Love in the cafe.

（｡>‿<｡ ）

Taeyong's pov:

Když odešel, tak jsem si sundal jmenovku a popadl svůj kabát. Vyběhl jsem z kavárny beze slova a tiše šel pomalu za ním. Nemohl jsem ho jen tak nechat odejít, aniž bych o něm něco víc nevěděl. Věděl jsem, že to co se chystám udělat je špatné, ale lákalo mě to natolik, že mi to bylo vlastně jedno. Byl jsem rád, že můj plán vycházel a měl mě za milého a nevinného občana města. Mé myšlenky málem odvedly pozornost od něj a skoro jsem jej ztratil. Naštěstí jsem jej zahlédl a doběhl ho, ale opět tak, aby mě neviděl. Po chvíli cesty, jsem zjístil že nebydlí nijak daleko, tím lépe pro mě. Hned co zalezl do baráku, tak jsem počkal chvíli a následně zazvonil na někoho náhodného s tím, že jsem si zapomněl klíče. K mému štěstí mi byly dveře otevřený a já podle příjmení hledal byt, kde by měl bydlet. První patro, byt na levo. Zasmál jsem se a zaklepal. Štěstí že se dveře otevíraly dovnitř, tak jsem se postavil co nejblíže ke dveřím. V moment kdy otevřel jsem do bytu vtrhl, objal ho a dveře rychle zavřel. "Shhh." Přiložil jsem mu prst na rty, aby byl ticho. Po chvíli ho pustil ze sevření, za to ho chytil za zápěstí a odvedl ho do obyváku. Posadil se i s ním a stále ho držel. "Podepsal si to?" vše co se mi dostalo byl jen nesouhlas. "Tak na co čekáš? byl jsi z toho tak nadšený a nic neděláš." Vyhrkl jsem možná trochu agresivněji než jsem chtěl. Jen jsem sledoval jak se pomalu zvedá a bere si papíry, co jsem mu nějakou dobu zpět dal. Ihned popadl prupisku a podepsal to, načež jsem se začal smát. Nechápavě se na mě podíval. "Ty sis to vážně nečetl hm?" povzdychl jsem si. "kdyby ano, tak bych byl zvědav zda by jsi určitě souhlasil se zadní stranou, kde se píše, že ode dne od podepsání až do vyhazovu budeš dělat to co chci já, takže mi lépe řečeno od teď patříš."