1. Část

128 7 0
                                    

Jmenuji se Mikaela je mi 20 žiju v New Orleans ve francouzské čtvrti která je známa hlavně čarodějkami, říká se ale také že jsou tu upíři a vlkodlaci, Klaus Mikaelson a jeho rodina to je dobrý příklad  o Klausovi  tu všichni říkají že je to samotný ďábel, v životě jsem ho neviděla takže nevím ale nevěřím že by byl někdo bezcitný jako ďábel, osobně znám jen Rebekah, je úplně skvělá zná jí celá čtvrt její bratr je spíš jako pověst o které se vykládá zlobivým dětem. Nebo to jsem si aspoň myslela než jsem ho potkala osobně. Vrátíme se o pár zlomených srdcí a vzpomínek dopředu asi o dva roky.
*************************************************
                           Minulost 2 roky zpět.
Celý den jsem se procházela po městě a parku vše jsem si tu prohlédla i když tu žiju už několik let. Nikdy mě to tu neomezí.

Byla už tma když jsem chtěla jít domů, hledala jsem na telefonu různé informace o New Orleans a legendách spojované s tímto městem když jsem do někoho narazila.

"Strašně se omlouvám."
Řekla jsem bez toho abych se podívala na člověka do kterého jsem vrazila. Chtěla jsem jít ale on mě chytil za loket a donutil mě tak se na něj podívat.

,,měla by jsi si dávat pozor lásko."
Odpověděl a skenovat mě pohledem.
Já se na něj konečně přinutila podívat.
Měl tmavé oči vlasy neupravené což bylo strašně krásný  a na sobě měl tmavou džínovou bundu.

"Promiňte my se známe ?"
Odpověděla jsem a dívala se mu do tmavých oči které mě právě propalovaly díru do hlavy. Po tom co jsem to dořekla mě vraždil pohledem.

,, copak ty jsi o mě neslyšela lásko?!"
Odpověděl už s větším klidem ale arogantně.

"Kdybych o vás slyšela tak se neptám."
Odpověděla jsem stejně ironicky jako on mě.

,,to je divné když si o mě čteš."
Poukázal na můj telefon kde byl článek o Klausovi Mikaelsonovy

"Tak to vy jste ta velká legenda.. samotný ďábel New Orleans."
Odpověděla jsem mu ironicky

,,přesně tak lásko a taky by jsi se ke mě měla tak chovat." Odpověděl namyšleně

"Tak legenda možná.. ale chování chybí."
Odpověděla jsem ironicky, jeho oči v tu chvíli ještě víc ztmavly

,, ne nadarmo   se mi říká Ďábel lásko."
Odpověděl a měl ďábelský úsměv.

" a vy si to užíváte jak vidím."

,,přesně tak."
Odpověděl s úsměvem

"A teď buďte té lásky a nechte mě jít abych už mohla domu." Zase ten úsměv

,,číst si o mě co lásko."
Odpověděl arogantně.

"Ne protože mě nezajímáte vy ale mýty o tomto městě." Vyprostila jsem se z jeho sevření a chytala se odejít

,,né vše jsou mýty lásko!" Zavolal na mě když jsem odcházela. Ještě jsem se jednou na něj podívala ale on už tam nebyl. Zastavila jsem se a rozhlížela se kolem sebe.

"No ty vole mě už úplně hrabe."
Řekla jsem si pro sebe a rychle šla domu.
Toto město je přeci jen kouzelné.
*************************************************
                                    Přítomnost
Sedím v jednom baru v Mystic Falls malé město někde ve Virginii

"Co tu děla tak pohledná dívka ?"
Zeptal se mě muž vedle mě,měl havraní vlasy a modré oči.

"Poslal mě sem dopis jedné osoby na které mi velice záleželo."

"A ta osoba už nežije ?"
Zeptal se opatrně

"To nevím neví to nikdo."
Odpověděla jsem bezcitně

"Ani rodina?"
Vyzvídal

"Ne vypařila se jako by v životě nežila ale já vím že žila byla to legenda celého města."

"Možná magie?"
Zeptal se jako by o tom něco věděl

"Možná. Nebo moje fantazie."
Odpověděla jsem zamyšleně

"Ale máte ty dopisy ne?"

"To ano."

"Tak to fantazie není. Vím jak se teď cítíte znám ten pocit."

"Věřte mi že jistě nejste takový cvok jak já."

"Jistě nejste cvok jen jste se zamilovala do osoby která je záhadná ale tak už to chodí."
Řekl jistě

"Vše je možné ." Odpověděla jsem

Čas nám nepřál Kde žijí příběhy. Začni objevovat