Nečekaní táborníci ! ✔ | HS

40. Konec tour a odlet!

Užijte si kapitolku a prosím více aktivity :) :*

____________________________
,,Ty se moc nesměj a jdeme balit" ukázala na mě a já se hned postavil z postele.

,,Rozkaz šéfe" zasalutoval jsem a začali jsme balit.

Mellisa:

Čekáme před hotelem, než pro nás přijedou dvě auta, která nás odvezou na letiště. Ano přesně tak, letiště. Celé tour jsme jezdili autobusem, ale zpátky musíme letadlem. Letadlem jsem letěla jen asi dvakrát a stačilo mi to.

Teď poletíme několik hodin a já jen doufám, že to skoro celé prospím a nebudu tolik vnímat.

,,Mell ? Jsi v pohodě ?" probudil mě z myšlenek Harryho hlas

,,Jo.. proč se ptáš ?" zvedla jsem jedno obočí

,,Koukala jsi jen do nějakého rohu a byla úplně mimo" vysvětlil a já se jen usmála

,,V pohodě.. zamyslela jsem se" chytila jsem ho za ruku a pak i objala. Do několika minut už přijeli naše auta a my mohli v klidu nastoupit a jet.

*****

Pohodlně sedím v letadle a snažím se nevnímat to, kolik tisíce kilometrů je pode mnou. Letíme už něco přes hodinu. Díky bohu vedle mě sedí Harry a určitě si všiml jak jsem krapet nervózní.

,,Vše v pořádku? Jsi trochu bledá" ustaraně se mě zeptá

,,Jo.. jsem v pořádku. I když mi je trochu nevolno jinak vše je OK" nepatrně se pousměji

,,Vidím na tobě, že není"

,,Vždyť říkám. Trochu nevolno"

,,Dobře, dobře" zvedl ruce v obranném gestu a zasmál se. Jen jsem pokroutila hlavou a zavřela oči. Po několik minutách jsem konečně usnula.

*****

Probudil mě až náhlý menší otřes. Celkem jsem se lekla. Ztěžka jsem otevřela oči a všimla jsem si, že už nejsme v letadle, ale akorát mě Harry pokládá do auta. Díky bohu.

Nevšiml si, že jsem se probudila, tak jsem opět zavřela oči, ale spát se mi už nechtělo. Vždyť jsem taky prospala celý let. Dveře na mojí straně se zabouchly a jakmile Harry nasedl vedle mě.. podívala jsem se na něj. Vypadal zamyšleně.

,,Harry.. ?" oslovila jsem ho a on se na mě hned otočil

,,Promiň..Vzbudil jsem tě ?"

,,Ne, jen.. vypadáš nějak zamyšleně a mimo. Děje se něco ?" trochu jsem se obávala toho co řekne

,,Ani ne. Vlastně možná.. co se ti zdálo ? Podle toho co jsi říkala ze spaní to asi nebylo nic hezkého" vysvětlil a já se zamračila. Mě se něco zdálo ? To ani nevím. Nevzpomínám si, že bych měla nějaký sen.. natož zlý nebo snad dokonce noční můru.

Nechápavě jsem se na něho dívala a on stále čekal zřejmě na odpověď. Nevěděla jsem co mu mám na to odpovědět. Byla jsem teď docela mimo..

,,Já nevím.. ani netuším, že by se mi něco zdálo. Co jsem říkala ?" povzdychla jsem si a on si rukou prohrábl svoje kudrlinky. Nevypadal nadšeně, že mi to má odvyprávět.

,,Stále si trochu křičela o pomoc a ať tě někdo nechá být, že za nic nemůžeš a pak jsi začala něco o mě v tom smyslu, že o mě nemůžeš přijít a ať nás nechá jít. Bylo to jak z hororu. Takhle to bylo asi přes půl hodiny. Občas jsem měl pocit, že ti vyklouzlo i několik slz. Nemohl jsem tě vůbec probudit. Na chvíli to pak přestalo, no.. pak zase začalo a téměř všechno se to opakovalo. Měl jsem o tebe strašný strach a nejhorší bylo, že jsi nebyla schopná se probudit.. jakoby to prostě nešlo" dopověděl a já jen zírala s otevřenou pusou. Jako vážně? To snad ani není možný. Zní to šíleně.

,,Tohle se mi ještě nestalo.." řekla jsem mu po delší době. Netušila jsem co víc na tohle vše říct.

,,Nechápu to" dodala jsem

,,Já taky ne" potvrdil a pak se rozjel směr můj dům. Těšila jsem se na svoji normální postel, až si lehnu a budu vyspávat bůh ví do kolika.

Zastavili jsem u mě před domem a stále se v něm svítilo. Máma tedy ještě nespí. Aspoň si s ní budu moc ještě chvíli povídat. Vyndali jsem z kufru auta naše zavazadla

,,Počkej.. pomůžu ti" zasmál se Harry, když se mi nedařilo vytáhnout můj kufr. Tahala jsem ho ven jako mrtvolu.

,,Děkuju" postavil ho na zem, zamkl auto a šli jsme dovnitř. Odemkla jsem klíče a vešli jsme.

,,Ahoj mami! Jsme zpátky !" křikla jsem do obýváku z něhož šli jakýsi zvuky. Vešli jsme úplně dovnitř a s Harrym uviděli mamku jak si to rozdává s nějakým chlápkem na gauči. Koukala jsem na ně s otevřenou pusou a troch víc se radši přiblížila k Harrymu.

Omylem mi spadli klíče od toho šoku, takže jsem na nás tak trochu upoutala pozornost

,,Upss" špitla jsem a chytila se Harryho, který zíral s otevřenou pusou stejně jako do teď já. Okamžitě se od sebe odtrhli a podívali se směrem k nám. Ona si špitla něco ve způsobu sakra a hned se na mě znova podívala.

,,Mell.." pověděla mamka a já v tu chvíli nevěděla co dělat. Nevím proč, ale pustila jsem se Harryho a vyběhla do mého pokoje a Harry běžel hned zamnou.

Sedla jsem si na postel a Harry mě objal. Snažila jsem se rozdýchat to, co jsem viděla dole. Stále jsem to měla před očima. Proč sakra nemohli jít aspoň k ní do ložnice. Chtělo se mi brečet a zároveň i křičet. Je téměř tři měsíce rozvedená s tátou a už chrápe s jinýma.. proč ?!

Dveře mého pokoje se opatrně otevřeli a moje máma vešla do pokoje. Měla jsem chuť ji hned vyhodit, ale nemohla jsem. Pořád je to moje matka..

Koukala se na mě a já na ní. Nechtěla jsem být a ani nebudu ta, která začne tuhle konverzaci do které se mi absolutně nechce. Nechci s ní nic řešit a už vůbec ne o tom praseti co čeká na moji matku dole.

,,Mell nech si to prosím vysvětlit.." začala opatrně. Tak tohle bude ještě zajímavá konverzace..

_________________________________

WOW!! Máme tady 40-ku! Není to úžasný? No.. pro mě jo :D

Připadá mi to tak strašně blízko co jsem Táborníky začala psát a teď už zveřejňuji 40. kapitolu :3

Vážím si moc toho jak moje kapitoly komentujete, dáváte vaše votes a hlavně, že čtete :3 moc vám všem Děkuju :*

Doufám, že se část líbila :))

Jako vždy prosím o votes a komenty..díky :DD

Jste skvělí, mám vás ráda

- Páčkoo :**