Kočičí válečníci - (ne)přeložené knihy

Drápův vztek - kapitola 1.

Originální název: TigerClaw's fury

Hlavní postava: Měsíční dráp / TigerStar

Čas děje: Od Drápova vyhnání z Hromového klanu, do jeho progresu k moci  -  4.-5. díl 1. série

Poznámka od autorky: struktura klanů nebude, zabralo by to zbytečně dost času a navíc si myslím, že není potřebné znát každou postavu z každého klanu. Hádám, že hlavní postavy aspoň z Hromového klanu si každý ještě pamatuje, když tak si je připomene ;)

Zatím přeložím první díl, podle odezvy usoudím, jestli má cenu pokračovat XD

"Zabij ho!"

"Vyškrábej mu oči!"

"Vyžeň ho z lesa!"

V Drápově břiše se ozvala bolestná rána a cítil teplou, lepkavou krev protékající mezi jeho drápi. Zlostné nadávky jeho bývalých přátel zněly, jakoby přicházely z dáli, jakoby byly pod vodou. Prohrál jsi! zapištěl hlas v jeho hlavě. Poražen domácím mazlíčkem! Dráp ze sebe vydal lehké, těžce kontrolovatelné zavrčení. Prohrál jsem tuto bitvu, dodal sám pro sebe potichu. Ale dokud mi krev proudí v žilách, tak se nevzdám.

"Drápe," Mňoukla Modrá hvězda, "máš něco, co by jsi řekl na svou obhajovu?" Modrošedý kožíšek velitelky Hromového klanu byl zalit krví - stejně tak i Drápův - a její oči byly prázdné a nesoustředěné. Drápem projelo vzrušivé uspokojení, když si všiml, jak jeho plány zabraly a jak nechal svou velitelku rozrušenou a neklidnou. Poznal zničenou kočku, když ji uviděl. Tohle byl konec velitelství Modré hvězdy, i přes to, že jí nesebral ani jeden, z jejích životů. Tato myšlenka mu dodala sílu do nohou.

"Obhajovat se před tebou? To jsou jen zbabělé výmluvy pro válečníka!" Zasyčel. "Co to jsi za velitelku? Udržovat mír s ostatními klany. Pomáhat jim! Sotva jsi Ohnivouse a Šedého pruha potrestala za to, že krmili Říční klan a poslala jsi je, aby přivedli zpátky Větrný klan! Nikdy bych neukázal takovou mazlíčkovskou měkkost. Navrátil bych zpět dny Tigřího klanu. Udělal bych Hromový klan zase silným!"

"A kolik koček by při tom muselo zemřít?" Odpověděla jemně Modrá hvězda. Otřásla se a pak zvedla hlavu. "Pokud nemáš co jiného říct, pak tě odsuzuji do vyhnanství," Prohlásila. "Opustíš území Hromového klanu a pokud tě tu nějaká kočka uvidí po východu slunce, má mé právo tě zabít."

"Zabít mě?" Zopakoval Dráp. "Chtěl bych je vidět se snažit."

"Ohnivous tě porazil!" Ozval se Šedý pruh.

"Ohnivous." Dráp pomalu otočil svou hlavou a pohled mu dopadl na zrzavého domácího mazlíčka. Válečnické jméno tě nikdy neudělá válečníkem, nehledě na to, co ti ostatní říkají! "Ještě jednou mi skřiž cestu a uvidíme, kdo je silnější."

Ohnivous vstal, mrskající ocasem do stran, i když jedno jeho oko bylo oteklé z boje proti Drápovi. "Kdykoliv, Drápe." Odpověděl.

"To stačí!" Přerušila je Modrá hvězda. "Už žádný boj. Drápe, ztrať se mi z očí."

Dráp se postavil, navzdory bolesti, která projela jeho tělem. Znovu se mu z rány spustila krev. Slyšel zalapání po dechu koček kolem něj, ale ignoroval to. Bolest nic není! Porážka nic není!

