1.

89 5 6
                                    

Probudila jsem se v měkké posteli. Chtěla jsem se zvednout, ale moje tělo mi to nedovolilo. Podívala jsem se z okna, které vedlo na balkon. Intuice mi říkala, že se mám bát. Z vedlejší místnosti jsem uslyšela hlasy. Když utichli, ve dveřích se objevil mladý muž. Na sobě měl zlatozelené brnění, kožené boty a plášť se zelenou podšívkou z hedvábí. Tváře mu lemovali havraní vlasy které sahali nad ramena. Co mne však zaujalo, byli jeho krásné smaragdové oči. Opět jsem se pokusila zvednout, jeho ruka mě ale zastavila a zatlačila zpět do peřin. Absolutně jsem netušila, jak se od dveří dostal tak rychle až k posteli která byla na druhém konci pokoje.

Chvíli jsme se na sebe dívali ale pak se otočil a byl zase pryč. Honilo se mi hlavou, kdo to byl, kde jsem nebo co se stalo. Nechápala jsem jak jsem se zde ocitla ani mi nedal příležitost se na cokoliv zeptat. Z myšlenek mě vyrušilo otevření dveří. Otočila jsem hlavu abych se podívala kdo vešel. Uviděla jsem ženu, byla oblečena do šatů, které většinou ve filmech nosili královny. Vlasy měla zapletené do krásného copu.

„Omlouvám se, probudila jsem tě?" Optala se provinile. Jen jsem zakývala hlavou na nesouhlas.

„Moc nemluvíš, jak vidím že?" Znovu jsem zakroutila hlavou. Jsem typ člověka, který se s lidmi moc nebaví a radši si jde přečíst knihu a u toho poslouchá písničky. Žena přišla ke křeslu které bylo hned vedle postele a posadila se. Trochu jsem se napjala, když to zbystřila hned mě začala uklidňovat.

„Nemusíš se mne bát." Ujistila mě.

„Mé jméno je Frigga a tvé?" Mluvila tak vznešeně.

„Natalia." Pípnu.

„Výborně." Zajásala.

„Určitě budeš ráda, když ti řeknu kde jsi a co se stalo." Přikývla jsem.

„Abych začala od počátku." Na chvíli se odmlčela.

„Jsi na planetě jménem Asgard. Po pravdě nevíme, jak ses tu objevila. Vyděsila jsi nás."

„Omlouvám se." Řeknu naoko smutně.

„Ty se nemáš za co omlouvat. To je v pořádku." Povídali jsme si dlouho. Řekla mi minulost a různé pověsti z Asgardu. Frigga pohlédla ven z okna, kde už byla tma.

„Už bych měla jít." Jen kývnu. Zvedla se z křesla a dala se na odchod.

„Mohla bych se ještě na něco zeptat?" Řeknu trochu nejistě. Otočí se na mě.

„Ale jistě moje milá. Co bys chtěla vědět?" Optá se s úsměvem.

„Kdo byl ten muž?" Optám se. Tázavě se na mě podívá.

„Ten co tu byl ráno." Dodám.

„Ou ty myslíš mého syna." Řekne klidně.

„Jak se jmenuje?" Zajímám se dál.

„Loki." Odpoví a odejde. Loki to jako ten Loki z mytologie? To jako ten bůh? To jméno se mi pořád honilo hlavou. Na jednu stranu mi přišlo zvláštní, ale na druhou krásné a zajímavé. Líbilo se mi. Posadila jsem se na postel a chvíli se přemlouvala, abych alespoň zkusila pár kroků. Po chvíli přemlouvání jsem se postavila a udělala první krok. Vydala jsem se ke knihovně a vytáhla z ní první knihu, která mi přišla pod ruku. Byla to severská mytologie. Podobnou knihu jsem měla doma, miluji mytologii. Vrátila jsem se do postele, lehla si a začala číst. Až jsem narazila zmínku o Bohu jménem, to neuhádnete Loki. To bude on. Četla jsem dál a všechno zapadalo. Jestliže jsem vážně na Asgardu tak to znamená jen jedno. To že bych se měla poznat s Thorem a Odinem. Paráda. To bude něco. Chvíli jsem si ještě četla. Bavilo mě to. Nečekaně tato mytologie byla jiná. Ne úplně ale byla. Na Zemi jsou příběhy hodně domyšlené. V této knize to bylo napsané konkrétněji. Četla jsem dlouho do noci. Po chvíli jsem upadla do říše snů.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak toto je první kapitola.

Budu se snažit vydávat pravidelně.

love ya :)

nešťastná láskaKde žijí příběhy. Začni objevovat