Byl jsem u stolu s jídlem a sledoval Dylana jak se baví s Kayou a Blakem. To byla má šance. Proto jsem odešel ven, před jídelnu a napsal jsem jakoby Dannymu.
Ahoj
No čau
Už mi řekneš co je to překvapení?
A ty mně?
Pokud vím, tak jedno je co natáčíš a druhý, že chystáš naše setkání
Jo máš pravdu
A ty máš to stejné s filmem a to druhé vůbec netuším
Tak to druhé ti řeknu a pomohu ti i s tím tvým jestli chceš
Cože? Jak?
Kde teď jsi?
V jídelně na obědě
Ve studiu?
Ano
Pojď ven ke schodům
Počkej-
Jak víš, že tu jsou schody?
Nezdržuj a pojď
Ušklíbl jsem se nad jeho zmatením a schoval se za roh budovy, která byla za těmi schody. Po chvíli vyšel zmatený Dylan a všude se rozhlížel. Takže to byl opravdu celou dobu on. Jasně, věděl jsem to už včera, ale teď je to takové. Nevím jak to popsat.
Dylan vystoupal asi dva schody nahoru a stále se díval do budovy zády ke mně. To mi vyhovovalo. Potichu jsem vyšel a postavil se za něj a napsal mu:
Otoč se
Hned mu cinklo upozornění a on se podíval na telefon. Když si zprávu přečetl, ve vteřině byl čelem ke mně. "Thomasi.?" povytáhl na mě obočí. "Danny?" zeptal jsem se ho. V tu chvíli mu to došlo. "Pane bože! Jamesi!" vykřikl a dal si ruku na pusu.
"To jsem já." usmál jsem se na něj a v tu chvíli jsem se objevil v jeho velice pevném objetí.
ČTEŠ
He text me first
FanfictionCo způsobí jedna náhodná zpráva? To se dozvíte v tomto příběhu. Doufám, že se vám příběh bude líbit a užijete si ho.
