Není cesty zpět

III.

Bradavický expres, černo - červená lokomotiva, byla připravena k odjezdu na nádraží devět a tři čtvrtě. Studenti různých věkových kategorií se loučili se svými rodiči, strýci, tetičkami, dědečky a babičky a vůbec se všemi svými členy rodiny, kteří je přišli vyprovodit. Draco Malfoy stál u části vlaku patřící koleji Zmijozel spolu s rodiči a tetou Bellatrix, která byla v přestrojení, jelikož stále byla hledanou Smrtijedkou. Kolem se motalo dalších pár známých tváří, pan Goyle či pan Crabbe, Amycus Carrow. Nejen rodina Malfoyů zde byli Smrtijedy, bylo jich tu víc, a také v utajení či pod podmínkou, kterou jim udělilo ministerstvo kouzel.  S nosánkem nahoru se Malfoyovi rozhlíželi kolem, všímali si nečistých kouzelníků s těmi pár galeony v trezoru u Gringottových.

Draco měl na sobě černý oblek; pod sakem měl tričko s límečkem na krku. Jeho nablyštěné a naleštěné polobotky na středním podpatku mohlo být zrcadlem, jak byly krásně čisté. Pana Malfoye zahříval huňatý kabát s čepicí, v levé ruce třímal svojí hadí hůl s utajenou hůlkou. Pozoroval všechny lidi kolem, kouzelníky i mudly, a hnusilo se mu, když vidět nečistou krev nastupující do vlaku Bradavické školy. Narcissu Malfoyovou zdobil tmavě zelenkavý kabát s dalšími barvami koleje Zmijozel, jímž byla stříbrná či bílá. Havraní vlasy Narcissy zdobily bílé melíry sahající od čela až po ramena.

"Draco, pamatuj na slušné vychování a zdrž se ponižování těchto..."

"Luciusi, nech ho, ví co má dělat, že ano, Draco?" usmála se a uchopila tvář svého syna. Draco se na ni také usmíval, miloval svoji matku, také svého otce. Obejmul ji, políbil na tvář a pak si podal ruku s otcem.

"Brzy se uvidíme, otče," pronesl a pousmál se na něj. Lucius zůstal chladný, přesto v tom "chlapském" stisku byla láska vůči Dracovi.

"Děkuji ti za výcvik, teto," podotkl tiše Draco, když objímal Bellatrix. Ta se na něj pousmála a pak ho políbila na obě tváře.

Kolem prošli Weasleyovi, pan Artur i paní Molly spolu se syny a dcerou. Děti Weasleyovi na Malfoye nenávistivý pohled. Pan Weasley, jelikož zdvořilost u něj převládala nad nenávist, pozdravil: "Dobrý den, Malfoyovi. Luciusi?"

"Dobrý den." Lucius svýma chladně modrýma očima propíchnul každého člena rodiny a zastrašil je, Weasleyovi rychle odcupitali pryč, poseroutkové, jak si Draco pomyslel. Ještě potkali Harryho Pottera, který kráčel s kufrem a s klecí, v níž spala sova Hedvika. Byl sám, ale dostatečně schopný ubránit se před jakýmkoliv útokem. Když procházel kolem Malfoyů, Bellatrix v přestrojení se na něj otočila a zlomyslně se usmála. V úsměvu byla tato slova: "Pche, zabila jsem ti Siriuse, nikdo tě nemůže vyprovodit". Harry ji poznal, ale jakmile si všiml připravené ruky na hůlce pana Malfoye, která jej chtěla umlčit, kdyby chtěl cosi vyzradit, raději jen prošel a nic neřekl. Na Draca se podíval ještě víc nenávistným pohledem než Weasleyovi.

"Parchant Potter, myslí si, jaký je hrdina," procedil Lucius podrážděně mezi zuby. "Pokud by tě nějak otravoval, Draco, můžeš ho uhranout, není-"

"Za chvíli odjíždí vlak a ty ani nemáš naskládané věci, už šupaj, můj synu," přerušila Narcissa svého manžela.

"Matko, snad Pottera nechráníš?" 

"Ale ne, vůbec ne, nechci, aby odjeli bez tebe."

"Jsme Malfoyovi, my si můžeme dovolit cokoliv," odsekl Draco, rozloučil se se svojí rodinou, do jedné ruky vzal kufr a do druhé klec se svým havranem, kterého mu dala teta Bellatrix k narozeninám. Odešel ke strojvedoucímu, který nakládal do nákladového prostoru všechna zavazadla studentů.

