Není cesty zpět

I.

Několik pásů černého kouře plulo po tmavé obloze, mířily k velkému domu, jehož dlouhá cesta chráněná kouzly byla lemovaná vysokými tújemi. V tújích hnízdilo různé ptactvo, na strašidelné bráně sedělo hejno krkavců, jenž za chvíli odletělo pryč, jelikož čtveřice temných kouřů přistálo na cestě před branou. Ve vzduchu se ozývalo krák a krák, jeden či dva krkavci padli na zem po zeleném záblesku, jenž vyšlehl z hůlky jedné postavy. Ty postavy měli tváře zakryté tmavými hábity, kapuce měli na hlavě a každá postava třímala v pravé ruce dřevěnou hůlku. Za branami domu se objevil chlapec, měřil metr osmdesát jedna, a jeho bílé vlasy přímo zářily, přestože byla obloha plná šedých a černočerných mračen.

"Už na vás čekají, jdete pozdě," sykl na čtveřici Smrtijedů skrz bránu. Cosi zamumlal a švihl pravou rukou, na místě, kde byl zámek, se objevilo slabě žluté světlo a brána se otevřela. Až byly všechny čtyři postavy na pozemku domu, chlapec jménem Draco Malfoy pronesl pár slov a brána se zavřela a následně nepropustila nikoho příchozího.
Společně kráčeli po prašné cestě k domu, nikdo nepromluvil ani slovo. Abych více popsal čtveřici Smrtijedů, jeden byl vysoký a hubený, kráčel se vztyčenou hlavou a lehce kulhal. Vedle něj šla snad o hlavu menší než byl Draco, spíše cupitala a šla trhavými pohyby. Před dvojicí Carrowových kráčel muž bez hábitu, měl cosi jako tepláky a rozhalený kabát, velice špinavý kabát. Dlouhé vlasy měl spletené do copu, na jeho chlupaté hrudi šlo spatřit kapky krve. Také obličej měl velice chlupatý, v koutcích úst měl krev spíše zaschlou.

Za nimi se pomalu belhala postava snad o dva tři centimetry nižší než Draco, její chůze byla ladná, jakoby se postava nadnášela. Hlavu měla skloněnou, každý si mohl všimnout, jak se lehce třásla. Buď jí byla zima, nebo byla nervózní a vyděšená, větší pravděpodobná byla možnost druhá. Kouzelníci byli řádně oblečení a teplo si mohli kdykoliv a jakkoliv vyčarovat. Na nohou měla černé boty s pár bílými drahokamy. Její vlasy byly také bílé, ale delší než Dracovy. Kvůli kapuci a jejím bílým, rovně a úhledně vyžehleným vlasům jí nebylo vidět do tváře. Kdo by se zahleděl na boty a vlasy, řekl by, že je to dívka, ale kdyby se více zaměřil na ramena, jenž byla na dívku neobvykle silná, uvažoval by spíše nad klukem.

Draco vstoupil do obrovské haly domu. Zdi byly kamenné a chladné, na nich visely obrazy mocných černokněžníků, bylo jich však pár. Vpravo byla kamna, veliká kamna, z nichž šlo velice malé teplo, neboť přestože byly zdi tlusté, byly chladné. Dvojice Carrowových, Fenrir Šedohřbet a bělovlasá postava šli za Dracem, vedl je po dřevěných schodech, z nichž přímo sršelo zlo. Ani jeden schod nevydal hlásku, přestože byly tak temné, postavy kráčející po nich byly horší a jejich srdce byla více temná.
Všichni vystoupali po schodech, Draco byl napřed snad o tři metry. Objevili se ve veliké místnosti s dlouhým stolem se snad třiceti místy. Na každém místě někdo seděl, vynechaná byla pouze čtyři: pro Draca mezi Luciusem Malfoyem a Narcissou  Malfoyovou, pro Carrowovi a tu bělovlasou postavu byla vyhrazená tři místa přímo vedle sebe. Fenrir Šedohřbet měl nakázáno od přítomného Pána Zla stát opodál, nebyl "váženým" Smrtijedem, přestože sloužil velice dobře.

Amycus a Alecta Carrowovi si při vstupu do velké místnosti sundali hábity, nebo spíš "odkouzlili", pod hábitem měli úbor Smrtijeda. Bělovlasá postava si hábit i kapuci nechala, sedla si mezi Amycuse a Alectu, nic neřekla. Místnost byla velice, ale velice prostorná. Uprostřed byl dlouhý hnědý stůl, pod nímž ležel šedý koberec s různými ornamenty. Na stropě byly umístěny dva veliké svícny. V místnosti, kde se Smrtijedi sešli, byl také krb, stejně velký jako ten v hale. V čele stolu seděl Pán Zla.

