Transformers Prime: Tajemství Planety Země (KOREKCE) - DOKONČENO

Kapitola 13: Staré vzpomínky

Ne. Nechtěl s tím mít nic společného. Nebyl Alpha Trionův syn. A už vůbec to nebyl první Generál v iaconských řadách. Už nenosil plášť s fialovou růží, ale přívěsek se znakem Decepticonů. Který teď tepal jako pomanutý. Megatron šel dál, jako první. Optimus jen o několik kroků za ním. Megatron si ruku tiskl na ránu na rameni, aby zabránil zbytečnému úniku energonu. Nebolelo ho to. Necítil nic, ani malé štípnutí. Bylo to, jako kdyby ani nevěděl, že tam tu ránu má a jen instinktivně zastavoval krvácení.

Necítil nic. Byl jako za sklem, za skleněnou zdí, oddělený od reality. Šel. Rovně, vzpřímeně, dál. Nevnímal ani zvuk kroků. Nevnímal nic, kromě nenávisti. Nenáviděl všechny z Rady, nenáviděl Alpha Triona za to, že opustil Cybertron takhle a nechal ho padnout do rukou Optima. Nenáviděl sebe za to, že mu to došlo až tak pozdě. A za to, že aby Alpha Trionovu chybu napravil, spojil se s někým, koho zapřísáhl jako svého největšího nepřítele. S někým, koho přísahal, že zabije.

Což ostatně chtěl udělat. Teď, přímo tady. Ukončit Válku a přinést Cybertronu mír...

Ovšem, musel si počkat. Teď ještě ne. Optimus má Klíč a jen Optimus sám zná jeho kód. To znamená, že opět jen Optimus dokáže otevřít cestu do Unicronovy jiskry. Optimus Prime bude ještě užitečný, o to se Megatron nemusel bát.

Chodba se postupně zužovala, až nakonec všichni museli jít v řadě. Kovem pokryté stěny se pořád víc a víc množily fialovým žilkováním, jehož záře zaplňovala úzký prostor fialovým světlem. Už i Megatron cítil, jak na něj působí tuny temného energonu. Cítil se nesvůj, jako by nebyl ve svém těle. Ruce měl znecitlivělé a nohy se mu pohybovaly pouze ze setrvačnosti. Tenhle stav omámenosti temným energonem nezažil už opravdu dlouho. Na fialovou verzi energonu si vybudoval dostatečnou imunitu za ty cykly. A lhal by, kdyby si nepřiznal, že ho ten stav opravdu překvapil.

Několikrát zamrkal, aby se mu urovnal zrak. Jeho senzory hlásily náhlé výkyvy tělesného tlaku. Typická reakce na temný energon. Megatronovi se před očima objevily šmouhy, jako kdyby se celý prostor začal třást. Závrať ale díky jeho imunitě pořád nepřicházela.

Zato tam někde za sebou slyšel, jak jeden z Autobotů spadl na zem.

...

Optimus se také necítil úplně nejlépe. Nohy se mu skoro motaly a téměř necítil konečky prstů. Hlava se mu už několikrát pořádně zatočila, ale on se nezastavil. Jeho nohy ho nepřítomně nesly dál. Díval se Megatronovi na záda. Ten - kupodivu - taky šel, jako by ho nohy ne úplně poslouchaly. Optimus překonal závrať, která přišla zničehonic a tak tak se nezapotácel. Ovšem za ním někdo spadl. Optimus se otočil za zvukem kovu padajícího na zem. Arcee klečela na zemi a mnula si čelo. Ratchet byl u ní a taky nevypadal, že by mu bylo nejlépe.

,,Počkej, Megatrone," řekl Optimus a teď už opravdu motavě došel až k Arcee. Klekl si k ní a dal jí ruku kolem ramen.

Megatron se zastavil a otočil se. Zase tak nezaujatě se opřel o stěnu. Jen tam tak stál a sledoval Optima a Arcee.

,,Jsem... v pohodě, Optime," vysoukala ze sebe Arcee vyčerpaně, ,,jenom závrať." Vypadala vážně strašně. Optiky měla přivřené a hlavu sklopenou. Optimus ji volnou rukou vzal za tu její a vzhlédl k Megatronovi.

,,Nemůžeme dál," řekl rozhodně, když viděl, že i ostatní už se vážně motají, ,,je tady moc temného energonu, musíme si odpočinout."

Megatron mu věnoval lhostejný pohled. ,,Když chceš..." sjel zády po stěně a sedl si na zem. Optimus protočil oči a vzal Arcee do náruče. Tak tak, že nespadl i s ní. Položil jí na zem opodál a taky jí opřel zády o stěnu. Sedl si vedle ní a Arcee mu snad nevědomky položila hlavu na rameno. Ostatní si taky posedali, Bulkhead sebou dokonce plácl rovnou doprostřed cesty, kterou zabral snad úplně celou.