Má ústa mluví,
bez vůle, bez emocí,
ale duše všechno jinak cítí.
Jako by už neměla síly.
Mezi mými rty se tvoří slova.
Ale není v nich, co srdce říká.
Ono říká: Řekni to všem, vždyť na tom nesejde,
Ale rozum, ten protestuje.
Říká: Je to blbost, jen se ti vysmějí,
Srdce na to jenom odvětí:
tak ať, přec na tom nezáleží.
Rozum pořád nesouhlasí.
Možná má pravdu,
možná ne.
Jak mám poznat možnost, tu,
která správná je?
Kdybych měla několik pokusů,
možná bych to zkusila.
Ale mé srdce se trhá, na tolik kusů.
Ústa mluví, říkají slova nepravá.
Tak žiju,
lžu celým svým srdcem,
na kusy je rozlámané.
Utopené, v jezeře.
Jezero je plné lží,
falešných úsměvů, falešných přátel.
Já se v něm topím, dochází mi dech,
asi se utopím, ale co na tom sejde?
Občas, když držím v ruce nůž,
přemýšlím nad lidmi.
Chci zabít původce mých nočních můr,
přemýšlím nad životem a nad smrtí.
Spoustu balad se píše o lásce,
Romeo, kde je tvá Julie?
Cyrano, co dělá tvá Roxana?
Princi, na plese tancuje tvá Popelka.
Romeo, zase se setkáváme,
krásný, zároveň nepřítel Julie,
Vzít si ji nesmíš, ale stejně to uděláš,
Potají krásku svou ve smrti získáš.
Cyrano, ona tě nechce.
Prý, že jsi ohavný,
v tomhle se nemýlí,
ale copak záleží na kráse?
Ona pozná, že nejde jen o ni.
Popekla schovaná v popelu u kamen,
čeká na holoubky, přebírá čočku,
Princ na ni na plese dívá se po očku,
On pro ni přijede, lásku svou dostane.
Pohádky o princích vždy končí dobře.
Všech dobrých vlastností vždy je v nich hodně.
Moje pohádka však není pohádkou.
Je snad mou nejhorší představou.
Občas se mi stávají nehody,
jdu po ulici a najednou brečím.
Možná jsou to jen až příliš časté náhody,
ale proč se to nemění?
Je to hrozné,
jdu po ulici, brečím a nevím proč,
je to divné,
Není pro to jediný důvod.
Nevím, jak to zastavit
Dá mi někdo návod?
Ne?
Nevadí.
Najdu způsob, jak se tomu postavit.
Je to přece jednoduchý.
No, tak dobře, možná není,
ale já to zvládnu.
Já to dokážu.
Bát se toho nebudu.
Najdu svoji sílu.
Bát se přestanu.
To slibuju...
ČTEŠ
Příběhy princezen
PoetryProč příběhy princezen vždycky skončí dobře? Proč já musím svoje pocity mazat ze světa, zatím, co se Popekla vdává? Proč jsou v pohádkách všichni šťastní?!?