MHA X Y/N

6.

Chvíli hledáte na papíře tvůj pokoj....

,, tady " ukáže Shoto na pokoj číslo 21 v třetím patře.

,, děkuji" usměješ se a taháš kufr po schodech směrem na horu.

,, počkej, vezmu ho" přiběhne za tebou Shoto.

,, n-ne to j-e v p-oho" s námahou mu odpovíš.

Stejně ti ten kufr vezme a jde nahoru.

Dojdete nahoru až k tvému pokoji.

Vždyť není ani zadýchaný.....

,, tak tady je tvůj pokoj, budu si muset jít něčí dodělat " odejde do vedlejšího pokoje, zůstaneš sama na chodbě před dveřmi tvého pokoje.

Sakra.... Já mu neřekla díky.

Otevřeš je a vidíš menší pokoj se základním vybavením.

Hned na pravo od dveří byl vchod do koupelny na druhé straně je obří skříň na oblečení, naproti ní se rozléhala naproti skříně a hned vedle ní byl postavený pracovní stůl s menšíma šuplíkama. Stěny byly bílé na stropě bylo malé světlo s teplou barvou. (lidi tím je myšleno jakože je taková do žluta xd)

,, no nic, budu si to tu muset trochu vyzdobit " řekneš si pro sebe a vybereš si quirk s vyráběním věci na mistě.

Po hodině a půl máš hotovo i vybaleno.

Už máš hlad je skoro šest hodin večer.
Otevřeš dveře od pokoje a nestačí se divit.
Stojí tam celá třída, dokonce i Bakugo.

Holky stojí ve předu a nakukují ti přes ramena.

,, co tu všichni děláte? " ještě furt ses nevzpamatovala co se děje.

,, no jdeme si prohlídnout tvůj pokoj" vyhrknou holky ze sebe naráz.

,, ale, al~" ani to nestihneš doříct a máš skoro celou třídu v pokoji.

Denki s Kirishimou ti skáčou po vaku na sezení, Mina s Ochakou ti skáčou s nadšením na posteli a zbytek jen tak pokukává po pokoji.

,, hmmmm... Je to tu dobrý no" vysoká ze sebe Bakugo a přejede tě pohledem.

,, díky " řekneš a usměješ se.

,, ahoj y/n už jsem dodělal co jsem potřeboval" otočíš se a uvidíš Shota.

Přijdeš k němu a jemně ho obejmeš.
,, díky " řekneš a vytáhneš se z obětí.

,, za co prosímtě" červená se Shoto.

,, no donesl jsi mi ty věci až sem nahoru a já ti neřekla ani díky" pohled ti míří přímo do Shotových očí.

Má krásné oči. Pomyslíš si.

Chvíli se mu jen tak díváš do očí a pak si uvědomíš že už to musí být nějakou dobu.
Rychle se podíváš někam jinam.

,, no a jinak díky že ses přišel podívat... Heh" cítíš jak ti hoří tváře.

,, nemáš za co děkovat, viděl jsem tě rád a vypadá to tu krásně" pochválí ti pokoj s úsměvem na tváři.

Cítíš se nějak divně jako by se ti mělo každou chvíli rozskočit srdíčko.
Hmm... To asi nebude nic divného, nejspíš jen z toho že mám celou třídu v pokoji.

Ale furt cítíš na sobě něčí pohled možná i více.
Rozhlédneš se po pokoji.
Prvního koho uvidíš je Izuku, koukneš se na něho a usměješ se. Celý se začne červenat. Zamáváš na něho, ale místo aby zamával zpátky tak si schovává svůj červený obličej pod rukama.

,, No prostě celý Izuku" povzdechneš si.

Ale furt mě někdo pozoruje cítím to.
Otáčíš se furt dokola. Tady, červené oči. Je to Bakugo??? Trochu se zarazíš a usmívá se??! No to mě potěš, tohle není normální něco mu je.

Otočíš se směrem na něho a koukneš se mu do očí s úsměvem. Bakugo jemně zčervená, otočí se na patě a odchází.

,,To jako fakt jen tak si odejde, co to mělo být ..". Jsi trochu naštvaná ale neřešíš to.

Teď ale musím nejprve vyřešit tuhle zvěř v mém pokoji. Potichu si povzdechneš.

,, tak ji všichni, ven z mého pokoje, už to bylo dost dlouho!!!!" zařveš po pokoji, ale všichni tě ignorují.
Musím asi použít quirk.
Vyrobí se ti přímo v ruce mikrofon a pár repráků okolo.

Pořádně se nadechneš a spustíš,, všichni ven!!!!!" muselo to jít slyšet přes celý areál školy.

Všichni se drží za uši a dívají se na tebe s nechápavým výrazem.

,, y/n proč jsi to udělala?" zeptá se tě Denki a dá si dlaně pryč od uší.

,, volala jsem tu na vás ať jdete ven, nikdo z vás mě neposlouchal, tak jsem použila quirk" řekneš mu jednoduše.

,, a teď prosím všichni ven, doufám se už to nemusím opakovat " řekneš s únavou v hlase.

,, ano už běžíme" zvolají všichni a derou se přes dveře ke svým pokojům.
Zůstaneš stát v tom bordelu co stihli udělat.
,, no nic teď to tu budu muset uklidit " povzdechneš si.

Otočíš se a málem dostaneš infark.
Těsně za tebou stojí Shoto, byli jste tak blízko sebe až jste se skoro dotýkali,, pomůžu ti" řekne s klidným hlasem Shoto a usměje se na tebe.

Jsi jak přimražená k zemi.
,, uuu... Ty jsi mě vylekal " řekneš když už se konečně vzpamatuješ.
,, nečekala jsem tě hnedka za zády" usměješ se nervózně.

,, je..promiň to jsem nechtěl, mám odejít? " už je trochu nervózní z toho jak u sebe stojíte.

,, nene to je v pořádku" usměješ se na něj a trochu poodstoupíš.

,, tak já ti pomůžu " začne stlát postel.

,, děkuji ti moc" chytneš do ruky pár rámečků co leželi na zemi.

Po 10 minutách máš vše uklizeno.
Už je skoro deště hodin večer a máš hlad.

,, děkuji ti moc ještě jednou "
,, ale nemáš za co, asi už půjdu " usměje se a otočí se ke dveřím.

Jdeš za ním protože se chceš najíst.

,, a kam jdeš ty, nebo jako myslím.... "znervózní.

,, jen si jdu udělat večeři, nestihla jsem to když tu byli" řekneš a zavíráš za sebou dveře.

,, aha, já si jdu totiž udělat taky večeři" rozejdete se společně dolů do kuchyně.

Po půlhodině jste najezení a pokračujete spolu nahoru do pokojů.

,, tak zatím ahoj a zítra ve škole " máváš na něho.

,, jo ty taky a měj hezké sny" zamává ti na spátek a usměje se.

Odejdete každý do svého pokoje.
,, byl to celkem náročný den" mumláš si pro sebe.

Uděláš si hygienu, převlečeš se a jdeš si lehnout.
Nemůžeš už se zítra dočkat do školy.
Usneš s těmito myšlenkami.

Tak jo tady je další kapitola a měj tě se hezky tak čao všichni doufám že se líbila. ✨