Love in the cafe.

૮₍˶ •. • ⑅₎ა ♡

Taeyong's pov:

Viděl jsem strach a poddanost v jeho nádherně hnědých očích, nic jiného jsem si totiž nepřál. Miloval jsem to, miloval jsem vidět strach, bolest a bezmocnost, proto jsem nemohl jen tak odejít nebo ho tu nechat. V ten moment mě napadlo něco geniálního. Postavil jsem se a jej pevně uchytil za zápěstí s tím, že jsem ho táhl ven z bytu ven. Zprvu se bránil, ale když mu došlo že je to zbytečné, že jsem stejně silnější, tak to vzdal. Vytáhl jsem ho ven a rozhlédl jsem, jelikož jsem měl někde zaparkovaná auto, které jsem při pohledu na levou stranu našel, opět jsem ho začal táhnout. Odemkl jsem ho, otevřel zadní dveře a doslova jej tam "hodil" a zavřel. Sedl jsem si na místo řidiče a auto raději zamkl aby ho nenapadlo ani za jízdy vystoupit. Líbilo se mi že nebyl ani schopný mluvit, tak jsem nastartoval a vyjel ke svému domu, kde jsem měl s ním více plánů.

Ten's pov:

Takhle vyděšený jsem snad nikdy nebyl. Snažil jsem se mu bránit nebo se vyvléknout z jeho sevření okolo mého zápěstí ale kvůli strachu jsem byl až moc slabý. Bál jsem se co bude dál, jelikož jsem tu ani nikoho neznal, teda krom něj. V autě jsem se raději připoutal, jelikož nevím co dál má v plánu a doufal, že se nestane to nejhorší na co jen mohl pomyslet. Po asi čtvrt hodině cesty po rušné cestě, jsme dojeli k odlehlému domku, kde byla jen louka okolo. Slyšel jsem vypnutí motoru a tak jsem se odpoutal a chtěl vystoupit, ale slyšel jsem jen tiché "to se ti nepovede." Nechal dále zamknuté auto a jen se odpoutal a s pro mě děsivým úšklebkem přelezl za mnou dozadu. Natiskl jsem se co nejvíce na dveře, ale stejně to bylo k ničemu, jelikož si mě přitáhl blíže a posadil se na má stehna. Obě ruce mi chytil za zápěstí a pevně mi je držel nad hlavou. Pomalu se mi hrnuly slzy do očí, jelikož jsem se bál a přál si zmizet. Pomalu se ke mně sehnul a já automaticky zavřel oči jak nejvíce jsem mohl a otočil hlavu na stranu, což mi bylo stejně na nic. Za bradu mi ji prudce otočil zpět a donutil mě se na něj podívat. "Budeš dělat pouze to co já chci, ne to co ty si usmyslíš, nezapomeň že to vždy může být horší." vyhrkl a já jej bez mrknutí pozoroval. Oblízl si spodní ret, načež se začal přibližovat, než jsem ucítil jeho rty na těch mých. Byl jsem z toho všeho zmatený, jelikož toto nebylo zrovna to co jsem čekal a tak se mi trošku ulevilo. Pomalu jsem zaznamenal jeho pohyb rtů oproti mým. Nemohl jsem se ubránit pocitu, že se mi to líbilo a tak jsem mu pohyb lehce oplatil a doufal, že si toho nevšiml, ale stal se pravý opak. Odtáhl se a s rozzářenýma očkama se na mě podíval. "Takže ses rozhodl spolupracovat mh? pokračuj, vše bude lepší." Opět se ke mne sehl a tentokrát byl trochu agresivnějši, jelikož mě začal kousat do rtu, než se přesunul na můj krk. To už jsem se začal bránit, jelikož mi došlo, co chce udělat. Opět a zase mi to bylo na nic, byl silnější. Začal se mi přisávat na krk a různě mě do něj kousat. Silou jsem natiskl očka i rty k sobě a doufal že brzy přestane, jenže se tak nestalo. Označkoval mi cucfleky snad celý krk a mě bylo tak akorát znova do pláče, což zaregistroval, protože jsem tiše vzlykl. Choval se úplně jinak, jelikož se po odtáhnutí usmál a pohladil mě po tváři. Stejně jsem mu ani tak nevěřil a raději koukal bokem. "Děláš jak kdyby se ti to nelíbilo, vypadáš jako typický člověk co dá každému." Jeho slova mě lehce zabolela, ale asi něco na tom bude. Načež začal pokračovat. "Ale to tady nefunguje, jediný člověk, kterému od teď dáš, budu já."