith věděla tak málo o její budoucnosti, jen to, co bylo psáno v knihách. Znala je všechny, každou dostupnou v pracovně jejího otce již přečetla, věděla spousty věcí o propojení, rituálu, tradicích i zákonech. Byla si vědoma toho, co může a co ne. Také věděla, jak těžké to bude mít. V žádné z chytrých knih se totiž nepsalo o jejích schopnostech. Nikde se nepsalo, že je možné ovládat několik živlů i řadu vlastních schopností.

Bylo dáno, že budoucí družky draků za svůj život ovládly vždy dvě umění. Živel kraje, do kterého patří, v jejím případě Armery a schopnost osobní.

Ona se ale vymykala těmto pravidlům. Vlastně všem pravidlům, která kdy četla. Ovládala už třetí živel a osobních schopností tolik, že by je na prstech rukou nespočítala.

Neměla ani potuchy o tom, že všechny pochyby jsou zbytečné, že ona je vyvolená a všechny její pochybnosti se vyjasní dřív, než si kdy mohla myslet.