Kočičí válečníci - (ne)přeložené knihy

kapitola 2.

Vzduch mezi borovicemi se ochladil a půda pod Drápem začala vlhnout. Dráp ji párkrát olízl, aby aspoň lehce udusil svou žízeň a získal tak ze země vlhosk, pak se jen donutil postavit. Nemohl tu zůstat, polední hlídka tudy projde každou chvíli. Nechtěl, aby ho kočky z jeho bývalého klanu začaly litovat, kdyby ho tady našly zraněného a vyčerpaného. Stále byl totiž na území Hromového klanu. S každým krokem přišlo bolestné škubnutí, ale aspoň se dostal hlouběji do borovicového lesa. Od mazlíčků, dvounožců a jejich psů se držel zpátky. Místo toho se vydal směrem k místu, kde každý den dvounožci sekali stromy. Protáhl se plotem a na dřevěném sloupu zanechal stopu krve. Pod dřevěným doupětem dvounožců byla malá díra o velikosti králíka. Dráp se proškrábal do stínů a celou svou váhou se únavou svalil na zem. Trochu hlouběji v doupěti byly stopy myši, ale Dráp neměl sílu následovat pach, natož pohybující se kořist.

Kde je mech, který  lemuje doupě válečníků? Kde je peří? Takhle teď bude vypadat tvůj život? Schoulený ve špíně, hladovějící, protože nejsi schopný si něco  ulovit?

Ozval se Drápův žaludek, ale snažící se potlačit bolest a zvuk si zabořil čumák hlouběji do země. Spánek pro něj teď byl důležitější, než hlad. Až se pořádně nají a vyspí, pak teprve může začít s plány, jak zničit Hromový klan.

Zdálo se mu, o pálivé bolesti po stopách Ohnivousových drápech. V polospánku zamáchal tlapami, až ho nakonec probudily sluneční paprsky denního světla, ale než se stihl pořádně probrat a donutit se vyjít ven pro jídlo, znovu začala padat noc a tak se znovu vydal do pelechu. Slepě se oháněl proti mlze, která byla všude kolem něj. Konečně se postavil, ale skoro v tu stejnou chvíli zakopl o vlastní nohy. Příliš pomalý, zasyčel hlas ve snu. Nenech Ohnivouse a Modrou hvězdu, aby tě chytili! Rozdrtí tě jako brouka!

"Nikdy!" Zařval Dráp. Probudil se téměř bez dechu, otáčející se na svá záda. Jeho břicho kručelo hladem a jeho vytasené drápy skřípaly o zem. Vyškrábal se z pod jeho doupěte do chladného, bledého rána. Kolik dní tady tak ležel? Jeden? Dva? Víc? Na chvíli viděl rozmazaně a tak zatřepal hlavou, aby si vyčistil jak oči, tak i mysl. Jeho tlama byla suchá a bolavá, jakoby spolykal peří, tak se dokulhal ke kaluži blízko plotu. Voda byla černá a chutnala slaně, ale Dráp se soustředil hlavně na bolest.

Trochu dál na plotě seděl kos. Dráp se dal dohromady a pomalu se začal přibližovat za ptákem. Cítil se slabý, ale vhledem k tomu, jak uměl kontrolovat své pohyby zjistil, že rána na jeho břiše přestala krvácet a dokonce se i pomalu začala hojit. Pokud se nebude moc namáhat, bude schopen lovit. Radši zemřu  při lovení, než abych měl dál hladovět.

Když se přiblížil ke kosovi blíže, šlápl na hromádku jehličí a ta zakřupala. Kos vydal varovný zvuk a zmizel. Dráp lehce zasyčel a sedl si. Začal si olizovat zaprášenou, rozcuchanou srst. Znovu ucítil náznaky krve. Odplivl si, pak se otočil a sledoval stíny, ve kterých nějakou dobu spal. Uslyšel drobné tlapky myší.

S bolestí z jeho rány na břiše se Dráp donutil přikrčit a vydat se směrem,  kde slyšel svou budoucí kořist. Půda se nadzvedla a na druhé straně už zase viděl paprsky světla. Dráp zamířil k nejtemnějším stínům a hned pocítil, jak se mu nedočkavostí chvějí vousky, když zachytil pach malých chlupatých tvorů. Na chvilku zastavil, aby si jeho oči zvykly na polosvětlo, a pak se vrhl k droboučkým dvojitým zábleskům, které prozradily vyděšenou myš. Pod jeho obrovskými tlapami se ozvalo uspokojivé křupnutí, pronikavý pískot se zastavil a Dráp okamžitě zabořil tlamu do teplé krve a srsti svého úlovku. Neviděl jediný důvod, aby poděkoval Hvězdnému klanu za tuto kořist, byl to jeho úlovek. Jen jeho.

Sladká chuť myši mu projela celým tělem a dodala mu sílu. Dráp se vynořil ze svého úkrytu, zamrkal, aby si zvykl na okolní světlo a otřásl ze sebe prach z kožichu. Protáhl se mezi dřevěnými sloupy a trochu drkotavě se s bolestivým břichem vydal mezi borovice. Sice byl mimo pachové stopy Hromového klanu, ale bylo tam tak málo podrostu, že by ho procházející hlídka hranic mohla vidět. Mezi vysokými stromy se tyčily dřevěné ploty a červené zdi, které ohraničovaly místo dvounožců a les. Kmeny stromů se pomalu začaly vytrácet a Drápovy tlapy se začaly motat do ostružin a trsů kapradin. Sklonil hlavu a začal větřit pach koček, které nedávno bojovaly po jeho boku při útoku na Hromový klan.