"Tady to máte, nuzáku," procedil mezi zuby a vrazil mu do prázdných rukou obě zavazadla. Strojvedoucí se nesnažil nic namítat, byl to syn černokněžníků a nechtěl si to s nimi rozdat, přece jen to byl moták jako Filch. Nafoukaný Malfoy se vydal ke kupé číslo třináct, kde vždycky sedí  s Pansy Parkinsonovou, Goylem, Crabbem či Zabinim. Crabbe a Goyle se zrovna prali, pošťuchovali se navzájem, když vešel dovnitř Draco. Ihned přestali, slovy se pozdravili. Kupé bylo pro pět lidí, ještě tu byl Blaise Zabini, s nímž se pozdravil ťukem pěstí. "Kde je Pansy?" optal se Draco. Crabbe mu skrz smích odpověděl, že je nemocná, podlehla té nové infekci, která poslední dobou řádí.

"Aspoň budu mít klid," pomyslil si Draco a uvelebil se na sedadle vedle dveří.

"Jaké jsi měl prázdniny?" zajímal se Zabini. Jeho bělovlasý kamarád mu odpověděl, že zajímavé, a když se Crabbe s Goylem nedívali, protože se prali a dohadovali, přejel si pravým ukazovákem, na němž se blyštil tlustý prstem stříbrné barvy, po levém předloktí. Kývnul na Zabiniho, v jehož očích byl trochu strach, ale dodal si odvahu a na Draca kývnul též. Věděl, co to znamená, měl na ruce znamení zla, znamení Pána Zla neboli Voldemorta. Tato varianta jména byla nepřípustná pro Smrtijedy, nebyli hodni vyslovit pravé jméno svého Pána. Ostatní se toho jména báli, mysleli si, že když jej vysloví, jeho nositel se u nich objeví a zabije je. Na světě jsou i tací, kteří se toho jména nebojí, mluvíme tedy o Brumbálovi, Harrym Potterovi, profesorce McGonagallové a spoustě dalších, o zesnulém Siriusovi Blackovi, též o Lupinovi nebo Pošukovi/Alastoru Moodym.

Vlak se rozjel a Draco se opřel hlavou o sedadlo. Pozoroval ty dva pablby, Gregoryho a Vincenta. Byli to dobří kamarádi, velice dobří, zvedli náladu, ale občas se chovali jako pitomci.

Po pár minutách, kdy Draco zavíral oči, se otevřeli dveře od kupé a v nich stála krásná dívka s bílými a rovně vyžehlenými vlasy. Jmenovala se Charlotte, pro Draca nebyla neznámá, pro ty tři další, co v kupé seděli, byla. 

"Mohu si za vámi přisednout? Všude je plno," řekla stydlivým hlasem, jakoby se bála těch tří dalších Zmijozelců.

"Jasně, pojď, posaď se. Blaise, běž za hochy," přikázal Draco a Blaise pustil Charlotte na své místo. Tedy Draco seděl s dívkou na dvojitém sedadle a Blaise seděl mezi Crabbem a Goylem na trojsedadle, aby se přestali rvát.

Charlotte při sedání vrhla na Draca milostný pohled, sladce se na něj usmála, upravila si vlasy za ucho a pak se těm třem pro ni neznámým Zmijozelcům představila. "Jmenuji se Charlotte Carrowová, dcera Amycuse Carrowa. Jistě ho znáte, vaši otcové s ním prac-"

"Do prdele, Charlotte," zaklel Draco, vstal, zavřel otevřené dveře od kupé a pak se posadil. "Promiň, ale tady se o tom nemůžeme bavit."

Všichni věděli, co bylo v Bradavickém vlaku tabu, to jest záležitosti týkající se Smrtijedů a Pána Zla. Charlotte se omluvila. Následujících třicet minut bylo ticho, všichni naslouchali hučení expresu, tedy kromě Vincenta, ten spal. Draco se díval do země, chvílemi i na Zmijozelce ve vedlejším kupé. Pozoroval je, neviděl však na nich nic zajímavého, takže obrátil zrak na Charlotte. Zjistil, že má zavřené oči a hlava se jí kymácí ze strany na stranu. Bylo mu jí líto, zároveň to vypadalo vtipně. Blaise ani Goyle se nedívali,  Draco uchopil její hlavu a položil si ji na klín. Poposedl si blíže ke dveřím a dal tak Charlotte co nejvíce prostoru, aby se uvelebila a vyspala se. Goylovi spadla hlava také, Zabini si toho všiml a radši se trochu odsunul. Všiml si Draca pečujícího o tu bělovlasou dívku. Pousmál se a následně svůj pohled přemístil na krajinu venku.