"Děkuji ti, Draco." Lord Voldemort promluvil skřípavým a vyschlým hlasem, vražedně se na Draca pousmál, když si sedal. Chlapec se snažil vypadat odvážně, s chladným výrazem kývnul na Pána Zla a následně se díval jen do stolu. Bylo ticho, nikdo se nehnul. Voldemort zasyčel a už se na stole objevil tlustý had Nagini. Byla to jeho pomocnice a skoro jako dcera, ale zvíře. Každou chvíli vyplazovala jazyk, nijak se nelišila od ostatních hadů, pokud jste se na ni podívali. Její majitel by vám k ní řekl strašlivou historku, ale to není důležité.

"Vítám vás, Carrowovi, i tebe," podíval se na postavu stále zahalenou v kápi. Měla hlavu skloněnou, když ji však Voldemort pozdravil, lehce zvedla hlavu. Kvůli jejím vlasům postavě nikdo neviděl do tváře, nikdo nevěděl, kdo to je. Pán Zla však věděl, usmíval se, ale velice chladně. Pokračoval.

"Začátek nového školního roku na škole čar a kouzel v Bradavicích je za chvíli, do Bradavic nastoupí desítky nových studentů a desítky jich odejde. Před okamžikem jsem se ministerstvu ukázal, potvrdil jsem to, co Brumbál a jeho následovníci tvrdili: "Lord Voldemort se vrátil". Ministerstvo tomu nevěřilo, já jim však ukázal pravdu. Nezískali jsme to, co jsem potřeboval, a proto jsme se zde sešli. (Vstal) Jak víte, Draco je velice schopný čaroděj." Chlapec pozvednul hlavu, při bližším zkoumání bychom zjistili, že se mu zachvěl ret, jeho tvář si však snažil ponechat kamennou.

"Budeme potřebovat někoho, kdo by Bradavicím škodil a kdo by mi získal věštbu, kterou já potřebuji. Harry Potter ji ví, ale do jeho hlavy se už nedokážu dostat, bylo by to velice nebezpečné, hlavně pro mě. Mým cílem je unést profesorku Trelawnyovou, která v Bradavicích učí a žije, jen ona zná věštbu celou, pokud pomineme toho starého hlupáka Albuse Brumbála. Bude třeba profesorku Trelawnyovou unést a vyslechnout při kávě. Jediný, koho máme, je Draco Malfoy,  jediný  z našich lidí, kdo je v Bradavicích, aniž by s tím někdo měl problém. Vidím tvůj ztrápený výraz Draco, jsi slabota (pár Smrtijedů se uchechtne, ale všichni zmlknou, když Luciusi Malfoyovi škubne v ruce třímajíc svoji hadí hůl s hůlkou), ale jestli chceš prokázat oddanost a odvahu svému Pánovi, budeš muset splnit tento úkol. Vlastně..."na chvíli se zastaví a podívá se po ostatních. Vstane a jeho plášť zašustí. "...je zde i pár dalších lidí, kdo věštbu slyšel celou, nevědomky však. Mluvíme tedy o kouzelníkovi Lucasi Evansovi Fletcherovi (mnou vymyšlená postava) a také o ženě Isabelle. Evans bydlí ve Skotsku a Isabella žije na jihu Británie, oba však v mudlovských čtvrtích."

"Neboj se Draco, nebudeš na to sám, protože díky Amycusovi máme další pomocnici."

Postava zahalená v kápi najednou ukázala svoji tvář. Vstala, sundala si kapuci a celý hábit jí pomalu mizel, až všichni viděli její uniformu Smrtijeda. Na hrudi se jí blyštilo několik malých drahokamů, bezpochyby vykouzlených. Vlasy té postavy byly opravdu rovně vyžehlené, vzadu bylo několik vlasů staženo do kuličky. Postava si vlasy odhrnula z čela a ukázala všem svoji tvář.

Byla to dívka.

Měla maličký nos, velice roztomilý, oči měla modré a plné chladu i něhy. Její rty byly tenké, na dotek nebeské a při polibku jistě božské. Lehce se pousmála, Dracovo srdce roztálo a vzplanulo. Její úsměv byl nádherný. Obočí měla zvýrazněné, nehty umělé a černé barvy, černější ani nešly udělat. Dívčina ňadra byla vyspělá, kulatá a nádherná, odpovídající osmnáctileté dívce, ovšem kvůli uniformě to nešlo moc poznat, i tak Draco věděl, že její hruď je krásná. A ano, ramena měla poněkud silná  a větší, to nejspíš po svém otci. Boky měla pod uniformou korzetem stažené, úplně perfektní. Amycus Carrow, její otec, přímo zářil při pohledu na ni, byl velice pyšný.

"Dcera Amycuse bude chodit do školy čar a kouzel v Bradavicích stejně jako ty, Draco, je i stejně stará. Nikdo nikdy tuto dívku neviděl a nikdo o ní nevěděl, že ano? Amycus to tajil, Amycus je chytrý muž, a věděl, že jeho dcera v jistém věku vstoupí mezi nás černokněžníky. Oběma však něco chybí, nemám pravdu? Tobě (kývnul na dívku) a Dracovi."

"Draco a Charlotte, pojďte sem."