Ztracenci - Ilustrace a bonusy

Opožděný vánoční speciál, druhá část 🎄

„Asi se teď všichni divíte, proč jsem vás sem dnes večer sezval," pronesl Denis co nejslavnostněji a dokonce profesionálně složil ruce do stříšky.

Theodor, Ashley a Detritus na něj nechápavě zírali. Stáli ve dveřích, otírali si boty, napůl sundávali čepice a kabáty.

„My tu... bydlíme," odvětila poněkud nejistě Ashley.

„To je jedno!" Denis je gestikulací urgoval, aby si se svlékáním pospíšili. „Je mou úřední povinností vám oznámit, že zahajuji druhé kolo výslechů. Objevily se jisté nové skutečnosti."

„Panenko skákavá," utrousil Theodor a pověsil kulich. „Nechceš s tím už přestat?"

Zářivě se usmál. „Ani v nejmenším. Vlastně teď od vás budu chtít, abyste se odebrali každý do jiného pokoje. Neodcházeli, nemluvili spolu, dokud k tomu nedám svolení. Potřebuju vaši součinnost, abych to konečně celé vyřešil."

Theodor nahlas zaúpěl.

Detritus si odmotával šálu a schovával za ní drobný úsměv. „Vypadá to, že Denis vzal svoji úlohu opravdu vážně." Předek kabátu se mu vydul, jako by se pod ním něco pohybovalo, a sekundu později vystrčil ven hlavu rozespalý Thany.

„Až mě to překvapuje," přitakala Ashley. Přejela pohledem bratra, potom je. A nakonec si povzdechla. „Když už jsem to jednou začala, tak by nebylo fér mu to zarazit, nebo ne? Prostě udělejte, co říká, prosím."

A tak se po troše mrmlání taky stalo.

Denis se sestře odvděčil tím, že u ní začal.

„Položím ti jenom pár otázek," uklidňoval ji, zatímco si oba sedli za kuchyňský stůl. „Ale nejdřív se prosím seznam s mým drahým asistentem."

To byl signál, na který Sebastian otevřel dveře špajzu a vykročil na světlo boží. V pravé ruce lampu, kterou Theodor předtím tak zapáleně používal jako výslechový reflektor. Oba seznali, že to ve výsledku vůbec není špatný nápad.

„Zdravím," pronesl tónem, kterým by se dala škrtit koťátka.

Ashley vypadala, jako by dostala infarkt. Všechna barva z obličeje jí slezla a ztuhlé prsty zaryla do okraje stolu.

Denis využil jejího šoku a vypálil jí bezprostředně do tváře: „Balila jsi v noci v koupelně dárky? Ano nebo ne? Je zbytečný kličkovat, víme úplně všechno!"

Zrzka se prudce otočila nejdřív na bratra, pak zpátky na narušitele v modrém kabátu. Pusa se jí chvíli pohybovala naprázdno, než dokázala sebrat dost hlasu na souvislou větu. „Denisi. Proboha, proč máme v kumbálu Sebastiana Hoopera?!"

„Dělá mi zlého poldu," odvětil Denis klidně a pak se nahnul blíž. „Tak balila jsi dárky, nebo ne?!"

Ashleyiny oči dál pendlovaly mezi nimi dvěma. „Moment. Jak jako, zlého poldu?" Naklonila se taky blíž, což Denisovi trochu sebralo převahu. „Co mi udělá, když nebudu spolupracovat? Denisi, cos to vyved?!"

„Jen klid." Zrzek si trochu trucovitě urovnal polštářek na židli. „Bude na tebe velmi zklamaně zírat a probouzet v tobě pocit viny."

Sebastian našteloval lampu do lepší pozice. „Jen tohle? Tak to budu zírat vskutku velmi zklamaně."

Ashley se trochu vzpamatovala a začala se jí vracet ráznost. „Nevím, co jsi zase vymyslel, ale tohle už jsi přehnal." Nedůvěřivě si Sebastiana změřila. „Vyhoď ho ven a na ten incident s dortem zapomeneme."