Tajně zamilovaná

Konečně jsem nakopala prdel té svini

     Už podle názvu je jasné komu, samozřejmě že Isabelle. Nebo ne já, ale spíš někdo, s kým jsem se za poslední dobu sblížila...Jacob! I já jsem z toho byla v rozpacích. Raději Vás uvedu do děje, přeji příjemné čtení!

     Ráno bylo zcela totožné jako má minulá, nic zajímavého. Když jsem ale vešla do budovy školy a přišla ke své skřínce, nevěřila jsem svým očím. Šel se mnou trochu průvod, protože popularita Jacoba. Ale upřímně, teď nebyla žádaná. Jediné plus bylo, že to byli svědci, kteří mi dosvědčí, že mi Isabella zničila skříňku, protože na ní byla opravdu nepěkná slova, která tam se svým kumpánem napsala. Když to uviděl Jacob, okamžitě se rozběhl k mé skřínce a tomu klukovi, který se v tu dobu kochal svým "dílem", vrazil pěstí přímo do nosu. Ovšem ten týpek byl známý rváč, takže i když mu tekla krev, vrazil Jacobovi takovou ránu do rtu, že mu začal téct snad vodopád krve. Skolilo ho to. Kumpán se s radostí usmál a otočil. Mezitím se ale Jacob naposled zvedl a dal mu poslední ránu. Tu už kluk, který s ním bojoval ustál jen tak tak a rozeběhl se pryč. Jacob ho nechal, nechtěl mít problém, on a rvaní nešlo do sebe. Isabella tam stála před všema nehnutě, věděla, že bude mít problém, tak se rozhodla pro to nejubožejší variantu. Začala se tam prezentovat jako oběť: ,,Já za to nemůžu. To byl jeho nápad, jsem v tom nevinně!" Myslela si, že jí to Jacob sežere i s navijákem, jako vždy. Jenže se holčička přepočítala: ,,Všichni víme, že to byl tvůj nápad, a proto se tady před všemi s tebou rozcházím, je konec!" Isabella se na něj nevěřícně podívala, bylo na ní vidět, že to nečekala. Najednou ji zrudla, ovšem se nevzdala, to by nebyla ona. Začala tam totální scénu a začala na něj řvát: ,,Se mnou se nikdo rozcházet nebude! Kdo si myslíš, že si? To, že máš popularitu neznačí nic, ty ubožáku. To já jsem ta, která ti jí zaručila, chození se mnou!" ,,Urážet někoho dokazuje jen, že nemáš argumenty. Tu popularitu mám kvůli tomu, že se dokážu chovat k lidem, a ne kvůli tomu, že bych se choval jako debil- jako ty. Rozeberme si tedy tvou popularitu- když procházíš, holky jdou stranou. Nebude to náhodou tím, že každému vyhrožuješ, machruješ s penězma a nikdo s tebou nechce mít nic společného? Myslíš, že peníze ti tu popularitu zaručí na vždy? Nezaručí. Možná se s tebou bude pár ubožáků bavit, ale ne kvůli tobě kvůli penězům, to není kamarádství, to je využívání. Je mi tě svým způsobem líto. Takový chování bych od tebe nečekal, ale možná proto, že jsem si myslel, že chodím s někým jiným a ne s rozmazlenou krávou." Řekl chladně a odešel někam Bůh ví kam. Běžela jsem za ním, ale moje fyzička "je tak dobrá", že i jeho rychlo chůzí jsem ho hned ztratila. Škola je velká a asi šel na nějakou hodinu. NE NEMÁM JEHO ROZVRH TOLIK PROKOUKNUTÝ, takže nevím kam zmizel. 

     Po škole jsem šla doprovodit holky a dala si delší procházku domů. Hrozně mi hlavou vrtal, proč se s ní vlastně rozešel? Bylo to snad kvůli mně? Ne to je blobost! I když...Co když  to tak fakt je? Ne, není, u něj nemáš šanci! Ale přece jen, byl do ní blázen a teď? Ne Elizabeth, nemysli na to! Raději jsem hejbla kostrou, dala si extra svižnej playlist na spotify a za 5 minut byla doma (jindy bych to šla tak 15 minut), bolí mě nohy, ale jsem doma. Hurá, konečně! Doplazila jsem se do pokoje, hodila tam tašku a šla dolů do kuchyně. Lednice prázdná. Jak jinak. Rozhodla jsem se, že konečně půjdu nakoupit, pizza, kebab, čínský nudle a fast food už moc nefeeluju. Máme tady kousek Tesco, takže jsem si dala procházku, opět. Ovšem je to lepší něž nějakej blaf. Čekala jsem, že nakoupím tak jednu tašku max., ale vycházela jsem se DVĚMA TĚŽKEJMA TAŠKAMA. Je to k nám sice jen 10 minut, ale přišlo mi to jako dvě hodiny. Přišla jsem celá udřená domů, vyndala nákup, převlékla se do trochu domácího oblečení (no dobře, domácího pro mně- nike krátké černé kraťasy a bílé nike tričko), po převlečení jsem se mohla pustit do vaření. Dělala jsem boloňské špagety. Když to bylo hotové, tak jsem se konečně mohla po celém dnu najíst. Měla jsem takový hlad... Po najezení jsem umyla nádobí a ulehla na sedačku v obýváku. Vzala jsem si mou oblíbenou deku a začala hledat ovladač, občas je to složitý...Po chvilce jsem ho našla a zapla Netflix, chvilka lenošení. přece jen, je pátek, co by kdo po mně měl zrovna dneska chtít. Právě vyšla nová série Control Z, lest go! A jde se koukat. U úvodních titulků moc pozor nedávám, takže jsem zapla ig. Najednou vidím, že mi psal Jacob. Před 12 minutama. 

