nešťastná láska

2.

Objevila jsem se na dece. Vedle mě seděla celá moje rodina a přála mi k 4 narozeninám. Pamatuju si to jen matně. Na dece byl můj narozeninový dort a další občerstvení. Seděli tam moji rodiče, sourozenci a prarodiče. Slavili jsme až úplně do noci. Rodiče mě poslali spát, ale nechtělo se mi. Vyplížila jsem se ven na zahradu. Slyšela jsem je. Moji rodiče se hádali. Nebyla to obyčejná hádka, jakou jsem znala normálně doma. Tohle bylo jiné. Máma křičela na tátu, že už ho nechce nikdy vidět, že si má sbalit svoje věci a odejít. Slyšela jsem něco o rozvodu a nenávisti. Nahrnuli se mi slzy do očí. Otec odcházel a já se ještě více přikrčila, aby mě nebylo vidět. Jakmile odešel, rozhodla jsem se vrátit do pokojíčku. Zabalila jsem si pár věcí a oblékla si svůj výcvikový oblek. Vzala jsem tašku a vydala se do černého lesa. To vše je moje vina. Pomyslela jsem si. Neviděla jsem na vlastní krok. Najednou jsem za sebou uslyšela prasknutí klacíku. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl. Někdo mě zezadu popadl za vlasy a táhl pryč.

------------------------------------------------------------------------------------------------------

V ten moment jsem se probudila. Měla jsem slzy v očích. Byla to další noční můra z mého dětství.

„ Natali." Slyšela jsem vedle sebe. Byla to Frigga. Hned si mě přitáhla do objetí.

„ Je to v pořádku. Byl to jen sen." Utišovala mě. Pomohla mi na nohy, doprovodila do koupelny a zavřela za sebou dveře. Umyla jsem se a oblékla se do spodního prádla a černé halenky. Frigga mi pomohla zavázat korzet a já si oblékla sukni, které byla ve stejné barvě jako halenka. Do pokoje vešla mladá dívka. Usoudila jsem, že je to služebná. Posadila mě ke stolku a mlčky mi učesala vlasy do krásného copu, jako měla včera Frigga.

„Děkuji." Usměju se na ni. Úsměv mi oplatila a potichu odešla.

„Za chvíli pro tebe přijdu." Oznámila mi Frigga. Jen jsem přikývla, Frigga se na mě zasmála a odešla. Zvednu se, jdu na balkon a dívám se na děti, které si hrají venku na schovávanou. Chtěla bych mít dětství jako oni. Hrát si s jinými dětmi běhat venku a být svobodná, šťastná. Na svém rameni jsem ucítila ruku. Otočím se a vidím Friggu.

„ Všichni tě očekávají." Přikývla jsem. Došli jsme před vchod do jídelny.

„ Jsem nervózní." Přiznám.

„ Nemusíš být. Určitě si tě všichni oblíbí." Ujistila mě.

„ V to doufám." Zašeptám. Frigga otevřela dveře a obě jsme vešli dovnitř. Všichni se na nás dívali, bylo to trochu nepříjemné. Blonďatý muž s dlouhými vlasy, které mu sahali nad ramena se zvednul a došel ke mně. Thor bůh hromu a blesku.

„ Moc rád vás poznávám Natali. Mé jméno je Thor. Jsem právoplatný syn Odinův a bůh hromu a blesku." Nechtěla jsem být jako fanynka takže jsem dělala že ho vidím poprvé. Vzal mojí ruku a políbil ji na hřbet. Za jeho zády jsem viděla Lokiho, který se na něj znechuceně díval. Thor mi odsunul židli a já se posadila vedle něj a Friggy. Se všemi jsem se seznámila a začala jíst snídani. Upřímně jsem hlad moc neměla a přišlo mi neslušné odmítnout jídlo.

„Takže Natali jak se ti u nás líbí?" Optal se Odin.

„Máte to tu moc hezké. Líbí se mi ty květiny, které jsou v zahradách." Usměju se.

„ Takže máš ráda květiny." Zajímá se Thor.

„Ano. Miluji květiny." Posnídali jsme a každý šle do svého pokoje. Celý den se nic moc nedělo. Po snídani jsem šla do zahrad. Poobědvala. Četla si. Povečeřela a šla spát. Jak říkám nuda. A takhle to šlo asi čtrnáct dní. S Lokim jsem nepromluvila ani slovo. Myslím, že Thor se o mě nějak moc zajímá. Donesl mi květiny, je ke mně milý, a když se k němu přiblížím trochu blíž přijde mi že je nervózní. Nevím, co si o tom mám myslet ani jak na to reagovat.

-------------------------------------------------------------------------------------

Takže je tu další kapitola doufám že se líbí.

love ya

                                                                                                   naty