"Nemyslete si, že jsem skončil," varoval je, s pohledem upřeným na zjizvené obličeje koček kolem něj. "Brzy budu velitelem. A o každou kočku, která bude na mé straně, se postarám." Podíval se na své nejbližší přátele v klanu, na kočky, které mu vždy říkaly, že by už dávno měl být velitelem.

"Proužku?"

Černý mourek stál nehybně na místě, mezi ostatními válečníky. "Věřil jsem ti, Drápe," zakňučel. "Myslel jsem si, že jsi nejlepší válečník v lese. Ale spojil ses s tím... s tím tyranem." Dráp hádal, že mluvil o Zlomeném, bývalém velitelovi Stínového klanu, který nějakou dobu žil v táboře Hromových. "A neřekl jsi nic. A teď ode mě očekáváš, že půjdu s tebou?" Neschopen potkat Drápův pohled, sklopil hlavu.

Zrádče! Jak se opovažuješ mě odmítnout před všemi těmi kočkami? Za tohle zaplatíš s každým chlupem na tvém kožichu!

Dráp se donutil uklidnit a pomalu nechal klesnout svou srst. "Potřeboval jsem pomoc Zlomeného, abych se mohl spojit s tuláky. Pokud si to bereš osobně, je to tvůj problém." Odfrkl. Podíval se na dalšího kocoura, který naslouchal jeho plánům, a který mu slíbil loajalitu k němu. "Dlouhý?"

Světlý mourek skoro vyletěl ze své kůže. "Jít s tebou? Do vyhnanství?" Zněl vyděšeně. "Já- ne, to nemůžu. Jsem loajální Hromovému klanu!"

Spíš jsi zbabělec! Dráp projížděl obrysy koček, snažící se najít dalšího svého spojence. "Co ty, Prachovousi?" Zaduněl. "U mě budeš mít bohatší výběry, než v Hromovém klanu."

Mladý, hnědý mourek se postavil, prorazil si cestu skrz dav koček, až se dostal přímo tváří tvář k Drápovi. "Vzhlížel jsem k tobě," přiznal. "Chtěl jsem být jako ty. Ale Rudoch byl můj učitel. Dlužím mu víc, než komukoliv jinému a ty jsi ho zabil." Jeho oči se rozšířily, až se začal třást. "Zabil jsi ho a zradil jsi tak svůj klan. Radši bych zemřel, než abych šel s tebou."

Rudoch si zalsoužil zemřít! Byl tak podobný Modré hvězdě, pořád vyhledával mír a usmíření. Bylo to jen štěstí, že ho Dubas nezabil dřív, než sám zemřel pod úlomky skály. Rudoch by tu bitvu stejně nepřežil.

"Drápe!" Modrá hvězda přerušila jeho vzpomínky na vraždu Rudocha a smrt Dubase. "To už stačí. Teď odejdi."

Dráp pootočil svou hlavu a potkal její modrý pohled. "Odcházím. Ale vrátím se, to si můžete být jistí. Pomstím se vám všem!" Zatínající zuby, aby zapomněl na bolest z ran po souboji se otočil a odešel pryč. Neukážu jim, jak špatně jsem byl zraněn! Naposledy se zastavil, aby čelil Ohnivousovi. "A pokud jde o tebe..." zamumlal. "Měj své oči otevřené, Ohnivousi. Měj uší nastražené. Pořád se ohlížej za sebe. Protože jednoho dne si tě najdu a pak z tebe udělám jídlo pro vrány."

"Z tebe už jídlo pro vrány je," Odpověděl Ohnivous, ale pach strachu z něj šel cítit mnohem víc.

Dráp se stále díval do válečníkových zelených očí. Ty už teď víš, že tě jednoho dne zabiju. Tvůj poslední dech bude pod mými tlapami. Tvá poslední kapka krve bude prolita mými drápy. Budou se lámat kameny a padat obloha, až se setkáme v naší poslední bitvě.

#Carol