nešťastná láska

7.

Další den jsem se probudila u Nat v posteli. Jak jsem se sem vůbec dostala? Co se včera stalo? A proč na sobě mám Natino pyžamo? Převlékla jsem se a šla se nasnídat. Za celou dobu jsem nikoho z avengers nepotkala. Asi mají další misi. Ale o tom by mi Thor řekl. Rozhodla jsem se to prozkoumat. Vydala jsem se do Tonyho kanceláře, kde jsem na jeho pracovním stole našla desky s Lokiho obrázkem a popisem. Na posledním řádku bylo tučně napsáno NEBEZPEČNÝ. Co to má být? Desky jsem si vzala s sebou. Furyho kancelář byla na druhé straně budovy, takže jsem se vydala i tam. Kancelář byla ovšem zamčená ale, když jste patnáct let v rudé komnatě takový zámek pro vás není žádný problém. Dostala jsem se dovnitř a první co uviděla, byl velký monitor z kamerového systému. Jestli je tohle jen nějaký jejich žert tak se jim to zatím daří. Rychle jsem vyběhla k místnosti, ve které by údajně měli být cely. Vešla jsem dovnitř, v cele stál Loki a byl zády ke mně. Potom se pomalu otočil mým směrem.

„Natali. Rád tě zase vidím." Řekl chladným hlasem.

„Loki? Co děláš v té cele? Co se tady děje? A musíš mi okamžitě vysvětlit co je tohle." Zvedla jsem ruku, ve které jsem držela desky.

„Obávám se, že nemusí, slečno Brown. Už jste stejně na odchodu." Vynořil se z temnoty Fury. Pokusil se mě chytit, ale já uhnula a ustoupila od něj dál.

„Ne to nejsem. Chci vědět, co se stalo."

„Dobře. Zde pan Laufeyson se snažil ovládnout naší planetu. Ale díky avengers se mu to nepodařilo." Cítila jsem, jak nás Loki propaluje pohledem. Do dveří vběhli avengers.

„Cože?" Zašeptala jsem.

„Už to ví." Slyšela jsem Natashu.

„Ty jsi mi celou dobu lhal?" Zeptala jsem se Thora se slzami v očích.

„Natali, poslyš, omlouvám se nemy-"

„Ty jsi celou tu dobu věděl, že je tady a i tak jsi mi lhal do obličeje?" Nenechala jsem ho domluvit.

„ Omlouvám se." Zopakoval.

„Tak ano nebo ne?" „Ano." Řekl nejistě. Z očí se mi drali slzy. Jen jsem slyšela Lokiho smích. Asi musela být sranda se na nás dívat. Otočila jsem se k němu čelem.

„Jak jsi mohl?" Zašeptala jsem.

„ Ale notak Natali moc to řešíš." Na tváři měl ten slizký úsměv.

„A já ti věřila." Jen kývnul na souhlas.

„Říkal jsi že by jsi nikomu nikdy neublížil." Řekla jsem trochu zoufale.

„Tak jsi asi věřila tomu špatnému." Odpověděl chladně. A to už jsem nevydržela. Vyběhla jsem z místnosti, co nejrychleji jsem mohla. Ignorovala jsem Thoroho volání. Běžela jsem rovnou do pokoje, kde se zamkla. Lehla jsem si na postel a za chvíli se mi povedlo usnout.

----------------------------------------------------------------------------------------

Takže je tu další část. Doufám že se líbí.

love ya

naty