*Chat mezi mnou a Jacobem*

Jacob- Ahoj, nechceš se sejít? Rád bych si po tom fiasku promluvil s někým normálním. Měla bys čas? Pokud ano, napiš mi a dopíšu podrobnosti. 

Já: Ahoj, ráda se sejdu, jen mi dej vědět ty podrobnosti. 

Jacob: Dneska v sedm v kavárně na náměstí? 

Já: Dobře, to je sice za půl hodiny, ale to fitnu, tak zatím, budu se těšit.

Jacob: Já taky <3

*realita*

     Sakra! Sakra! Sakra! V mé hlavě nastal extrémní bordel. To srdíčko? Co to znamená. To ovšem bylo k řešení později. Spíš mě nervovalo to, že jsem měla půl hodiny na to sw převléct, upravit a dojít přes půl města pěšky. No dobrý, zapínám ultra rychlost přípravy. Běžela jsem nahoru snad po čtyřech schodech a začala krámovat celou skříň. Vyházela jsem snad celou skříň, ale za 2 minuty jsem měla oblečení vybrané, ale i na sobě. Rychlík ze mně bude. Teď vzít tak rychle koupelnu, dala jsem na mou klasiku- řasenka a rtěnka. Málem jsem si vypíchla oko, ale to je v pohodě. Trvalo to asi 5 minut a byla jsem i obutá a zamykala dveře baráku. Má chůze a později i dech značilo to, že jsem fakt spěchala, ale stihla jsem to! Dokonce 4 minuty před schůzkou. Nebo randem? Těžko říct. 

     Vydýchala jsem se a vešla dovnitř. Sebevědomá, upravená a připravená na rozhovor. Když jsem zahlídla Jacoba, šlo vidět, že už tu nějakou dobu je. Chudák musel čekat, ale kdo si počká ten se dočká. Před jeho stolem jsem trochu zpomalila, a když mě viděl, vstal,  pozdravil mě a posunul mi židli, abych se posadila, když jsem si sedla, přisunul mně ke stolu a nakonec se sám posadil. Já toho kluka žeru!  Usmál se na mě, ale úsměv ho celkem rychle přešel, když se podíval na dveře, nebo spíš na člověka, který tam stál... Když jsem se otočila,. bylo mi jasné, proč ho přešel... No jasně, byla to jeho ex a kráčela si to k našemu stolu. Už v tu chvíli jsem věděla, že Nám udělá pořádnou ostudu a taky že jo. Došla ke stolu a začala: ,,Tak kvůli týhle krávě ses se mnou rozešel?! Máte randíčko? Jak jinak. Ty si byl vždycky děvkař." ,,Co prosim?! Já? Nevím, kdo každý den flirtoval s každým a podváděl mě všude kam šel. Dřív jsem tomu nevěřil, ale dneska jsem se přesvědčil. Ten tvůj kumpán, no? Dneska před tím než Elizabeth pomaloval tu skříňku, domlouvala ses s ním na podrobnostech a pak ses s ním líbala. Fuj, je mi z tebe zle." Začal řvát skoro na celou kavárnu. Ty emoce v tom byly znát, chudák. Nevěděla, že ji viděl, styděla se, ale stejně se nedala: ,,Ty taky, podívej na tuhle? S touhle štětkou se taháš?" ,,Já nejsem štětka, na rozdíl od tebe" řekla jsem rozčíleně i Jacob se přidal: ,,Ona není žádná štětka, co si vůbec dovoluješ jí takhle urážet? Vypadni, nebo tě nechám vyhodit ochrankou!" ,,Cože?! Ty seš takovej hajzl, to není možný. Elizabetho, tebe si ještě podám." Nejdřív ukázala na Jacoba, pak na mě a vzteky odešla. Konečně. ,,Promiň, nevěděl jsem, že přijde a udělá takovou ostudu, nevypadnem odsud a nepůjdem někam jinam? Tady na nás všichni blbě čumí" Omluvil se a usmál se, aby zlehčil situaci. Usmáíla jsem se taky a odvětila: ,,Mizíme" Oba jsme se tomu zasmáli, on zaplatil za své mini kafe a okamžitě vyšli z kavárny. Jsem už nikdy nejdu, máme tu takovou ostudu... 

     Pomalou chůzí jsme si pochodovali po městě, hledali otevřenou kavárnu a povídali si. Prošli jsme snad celé město a žádná otevřená kavárna v dohledu. Povídali jsme si chvíli nebo minimálně mě to tak připadalo, byly to tři hodiny. Rozpovídal se o jeho vztahu s Isabellou, jak ho ve vztahu utlačovala, vydírala a jen využívala kvůli jeho popularitě. Nebo o tom, jaký má postouj ke své popularitě. Povídali jsme si i o našich rodinách a prakticky o všem možném než mě doprovodil domů. 

     Před domem se se mnou rozloučil dlouhým obětím a pusou na tvář. Celkem nečekaný jev, ale nedala jsem na sobě znát sebe menší rozpaky, zamávala na něj a vešla do domu. Nikdo tam nebyl, klasika. Vylezla jsem schody, umyla se, odlíčila se, udělala skin-care a šla si lehnout. Nešlo mi usnout, protože jsem pořád přemýšlena nad tím, co se mohlo stát, kdyby tam nedorazila ta kráva, či co sakra znamenala ta pusa na tvář. Usnutí mi trvalo dýl než obvykle, ale v jednu ráno jsem vytuhla. 

Děkuji za přečtení až do konce, po sakra dlouhé pauze opět začínám psát. Bud se snažit vydávat co nejčastěji. Doufám, že se Vám dnešní příběh líbil a snad jste si ho užili. Budu ráda, když mě podpoříte followem a likem, extrémně to potěší a hlavně mi to dá ohlas, že se vám to líbilo.