Nečekaní táborníci ! ✔ | HS

13. Posezení u ohně

Najednou do chatky někdo rychle vběhl a my s Mell koukali do očí třem zmateným lidem, kteří na nás koukali jak kdybychom spadli z Marsu.

Právě jsem nějak nepochopil o co tady jde. Niall, Liam a Lucy na nás koukali vyděšeným výrazem jako bychom se tady vraždili. Přitom my se s Mell smáli jak dementi, protože ty jejich výrazy stáli za to. Políbili jsme se a oni byli stále jako v šoku.. jako by nevěděli, že spolu chodíme. Tak fajn..už to nedávám.

,,Co tak koukáte?!" vřískl jsem, ale snažil jsem se nesmát, protože pořád koukali tak blbě.

,,No.. ehm.. prostě jsme šli sem za vámi a najednou jsme uslyšeli odsud křik. Tak jsme se rozeběhli sem, viděli vás a pak zbytek už znáš" musel jsem začít znovu smát. Ani už Liam nerozezná křik z bolesti od smíchu.

,,A co jste si jako mysleli? Že mě tu Harry vraždí nebo co?" Mellisa byla úplně mimo a furt se chtěla smát.

,,No to jako ne, ale prostě jsme se lekli co se děje. Chápete?" Niallovi už taky začali cukat koutky, protože pochopil, že jsme si tu vážně nijak neubližovali. Lucy už se smála úplně asi jako Mell. Fajn.. přiznávám, poslední dobou se smějeme pořád, ale komu to vadí? Mě rozhodně ne. Aspoň není nuda.

,,A kde je vlastně zbytek?" ptal jsem se.

,,Zůstali tam." odpověděl jednoduše Niall.

,,Aha" zněla moje odpověď.

,,Tak co chcete dělat?" ptala se Mell.

,,Twister? Dojdu pro něj" jeden návrh od Niall.

,,Ne, tady je málo místa a venku ze sebe nebudeme dělat šašky." zavrhla Mell a Lucy s ní přikývla. Nakonec to dopadlo tak, že jsme si jen prostě povídali.

*O pár dní později*

Mellisa:

Je to neuvěřitelný, ale už to bude měsíc co jsem s Harrym a co jsme tady. Ještě něco kolem týdnu.. nevím nechci to počítat.. a pojedeme domů. Nikam se mi nechce. Ta představa, že nebudu usínat vedle něho a probouzet se s jeho polibky na dobré ráno je hrozná. Vzala jsem si na kluky i na El s Perrie číslo a skype, abychom byli stále v kontaktu. Ale je super, že až přijedu domů tak to bude jen pár dní do mích 19-tých narozenin. Moc se těším, ale nejvíce se těším až moji mamku s tátou seznámím s Harrym. Řekla bych že se jí určitě bude líbit.. asi jako mě.

Momentálně naše parta, která mi samozřejmě bude chybět nejvíce, sedíme u ohniště a máme takovou skleslou náladu. Moc dobře vím proč. Všichni si uvědomujeme, že takováhle chvíle se během roka prostě už nenaskytne. V Londýně nebudeme moc si jít jen tak sednou k ohni, zpívat písničku nebo prostě jen poslouchat Niallovo brnkáni na kytaru jako teď. Vím, že se budeme moc vídat dál i během roku, ale tuhle chvíli nám nikdo nenahradí. Řekla bych, že nejvíce to bude chybět klukům a El s Pezz.. jasně tahle atmosféra, prostředí a tak bude chybět nám všem, ale u nich to myslím tak, že už nebudou mít takovou svobodu a volnost jako teď. Žádní novináři, paparazzi a podobně. Chápu je, musí to pro ně být opravdu těžké. To ticho, které mezi námi všemi panuje je vlastně dost uklidňující. Sedím vedle Harryho držíme se za ruce a já mám opřenou hlavu o jeho rameno.

,,Taky se vám tak nechce domů" začal Liam. Jo málem bych zapomněla.. včera mu přijela aspoň na těch posledních pár dnů Danielle, která je moc milá a je s ní strašná legrace. Ano i na ní mám samozřejmě kontakt.

,,Ne.. bude mi to tu hodně chybět" pokračoval Harry. Už mě začali štípat slzy v očích. Harry se na mě podíval a při pohledu do těch jeho krásných očí jsem se už rozbrečela úplně

,,Neplakej princezno.. nesluší ti to tak. Úsměv je lepší" Harry se mi sice pokoušel zvednout náladu, ale i tam mi to moc nepomohlo. Jen jsem se na něj pokusila trochu usmát. Otřel mi slzu a políbil. Byl to jemný polibek skládaný ze všech citů, k němu a on ke mě.

,,Nechce se mi odjíždět.. budeš mi moc chybět" pověděla jsem mu po polibku.

,,Ty mě taky lásko" V tuhle chvíli jsem chtěla být jen a jen s ním. Jasně... ostatní mi taky budou moc moc chybět, ale Harry je prostě na prvním místě.. přece jen je to můj přítel a celkově všechno co potřebuji. Po dalších dvou hodinách co jsme tam seděli jsme byli už unavení a šli spát. Harry s Niallem šli automaticky k nám. Harry si lehl vedle mě, ostatně jako vždy, dal mi pusu do vlasů a ještě dodal..

,,Dobrou zlatíčko"

,,Dobrou Hazzoušku" odpověděla jsem mu a zasmála jsem se nad tím jak jsem mu řekla. Harry se jen uchechtl a šli jsme spát.

*Noc*

V noci jsem se probudila kvůli snu. Bylo v něm, že se mým rodičům absolutně Harry nezamlouval už od pohledu a pak když si ještě do uvědomili, že je to zpěvák z mojí oblíbené skupiny, který stále někam cestuje, tak ho zavrhli úplně. Byla jsem kvůli tomu na dně a utekla z domova, ale nejdříve jsem se s rodiči pohádala, řekla, že je nenávidím a to hlavně, protože nechtějí přijmout někoho koho tak moc miluji. Pak jsem tedy utekla. Šla jsem k Harrymu a zůstala s ním. On mě u sebe s radostí nechal a rodiče mě ani nehledali. Věřím, že v realitě by mě určitě hledali a můj útěk nenechali jen tak..

,,Lásko? Děje se něco?" lekl se Harry když mě viděl. No.. já se lekla jeho, protože jsem myslela, že spí.

,,Nene, jen se mi zdál hnusný sen" řekla jsem mu na rovinu.. vždyť nemám co skrývat.

,,A povíš mi co?" zeptal se a objal mě. Celé jsem mu to odvyprávěla

,,Zlatíčko neboj.. to se nestane" uklidňoval mě.

,,Děkuji.. za všechno. Za to, že tu se mnou jsi, že mi pomáháš a tak celkově ti děkuju. MILUJU TĚ!" pověděla jsem mu a hned na to ho políbila. Pak když se odtáhl mi taky odpověděl..

,,Nemáš za co děkovat. Taky tě miluju"

,,Tak pojď.. půjdeme už spát. Musíš být unavená" pobídl mě

,,Jo jsem, ale to ty taky musíš být" usmála jsem se na něj. Lehli jsme si a on si mě k sobě přitáhl a objal. V tak krásném objetí jsme oba usnuli. Tentokrát se mi už nic nezdálo.

______________________________

Co říkáte na 13. kapitolu?? :D

Je sice obyčejnější, ale snaha byla XD

Děkuju moc, že čtete.. jste úžasní :3

- Páčkoo :3