Ohnivý Úsvit

1. Jane z Karvahallu

Zrzka postavila základy svého domu. Občas měla nutkání pohlédnout k horám, tam kdr mezi vrcholky stojí škola čar a kouzel na Severnu. Nikdy neplánovala, že jednoho dne bude farmář, ale ráda měla věci pod kontrolou a u Eragona se to mohlo velmi rychle zvrtnout.
Byla mile překvapena když zjistila, že v oné venici pid úpqtím Dračích Hor se usadil pro dohled nad svým synem i její dávný spojenec Brom.
Usmála se a pokračovala v kopání základů. S pomocí kouzel bylo bezy dokonáno. Do čtyř rohů kouzly postavila vysoké klády. Byly prodlouženy kouzlem a tak se nedivila když zjistila, že mají skoro deset metrů. Na podlahu použila klády rozštípnuté na půl a zasunuté do půdy. Stěny byly ze dřeva a kamenných bloků.Velké dvoukřídlé dveře, okna z kvalitního skla, brpnzový dřez a jednoduší kanalizace, která odpadní vodu odplavovala do stoky a čistou vodu z potoka přiváděla dovnitř.
Byla ráda, že umí kouzlit. V horním patře bylo hned dvanáct pokojů. Přeci jen byl dům zvěčen kouzlem. Střecha z dřevěných tašek a omítka z jílu. Celý její dům byl obehnán vysokým plotem. Vlastnila tři koně, dvacet slepic, dvě krávy, býka a osm hus. Zvířata žila polodivokým životem. Obilí pěstovala na dlouhém lánu tak že jí vystačila úroda na tři zimi. Prostě byla kouzla všude. O tři míle severněji byl statek na kterém žil Gero se svým synem a Eragonem. Oba dva chlapce občas navštěvovala. Pomáhala v případě, že jim onemocnělo zvíře a Eragona učila střílet z luku a přežít v horách. Občas se spolu s ním vypravila na lov. Byla ráda, že jí onen chlapec bral jako sestru a ne jako člena starší generace. Dnes je to právě sedm let od chvíle kdy se nastěhovala. Eragon jí dnes přišel navštívit. Začínalo být chladno. ,,Co úroda?" ,,Letos je to nad očekávání naplnila jsem dvanáct sudů a ostatní prodala za pořádnou sumu. Až příjdou výběrci odevzdám tři zlaté a ještě mi pořádná hromada zlata zbyde." Usmála se a podala mu talíř. ,,Zajímavá věc jak se ti tu daří. Většina lidí by na to co tu máš šetřila celý život. Tobě je ani nevým kolik a žiješ si v lexusu." ,,Pocházím z bohaté rodiny. Rodiče byli zabiti a bratr odcestoval na lodi a doposud se nevrátil." Řekla a sama se pustila do jídla. ,,A od kud vlastně pocházíš?" ,,Jsem ze západu. Přišla jsem přez Dračí Hory." ,,Takže jsi Dragon?" ,,Ne, Dragon nejsem, sice jsem tam šest let žila, ale nepocházím od tamtud. Vlastně tady není úplně místo, které bych mohla nazvat svým rodištěm." Obkecala svůj původ. ,,Jen vypadáš zvláštně a ten dům je ze vnitř větší než z venčí."Odložila dojedený oběd do umyvadla. ,,Ach Eragone, je toho hodně co byh ti chtěla říct, ale jsou tu pravidla, která se ani já neopovážím porušit." Usadila se ke stolu. ,,Jeden lovec prý při cestě kolem tvého sídla spatřil jak kosa seče obilí sama. ,,A ten lovec neměl už co k pití a byla polovina srpna. Je asi jasné, že měl z žízně halucinace." Ušklíbla se.

,,Je už pozdě a budu muset jít. Tak se zase někdy stavím." Zvednul se ze židle a odešel. ,,Pozdravuj Rorana a Gera. Vzkaž, že pokud by potřebovali s něčím pomoct, tak že jim klidné pomůžu a nic za to nechci." Zavolala za ním ze dveří. ,,Jasně! Spolehni se."
Vyděla jak za sebou zavřel vrata a přespolním během se vydal k farmě svého strýce.
Nechala nádobí se samo umít a vyrazila ven. V takových to chvílích se častokrát vypravila do vesnice obchodovat nebo jen někomu pomoci. Nejraději pomáhala v kovárně. Horst byl rád, ze mu někdo občas pomůže, Albriech sice už uměl kovat, ale ona byla přeci jen z časti drak a nemohla se zpálit a zranit ohněm, sílá která vkládala do úderů se dal srovna s oski údery zmíňeného kováře a pluhy a nože které vyrobila se daly jen složitě ztupit.

Když došla do vesnice jí potkalo nemilé překvapení. Sloun, Eragon a Horst se právě hádali. ,,Co se tu déje vážení?" Zeptala se klidně. ,,Tenhle chce u mě vyměnit kámen co nemá žádnou hodnotu za maso." ,,Ukaž mi ten kámen Eragone." Řekla jsem. Eragon vytáhl batoh a podal jí vejce. Zalapala po dechu. ,,Eragone. Tenhle jámen je neprodejný, ať se stane cokoliv nesmíš ho dát z ruky. Gero a Roran by se o něm neměli dozvědět." Zašeptala. ,,Co chceš koupit a nedívej se na cenu." Řekla když mu vrátila dračí vejce do ruky.
Sloun polknul a ona na něj vrhla další pohled.

Zaplatila a maso naskládala do ruxaku. ,,Řekni Gerovi, že jsi ode mě dostal úkol a že za to maso nic nechci. Kdyby se ptal co za úkol tak je to tajné." Vydala se na rozcestí k sobě.

Právě napadl sníh. Tedy byla bouře co trvala týden. Zvířata ve stájích většinu času sledovala jak se bílé vločky v oblacích snáší na zem. V tento okamžik byla ráda, že má otevřenou verandu a tedy když by potřebovala jít ven nebude problém se sněhem.
Uplynul další týden a vydala se do města. Právě přijeli kupci.
Zastavila se u muže co prodával kovy a drahé kameny.
Dále tu byla zena prodávající látky.

Nakonec se se stříbrem, hromákou drahokamů a několika látkami vydala do hostince. Eragon se hádal s nějakými kupci. Jakmile zaslechla jak mluví o Galbatorixovi se ozvala. ,,Když urgalové pustošili Zvinis, Glamug co uďelal? Nic! Místo toho aby, jak říkáte, chránil své území poslal 50 000 mužu a ženu na přerostlé ještěrce dobýt poloostrov. Zastavila je patnáct drakodlaků. A skupina asi tří set kouzelníků. Je toto vláda kterou si představujete jako něco co by se mělo bràt vážně jako ochrana? Já ji beru spíše jako hrozbu. Hrozbu zničení mého domova, neboť mi žádný král, který by za své 2 století života mohl dostat rozum nepošle pomoc." Řeknu a muži sedí v němém úžasu. Skupina místních začala tleskat. Došla k pultu a obědnala si něco teplého k jídlu. V tichosti si snědla guláš a vydala se zpět domů.